Plánovanou víkendovou akci na Teichl a Steyer jsme museli kvůli povodním v Rakousku zrušit. Bohužel i povodňové stavy na jihočeských řekách opadly tak rychle, jak rychle v předchozích dnech nastoupaly, takže v sobotu ráno byla jihočeská Černá, horní Blanice i Otava už pod limity sjízdnosti. Jedinou alternativou byla dolní Blanice, neboť z husinecké přehrady odpouštěli 8 m3/s, ale tam se nikomu moc nechtělo.

Na internetu jsem sledoval i vývoj vodních stavů v Rakousku, kde ale voda stále neopadávala. S Víťou nám stále vrtaly v hlavě potoky na jižní straně česko-rakouské hranice. Nedávno psal HYDROmagazín (3/07) o říčce Kamp, která je obvykle sjízdná pouze při jarním tání. Ta měla v pátek dopoledne na vodočtu ve Zwettlu 330 cm, v sobotu už 240 cm a vypadalo to, že do neděle klesne na optimální stav. V sobotu večer jsme se domluvili a v neděli vyrazili.

Ráno měl Kamp 212 cm, což je střední voda. Z Koloděj jsme vyjížděli v půl desáté a ve Zwettlu, kde jsme nechali jedno auto, jsme byli v 11 hodin. Druhým jsme jeli k nástupnímu místu do vesnice Roiten. Přesně podle popisu jsme startovali u „modrého mlýna“ na soutoku s Roitenbachem. Vypluli jsme v půl dvanácté. V úzkém zarostlém korytě byl docela silný proud a stále jsme odhadovali, co nás čeká za nejbližší zatáčkou. Naštěstí nikde nebyl žádný padlý strom, ani jiné překážky. Hned na konci vsi nás však čekal první jez. Ten byl sice rozbořený a místy zablokovaný naplavenými větvemi, avšak po prohlédnutí byl bez problému sjízdný.

Zanedlouho se však v korytě začaly objevovat první skalní bloky. Údolí se sevřelo a řečiště bylo čím dál víc zablokované. Průjezdy se sice objevovaly až v poslední chvíli, ale pokaždé jsme hladce projeli. Mnoho plochých kamenů bylo skryto těsně pod hladinou, takže jsme je přejížděli efektním slajdem. Místy se před námi vytvářela úplná skalní hradba, avšak pokaždé se nám podařilo nalézt z kamenného bludiště cestu ven. Tah vody nebyl velký, takže jsme zvládali závěsy do pidivracáků za jednotlivými kameny, odkud jsme se snažili odhadnout optimální stopu. Už jsme si přivykli na tempo i na rytmus jízdy a postupně se střídali ve vedení skupiny. Díky pěknému vodnímu stavu a slunečnému počasí jsme si užívali krásné peřeje.

Lesnaté údolí bylo, krom několika bývalých mlýnů, zcela opuštěné. Řeku sledovala turistická stezka, na které jsme potkali rodinku, která si nás s nadšením natáčela na video. Připluli jsme k dalšímu rozbitému jezu, pod kterým se vytvořil větší válec. Vlevo však byl jez i válec narušený, takže jsme ho na tomto rozhraní sjeli. Dále se údolí již rozšiřilo, velkých kamenů v korytě ubylo, avšak stále jsme projížděli pěknými dlouhými peřejemi. Jejich konec předznamenal další jez u mlýna. Sice byl poměrně vysoký (asi 1,6m), ale sjízdný po šikmé desce. Přiblížili jsme se ke Zwettlu, kde už je řeka regulovaná. Ještě těsně před městem je tu několik sjízdných kamenných stupňů. U kostela na začátku města jsme sjeli první jez. Druhý, taktéž sjízdný jez, je u místního pivovaru, pod ním přitéká zleva říčka Zwettl. Ještě 300 m k lávce pro pěší a ve 13.45 hod.jsme skončili .

Celý úsek, 13,6 km WW II – I, jsme spluli za 2 hod 15 min. Výhodou je dobrá dostupnost z ČR, neboť z hraničního přechodu Halámky je to do Zwettlu pouhých 40 kilometrů. Prostě ideální voda na nedělní odpoledne.

Text a foto: Josef "Hajnej" Soukup