14.3.09

Potok svižně teče, vody není nazbyt, takže je to taková technická WW II. Šířka koryta se pohybuje obvykle kolem 2-4m, většinu času vede podél silnice. Po prvních 100m protéká pod silnicí, tunel má asi 20m. Takové jsou na trase ještě další dva, všechny se daly projet. Před vjezdem je dobré se ujistit, že uvnitř není zátarasa.

Dá se prohlédnout ze břehu. Na stromy jsme měli štěstí, nečekalo nás žádné překvapení. Pouze jedna lávka, nutno přenést. K přenášení je potřeba ještě zvážit jeden jez, který je asi 1m vysoký. Pod ním je válec, za kterým Velička pokračuje asi 50m navigací. Dá se ze silnice prohlédnout a přenést. Při našem vodním stavu (kouknu a jedu) nebyl problém ho skočit a odpádlovat. Jen pádlo je důležité včas sklopit podél lodě, protože nad jezem jsou železné traverzy s podpěrou uprostřed jezu (šířka cca 3m).

I dál potok svižně teče a nabízí akčnější místečka v podobě velkých šutrů a zúžení se. Bonusem je pak soutěska „Skalní město“ hodnocená námi za III, ale za více vody i vyšší obtížnost. Esíčko se dá opět ze silnice prohlédnout, točí se nejdříve mírně doprava a pak doleva. Mezi jednotlivými stupni kaskády v soutěsce jsou minilaguny.

Poslední ze tří průskoků má uprostřed kámen „rozdělovák“, vlevo jsme měli strom a tak jsme se celou dobu sjezdu drželi raději vpravo. Komu to nevyšlo, strom podeskymoval, což samozřejmě není ideální. Dole je také laguna. Kajak se může vynést a krasojízda opakovat. Velička teče i dál. My ji nejeli celou, končili jsme v Bonkově.

Rozhodně příjemné poježdění, které je možné doplnit sjetím horního úseku Odry, na kterém jste do 20minut. Na vodočtu v Odrách bylo 147cm = 20m3/s.