Postupně se scházeli v Krhanicích pod mostem, a nesourodě odjížděli po sněhu na vodou a po vodě k ledu, který přikryl koryto řeky před jezem Pěnkava. Led vodáka neunesl, přesto se jím nedalo plout. Někdo začal přenášet hned na kraji ledu po levém nebo pravém břehu, někdo chvíli šoupal led, někdo se jím snažil prosekat.

Někteří seakajakáři s pomocí teleskopických hůlek se dostrkali až doprostřed ledu a pak vylezl. Nebavilo je plazení, a tak se zkusili postavit a bác – už byli po pás ve vodě. Naštěstí se dostali na břeh či na volnou hladinu a nebezpečí bylo zažehnáno.

Šlajsna měla pěknou vodu, jejíž teplotu zde ochutnalo pár vodáků, naštěstí dobře oblečených a tak přežili další pádlování až k ohni kamarádů motorkářů, kteří již na vodáky čekali na levém břehu před Lesní šlajsnou. Tady přece jen někteří pookřáli za žáru ohně, někteří však v touze rychle ae zahřát podcenili teplotu vzduchu i vody a přebytek alkoholu. K autobusu je to tak kilometr a tak se podařilo několik podroušenců tam dopravit a pak přesvědčit, že mají skončit a svézt se autobusem. Ne však každého, jak se posléze ukázalo. Před druhou hodinou odplouvá katamaran a oznamuje zbylým, že bude fajn, když stihnou autobus ve čtyři. Jez v Kameňáku a peřej pod ním jde dobře, ale jak se voda uklidní tak je zamrzlo. Přenáší se až k jezu Žampach a tady odtud to zase jde po vodě.

Jako poslední postupně odjíždí seakajak, rodeovka a pak deblovka, teda triplovka, protože jsou tam tři. Jenže rodeistka na jezu zaplave, seakajakář chytá kajak a jen po očku sleduje co je s plovoucím děvčetem. Rodeovka je na břehu a děvče leží na zasněženém ostrůvku. Kajakaář se vrací a zatím místní osadníci vytáhli děvče na břeh a zavolali sanitku. Potlučení a podchlazení je zřejmý verdikt před odvozem do Thomayerky. Zatím debl navazuje rodeovku a veze ji do Pikovic. V Pikovicích se zatím diskutuje co se děje a mohlo stát. Naštěstí Michal dostává telefonem zprávu, že děvče už je v sanitce a seakajakář čeká v Kameňáku, kam se pro něj vracíme. Mezitím připlouvá debl s rodeovkou. Někdo mírně omrzlý na materiálu, na těle nikdo a tak se vracíme uklouzanou silnicí domů. Tentokrát byla Sázava opravdu pro chlapy.

Chtělo se to dobře oblíct (neopren nic moc, chce to sucháč anebo dobrý flísový oblečení) a chránit nohy a hlavně se chránit chlastu. Jeden doušek svařáku či grogu asi nevadí, ale přemíra je v takovémhle počasí neštěstí.

Už kdysi nám kamarádi na východě říkávali "Něpi, zmjorzněš"!