Cesta z Prahy na Kwisu trvala cca 2 hodiny, což se dalo překousnout. Z kilometráže jsme vyčetli obtížnost toku v některých úsecích WW I–III, což bych v následujících řádcích trochu poupravil. Počasí bylo nádherné a již od časného rána se pod hrází srocovali vodáci na různých plavidlech. Počet vodáků si tipnout netroufnu, ale čeština byla slyšet téměř z každé partičky. V poměru národností jasně vévodili Češi, Němců a domácích Poláků by spočítal na prstech ruky.

Po zhruba kilometrovém úseku pod přehradou následovala slalomka, což byl vrchol této řeky. Díky pěkným válečkům na hraní i úvodní peřeji jsme slalomku jeli dvakrát a tento úsek by mohl být definován jako WW I–III.

Po chvíli jsme dojeli do obce Lesne, kde řeka znatelně zpomalila a tempo už nepřibrala. Od Lesne je Kwisa řeka ZW s občasnými nezáludnými stupni. Také musím zmínit znečištění řeky. Kolem slalomové dráhy je řeka čistá, po průjezdu Lesne byla zakalená a radši nevědět, co tam pouštějí.

Řeka není moc široká, občas nás poškádlí pobřežní vegetace sahající v prudších zákrutech k hladině. Dohromady jsme jeli asi 17 km do Lubaně, kde jsme končili na začátku obce u vysokého nesjízdného jezu. Dále už je Kwisa nezajímavá, jedná se o klasickou nížinnou řeku.

Kousek před Lubaní jsme chytali loď a další vybavení dvěma otřeseným Polákům, kteří vykrysili na jednom stupínku. Zaskočilo mě, že jsme vylovili i přilbu, ale otřesená slečna nám následně řekla, že jí měla v lodi a myslela si, že se jí na řece nemůže nic stát. Podobně machrovali nějací záchranáři i na docela nebezpečném jezu, kde jsme končili plavbu. Rozhodně tolik lidí, kteří byli trochu mimo, jsme v Česku na akci snad nikdy neviděl.

Celkově se ale akce vyvedla. Čekal jsem řeku o něco divočejší, ale příroda kolem a pohled na Jizerské hory z polské strany ve spojení s hezkým počasím daly tomuto dni plusové body. Až budou opět pouštět přehradu, vyražte!