Na českomoravském pomezí, nedaleko Slavonic u Kadolce, je historický hraniční kámen Čechy/Morava. Oblast, kterou protéká Moravská Dyje, je vodácky takřka nepolíbená. Co by tu také kdo hledal, ptáte se? A máte pravdu: vodopádové potoky tu nenajdeme, ani řeky s velkým průtokem. Moravská Dyje je nenápadná říčka s malým spádem, tekoucí zvlněnou krajinou Slavonicka, jihovýchodním cípem České Kanady. Přesto její úsek pod Dačicemi bývá sjízdný překvapivě často a pokud zrovna není suché léto, tak vlastně celoročně. Na březích řeky se mezi loukami a poli objeví lesíky a pod Starým Hobzím se řeka prodírá lesnatým údolím mezi téměř 600 m vysokými vršky. Klidný tok řeky přeruší jen několik jezů a pod nimi se mezi kameny občas objeví nějaká ta peřejka. Převážná většina jsou šikmé jezy s odtékající vodou, za nízkého a středního stavu sjízdné (jen pozor, za VV vždy prohlédnout!) nebo lehce přetáhnutelná. Plavba zatím z donucení končí v obci Písečné. Nějaké dva kilometry odtud je státní hranice, Rakousko a Schengenský prostor.

V dohledné době by se to mohlo změnit. Občanské sdružení „Volba pro Slavonicko“ uspořádalo pod honosným názvem „Prameny řeky Dyje, významná symbolika pro přátelství v příhraničním regionu“ v první polovině června setkání vodáků či potenciálních vodáků. Proč ne dříve? Akce byla pořádána ve spolupráci s rakouskými vodáky z Raabsu a úřady v Kollmitzgrabenu a Raabsu. Vzhledem k tomu, že rakouský úsek Moravské Dyje je kvůli rybářům možné splouvat až po 31. 5., byl to letos vlastně první možný termín. Bohužel, v roce Sucha.

V sobotu před polednem, po slavnostním zahájení, se vypravil autobus s vlekem k mostu u Starého Hobzí, odkud se kolem 30 lodí vydalo k Písečnému. I přesto, že vodní stav byl v podstatě 7 cm pod minimem (minimum je 40 cm a stav byl kolem 33 cm), bylo možné plout až na místa s větším spádem, kde čněly kameny přece jen nad hladinu. Kotrčníci vyskakovali, přetahovali lodě do tůní, aby se neprášilo od pádel, ale nakonec takových míst nebylo tolik a po plánovaných necelých 3 hodinách bylo celých 9 kilometrů vody za námi. U jezu, kde všechna voda šla do náhonu a pod ním bylo naprosté sucho, stál na pravém břehu jako satisfakce za vodácké příkoří připravený stánek. Reprodukovaná hudba, možnost opečení buřta, pivo i limonáda, prostě pohoda. Večer se vše rychle přesunulo na nádvoří zámku v Písečném (krásná stavba hledající investora), kde zábava za zvuků kytar, harmoniky i reprohudby pokračovala dlouho do noci.

Ráno byl vypraven autobus na Dyji do Rakouska. Původní předpoklad jet úsek Mährische Thaya z Weikertschlagu na soutok s Deutsche Thaya v Raabsu a pak po spojené Dyji do Eibensteinu vzal za své, protože i na rakouském úseku Mordyje byl vodní stav velmi nízký. Mnohem lepší byl nápad plout až od soutoku. Ani pod Raabsem nebylo vody příliš, stav na vodočtu byl nějakých 110, minimum je uváděno 120 – 125 cm, a je to opravdové minimum. Naštěstí se řeka rychle vzpamatovala, ztratila spád a dalo se pádlovat až k jezu v Kollmitzgrabenu. Tady nás čekalo rozčarování. Pod jezem sucho, plný náhon vody a úzké koryto ve vlastním řečišti, kudy by šlo lodě protáhnout. Nešlo, okolí jezu je „Landschutzgebiet“ (zemské chráněné území) a nesmí se tu pádlovat, musí se od značky na břehu (zde levém) nad jezem ke značce pod jezem přenést. Rybářské opatření, rakouští vodáci je ctí.

Od místa přenášení je nástup na zříceninu hradu Kollmitz. Není příliš daleko, ani příliš na kopci, a nakonec je na hradě i občerstvení, které přijde vhod. A hrad je to vskutku velkolepý. Rozsáhlý hrad založený na obranu proti Čechům před mnoha sty lety od třicetileté války chátrá a místní spolek pro jeho záchranu dělá, co může. Daří se, i když pomalu. Výhled na řeku z hradní věže patří k velkým zážitkům. Řeka hrad obtéká velkým obloukem a její údolí je hluboce zařízlé, místy skalnaté, objeví se i jeskyně. Jen voda příliš neteče, jezerní kajak anebo štíhlá kánoe je správnou lodí pro tento úsek. I další jez je označen k přenášení, zvýrazněno je tu nebezpečí, za vyšší vody snad ano, ale nyní jej hladce přetáhneme a podobně je tomu i s dalšími dvěma. Charakter řeky se příliš nemění, krásné údolí, únavné pádlování. Pak se údolí začne otevírat, objeví se most u Eibensteinu a plavba končí.

Představa o nové rekreační vodácké oblasti v tomto kraji není špatná. V podstatě jde o možnost nabídnout vodákům plavbu na jeden až dva dny po Moravské Dyji s tábořištěm a dalšími službami v Písečném. Jakmile se ČR stane členem Schengenu, bude otevřen říční hraniční přechod Písečné – Unter Pertholz. Plavba pak bude možná do Weikertschlagu a dále po Moravské Dyji do Raabsu, případně budou moci vodáci pokračovat dále po Dyji opět až do Čech v Podhradí. Nejde o nic menšího, než o vytvoření další oblasti pro týdenní dovolenou na vodě.

Je tu však hned několik háčků, které mohou celý projekt zhatit. První je nestálost vodních stavů a závislost na přírodě, není tu žádné vodní dílo, které by stabilizovalo průtoky. Druhým problémem je situace na jezu v Písečném, kde zřejmě pracuje MVE, která činí koryto řeky neprůjezdné. Pokud patří elektrárna obci, bude se muset rozhodnout.

Další potíž je situace na rakouské straně. Úsek Moravské Dyje od hranice k soutoku s Deutsche Thayou je možné sjíždět pouze v určité době a za určitého vodního stavu. Totéž platí o úseku Německé Dyje od Dobersbergu, omezení časem a vodním stavem, přičemž rozhodující je vodočet ve Schwarzenau.

Tyto skutečnosti mohou omezit počet dní plavby na minimum. Je tedy otázka, zda se nová vodácká oblast opravdu objeví, či nikoliv. Nebo jestli s velkou reklamou zahájí činnost na české straně a skončí suchem na straně rakouské. Přejme si tu první možnost.

Text a foto: Vojta Jančar

Článek vyšel v HYDROmagazínu 5/07