Skupina mokrých potápěčů si přisedá vedle nás k dlouhému stolu a dává se do jídla. Ve skupině se hovoří anglicky, německy, francouzsky... My s Marcelou si vykládáme nějaké „ženské důležitosti“ – samozřejmě česky. Za chvíli se k nám vedle sedící muž otočí a říká: „ Nezlobte se, že ruším, ale slyším, že mluvíte česky...“. Od té doby již nevyjdeme z překvapení a celou hodinu si povídáme a povídáme. Postupně se dozvídáme, že je původem Čech, že emigroval, dlouhodobě žije v Ženevě a do Čech jezdí už jenom příležitostně za bratrem. Že je mu dnes 81 let, už tak dobře nechodí a z bohatého výčtu sportů, které kdysi provozoval, mu dnes zbývá jenom potápění. Se smíchem říká: „ To víte, když se moje stará o mě tak dobře stará, tak sem jezdíme každý rok oslavit výročí svatby.“

Jen tak mezi řečí se dozvídáme, že se celý život úspěšně a intenzivně věnoval kanoistice, povídáme si o mistrovství světa v kanoistice, o tom, že přišel jako první na světě s novou kanoistickou technikou, o poměrech v komunistickém Československu, kde chtěl studovat medicínu a nemohl, i o tom, že měl na všechny své reprezentační výjezdy přiděleného svého „fízla“ a že se mu nakonec i přes to podařilo emigrovat. Už to nevydržím a ptám se toho muže, ze kterého srší optimismus a vitalita na všechny strany, na jeho jméno. Říká – „já jsem Milo - Milo Duffek se dvěma ff“.

V duchu se stydím, protože ač mám k vodě i kanoistice blízko, tak mi jeho jméno nic neříká. Malou omluvou mi snad může být jedině to, že největších úspěchů dosáhl pan Duffek v době, kdy jsem ještě nebyla na světě a za komunismu se o jeho úspěších u nás prostě nepsalo. Jeho četná vítězství a techniku „Duffek-stroke“ oslavoval zbytek světa.

Úsměv a šibalské ohníčky v modrých očích Milo Duffka mě však okamžitě zbavují rozpaků, zejména, když jsou spojené s větou: „Z toho si nic nedělejte, možná si něco o mně najdete a přečtete na internetu“ . Nechává se společně s manželkou vyfotit, pořád se usmívá, dá mi na sebe kontakt, dopne neopren a jdou zase na to.

HYDROtip:
Přečtěte si rozhovor, který Milo Duffek poskytl HYDROmagazínu v roce 2005. Při příležitosti Milových jedenaosmdesátin jsme jej vloni na podzim připomněli zde.

Nevím, jak přesně vyjádřit dojem, který ve mně toto setkání zanechává, ale myslím, že je možné to shrnout slovy „hluboký obdiv k člověku, ze kterého sálá energie na všechny strany“. Myslím, že je na místě jeho osobnost opět připomenout a popřát mu do dalšího života jenom to nejlepší.

Text a foto: Iveta Zemanová