Odjíždíme z Prahy ve složení Panda a jeho přítelkyně Alča, Fantomas, Doktor, Medvěd, Karkulín, Srb a Snížák. Z cesty tam asi zmíním jen malé bloudění okolo Livorna, kde kvůli povodním uzavřeli všechny dálniční sjezdy, takže jsme museli najít alternativní cestu nějakou kozí stezkou. Nakonec se daří a včas se naloďujeme. Srb ještě platí pokutku, protože se ukliknul a místo 5m dlouhého vleku zabukoval kratší. Na co ten kluk myslí.

Na ostrov dorážíme ve večerních hodinách a vyrážíme se vyspat k první řece, kterou bychom chtěli zkusit. Jmenuje se Bevincu. Po tmě lze těžko posoudit vodní stav, takže uleháme a uvidíme ráno. Po procitnutí se ukazuje, že tady úplně hodně vody není a vyrážíme proto k Fium Orbu, kde by měly být podmínky lepší. U Fium Orba nás vítá menší povodeň, takže volíme úplně spodní úsek, který by neměl být těžký. Pálí slunce a je tu spousta vody. Na 26. prosince solidní skore ne?

Fium Orbo ze začátku teče mírně a postupně přidává na obtížnosti. Za chvíli mi připomíná Kamenici za 20 kubíků a postupně trochu přidává. Pár míst prohlížíme a jedno ošklivé obnášíme. Fantomas s Pandou se nějak necítí a chtějí skončit. Naštěstí se nám je daří přesvědčit a dokončují jízdu s námi. V cíli uznáváme, že na rozjetí to nebylo úplně ono. Uvidíme co bude dál.

Na další den se rozhodujeme vyzkoušet řeku Abatesco. Není moc známá, ale odborník Doktor už jí jel a tvrdí, že je to super a že se nám to určitě bude líbit. Vodní stav posuzujeme jako nižší, ale mělo by to jít. Po převlečení ve strašně studeným větru (já jsem se převlékl jen díky tomu, že jsem měl ještě suché věci) sedáme na vodu a zkoušíme první slajdíky. Vody by mohlo být víc, ale ještě to docela jde. Po pár místech začínáme prohlížet a něco i přenášet. Peřeje jsou zejména kamenité. Po chvíli se charakter mírně mění a čekají nás spíše slajdy a skoky. Hned na prvním hezkém slajdu podceňuju nájezd, šup hlavičku pod vodičku, zvednout nic, slajd pěkně hlavou dolů, pokus zvednout rukama a už tahám za špricku a rychle kraulovat do bezpečí. Tak zase po dvou letech opakovačka krysení. Naštěstí se mi nic nestalo, ikdyž ze břehu to prý vypadalo, že ze mě zbudou jen kostky do guláše. Dále Abatesco pokračuje v pořádném tempu obtížnosti WW IV - V. Jedeme už všechno krom čerstvě spadlého kusu skály a závěrečného vodopádu, který nemá úplně přesvědčivý nájezd. V cíli nás čeká horká vana, která dává rychle zapomenout na ranní mrazivé převlékání.

Tak co dál? Přespání u pláže a ráno se podívat zpět k Fium Orbu, zda nekleslo. Kleslo a naše morálka taky, takže chce nakonec na vodu jen Karkulín a samotného ho přece nepustíme. Jako další postup volíme horní Travo, o kterém tu všichni od začátku básní. Když míjíme nasedání klasického Trava je poznat, že je trochu více vody než by bylo zdrávo. Ale neodrazuje nás to a jdeme se aspoň podívat na nasedání horního úseku. Tady se ukazuje, že vody je skutečně moc a že musíme jinam. Nicméně už na nasedání je vidět, že to bude úsek pro velký kluky. Jako další postup volíme dlouhý přesun na Rizzanesse. Cestou večírkujeme a když dorazíme na místo určení jsme už schopni jen večeře a spánku.

Ráno raníčko je docela ucházející počasí, tak tedy vzhůru na Rizza. Voda je slušná - nějakých 95cm. Chvíli ještě zevlujeme než se přemluvíme k oblečení mokrých věcí. Pak už tradá vstříc super řece. Začátek je super a všichni si ho užíváme. Ve vesnici Zoza prohlížíme proslulý vodopád, ale nakonec se do něj nikdo nepustil. Vody je skutečně hodně a některé válce už umí potrápit, což dokazuje Doktor o pár slajdíků dále, když trochu nechtěně v jednom zastavuje. Naštěstí vypádloval. Další taškařici si připravil Medvěd, když pod nevím kolikátým slajdem předvedl plavání. Vymlouval se na zradu ze strany nožní opěrky, ale kdoví jak to bylo.

Dále nás čeká asi 5m vodopádek, který někdo nese a ostatní jedou dámskou. A pak... Pak už hlavní atrakce. Proslulý 10m vodopád. Chvíli se rozmýšlíme a postupně jedeme. Někdo dámskou, Medvěd se Srbem pánskou. Medvěd ne úplně přesvědčivě (ten klučina neměl svuj den) a Srb si to po Medvědově vystoupení hlídá, takže na jistotu boofuje. Rána jak z děla, ale všechno v pořádku. Ke konci úseku ještě předvádí krysičku Karkulín a dokonce si musí skočit pro loď zpátky do osudného válečku. Pak už je vysedání klasiky. Vzhledem k naší lenosti vynášet lodě do kopce radši pokračujeme dalších 8 km WW III - IV na pohodlnější vysedání. Docela dlouhej a únavnej den.

Vody je tu dostatek ale neni jí extrémně moc jak tomu bylo ve východní části ostrova, tak se rozhodujeme u Rizza ještě zůstat. Čeká nás Silvestr a chtělo by to nějak kvalitně zakončit ten vodáckej rok. Na Silvestra ráno vyrážíme ke Codi. Ta má velkou vodu. Sice by to asi šlo ale naše morálově podlomená skupina se do sjezdu nijak extra nehrne. Jedeme tedy jen očíhnout jak pokročili se stavbou přehrady a pak směr Taravo. Na Taravu je vody docela dost, takže volíme horní úsek, který ukončujeme u známé horké koupele. Řeka je poměrně svižná, cestou začíná pršet, postupně chcát a ke konci úseku pozorujme, jak nám řeka stoupá pod zadkem. Ještě že už tam budeme. Horká vana hned po sjezdu a v dešti je to nejlepší řešení. Vydržíme v ní sedět až do tmy, což byla trochu chyba. V dešti a tmě nás čeká balení a navazování lodí. Povedenej silvestrovskej podvečer. Nicméně se daří a za chvíli už bydlíme u bagru a slavíme příchod nového roku. Dokonce jsme vymysleli jednu vychytávku, na kterou se můžete těšit v dalším Los Pádlos!

Na Nový rok se nám moc vstávat nechce a navíc pořád stráášně leje. Už asi 15 hodin v kuse. Taravo pomalu připomíná Nil, takže opouštíme oblast. Chceme se přesunout na sever ostrova, kde bychom strávili poslední dva dny zájezdu. Nějak nám ale nedošlo, že když v nížině prší tak v horách sněží, což nám brzy připomněla sjízdnost silnice. Musíme se otočit a zkusit jiné sedlo. Cesta je skrz absolutní pohromu. V nížině evakuují domy, silnice jsou místy pohodlně sjízdné s obtížností tak WW II, každou chvíli je přes cestu bahnotok nebo štěrkotok. Všichni jsme si oddechli, když jsme dorazili do Corte, kde se ubytováváme uprostřed průmyslové zóny.A až tady si uvědomujeme, že novoroční řeka nám nějak v té kalamitě nevyšla.

Po větrné noci uprostřed Corte se probouzíme do slunečného dne, uplně jako bychom byli jinde než na včerejší běsnící Korsice. Kousíček od nás teče Restonica, tak se jedem podívat, zda jí neztrestáme. Má hodně vody a tak jedeme jinam. Volba padá na horní Asco. Tady je vody taky mraky. Okukujeme ještě nějakou zdrojnici Asca, jejíž název už jsem zapoměl, ale je to asi jedno, protože jsme jí nakonec stejnak nejeli. Do horního Asca se nikomu moc nechce. Je strašná kosa. Nakonec se odhodlávají Medvěd s Karkulínem a Doktorem. Úsek díky zimě ukončili dřív než je obvyklé a byli i dobře vybátý, protože vody tam ještě víc než to ze silnice vypadalo.

A to je vše přátelé. Večer jsme se nalodili do trajektu, který nás pěkně pohoupal a pak už jen dlouhá cesta až domu. Korsika se ukázala jako obstojná zimní destinace a doufám, že jsem tu Silvestr netrávil naposledy.