Při vodácké inspekční cestě jsem jel nedávno v odpoledních hodinách za krásného počasí přes most v Kamenném Přívoze. Upoutal mne zcela nezvyklý pohled. Voda teče proudem, ale na řece není jediný vodák! Na řece, která díky nevyčerpatelným rezervám nejmenované půjčovny v Týnci již téměř získala přízvisko Žlutá řeka, není jediná lodička! Zrada! Zmatenost! Halucinace! Vždyť už od prostředka zimy registruji roztoužená volání i sporadické pokusy nedočkavých vodáků o výjezdy za vodou, kdy s obdivuhodným osobním sebezapřením překonávají ledy a sněhové závěje. A Sázava si tady valí naplno, vlna za vlnou spěchá k Žampachu a nikde nikdo. Pozoroval jsem řeku půl hodiny. Zůstala prázdná. „Mamí, já jdu za balák. “ Můj vlastní dětský hlásek se vynořil odněkud z nechtěného podvědomí či správněji nevědomí s freudovskou samozřejmostí. Zabalák na řece byl, dokonce několik. Vodáci nikoliv.

Otázka víkendu
Zavolal jsem několika přátelům a všem položil dvě stejné otázky. Na otázku „co děláš dnes odpoledne?“ jsem se dočkal pestré směsice odpovědí. S někým bych mohl zajít na pivo, někdo jde na spinning, někdo dokonce pádlovat do Tróje na kanál. Někdo na inlajny nebo jinak sportovat. Jiný má práci, manželku nebo nemůže jinak. Druhá otázka, „nepojedeme Sázavu?“ se setkala s mnohem jednostarnnější reakcí: „V sobotu něco mám“, „v sobotu nebo v neděli?“, „v sobotu už nebude voda“, „v neděli by to šlo“. Napadla mě něco velice zajímavého. Při nejbližší příležitosti jsem se proto podíval na vodácký web a nález dalece předčil mé očekávání. Stálo tam například: „Víkendová Ostravice“, „...vymetená sobotní obloha...“, „...sobotní ochutnávka léta...“ nebo „...konečně nastává sobota...“. Četl jsem dál: „...když jsem řekl v sobotu ráno...“ přes „...po slunečné sobotě se začaly kout plány na neděli...“, abych se dostal ke zdrcujícímu „víkendová smršť I, II a III“, přičemž jen čelákovičtí Racci se stali výjimkou (zde potvrzující pravidlo) a vyjeli na vodu už v pátek. Zjistil jsem, že navzdory veškerému volnomyšlenkářství a svobodě je vodák vcelku konzervativní tvor.

Akce Zabalák
Sázava s nádherným vodním stavem je téměř – za barákem. Voda v ní teď teče pořád, nádherná, rychlá, zadarmo. Uvědomil jsem si, že do chvíle, než na horách dojde sníh a vodní stav se sníží ze současných 170 cm v Nespekách na letních 39 tamtéž, je sobot a víkendů vůbec proklatě málo. Vodáci se nemůžou dočkat soboty.

>

Vodáci s taky nemusí dočkat vůbec. Vodáci čekají, Sázava nečeká. Rozhodl jsem se empiricky ověřit, zda je Sázava skutečně odsouzena k víkendovým výletům. Povedlo se sestavit vědecký tým z několika průkazných vzorků obyvatelstva. Ministerská úřednice, ajťák, elektromechanik – živnostník, ekonomka, dispečer provozu, účetní, montér, záchranář. Rozdělil jsem vědecký tým do dvou posádek a v intervalu pěti dnů vyhlásil dvě bleskové akce „Zabalák“. Sázava Týnec – Pikovice jako odpolední relax po práci. Poprvé čtvrtek, podruhé pondělí. Útěky ze zaměstnání a následný odjezd na řeku probíhaly od 15 do 16 hodin podle harmonogramu odjezdové trasy. Jediným předpokladem bylo vzít si do práce hydrověci a cestou z rachoty se nikde moc nezdržovat. V prvním případě se vědci dostavili do Týnce čtyřmi osobními automobily, v druhém jedním mikrobusem. Dětská lékařka se uvolila řídit a výzkum tak zjednodušit zejména v závěrečné fázi. Podrobnější rozbor logistiky a přepravních potíží není předmětem ani cílem tohoto experimentu.

Experiment č. 1: vodáci vítáni. Experiment č. 2: Sázava pro všední den
V případě první plavby šlo o zkušené vodáky na jednom raftu. Vodní stav v Nespekách 174 cm, čas vyplutí 17:20 bez jakéhokoli stresu a chvatu, tedy stav obecně označovaný jako „v pohodě“, ale taky bez průtahů. Startovní pivo jsme prostě oželeli. Ostatně zážitek na žlutoprázdné Sázavě nemohl vyrovnat ani metr piv. Za celou plavbu nebylo z lodi spatřeno žádné jiné plavidlo a z doprovodného vozu jedno. Lidé na břehu, koncem sezóny psychicky napjatí a značně nestabilní vědecký tým radostně a upřímně zdravili rozverným „ahoj“ a u několika pohledných dívek byly zjištěny přímo sympatie, projevené klusem po břehu. Holt jaro je jaro.

Dovolte nyní malou odbočku od tématu. Co se týče nalomené psychiky usedlíků na břehu, doporučuji je nadále nedráždit. Podle autentické výpovědi mají chataři pro vodáky určité pochopení, ale přijde -li se na záhonek narcisů za jediný den vychcat osmdesátý sedmý vodák, je to moc.

Co se vlastní plavby týče, není třeba ji zvlášť rozvádět. Všechny jezy byly s trochou rozvahy a rozumu sjízdné, a to včetně Kaňova, kde ale posádka zvolila tradiční sjezd po špici šlajsnou, namísto modernějšího skoku po zádi mimo. Doba plavby do Pikovic 1 hodina 40 minut, Slunce zapadlo při průjezdu kolem Pikovické jehly. Přiznávám, že ke konci už bylo citelné chladno, ale na druhou stranu, kdo z vás viděl za poslední roky u Sázavy, jak jdou večer srnky pít? Při druhé experimentální plavbě voda poklesla. Nespeky 150 cm, optimální voda pro zkušené na kánoi a začátečníky v raftu. Přestože na výjezdu z města bylo více obstrukcí a dojezdový čas na start delší, doba vyplutí zůstala shodná: 17:20. Voda byla nyní techničtější, některé kameny již začínaly vystrkovat drápky. Raft, ani jeho posádka složená z vodácky nezkušených a středně zkušených vědců, neměla podle předpokladů žádné problémy, vyjma najíždění do šlajsen Pěnkava a Lesní, kde nejsou žádné kozoznaky. Tam je ale dokázala navést zdatná dvojice v kanoi. Jak se ukázalo, ani stav 150 cm nemusí být při troše štěstí a rozmyslu pro otevřenou kanoi problematický. Celkem jsme vylévali třikrát, a to hned pod jezem v Týnci, dále pod Brejlovem a nad Lesním jezem. Kaňov jsme bez diskuze přetáhli. Několikrát bylo potřeba loď „vyhelmičkovat“ (výraz pro vybírání vody helmou, když houba a ostatní vylévátka jsou prohlášena za zbytečnost), ale jinak se otevřenka chovala i ve velkých vlnách velmi kultivovaně. Při experimentu číslo dvě trvala plavba déle, a to o tři čtvrtě hodiny, přesně 2 hodiny 30 minut. Příčinou delší plavby byl menší tah proudu a občasné zdržení cestou za účelem blbnutí, neb nebyl cílem experimentu rychlostní rekord a Modrá stuha. I tak jsme stihli v Pikovicích přistát před setměním.

Cílem je rychlá a efektivní sportovní výprava
Zabývám se poslední dobou projekty „aktivity bez průtahů“, ať jde o sjezdy řek nebo horské výstupy. Nejde přitom o závodní tempo, obvykle stačí jen dobrá organizace a oprostit se od všech zbytečných prodlev a psychických bloků. Většina vodáků považuje Sázavu za cíl přiměřený celodennímu výletu. Pak zbývají skutečně jen víkendy a řeka je přecpaná. Přitom když je někdo (jako já) Pražák jak poleno, má Sázavu coby vodácké hřiště zhruba stejně daleko jako umělé kanály. Za barákem. A to pivo jsme, mimochodem, stihli potom.

S názorem, že české řeky jsou přeplněné, se ostatně setkáváme často. Viníky nejsou ani půjčovny, ani cestovky. Přiznejme si, že je nás vodáků zkrátka moc. Snad ale stačí vybočit z civilizačního diktátu pracovního týdne pondělí-pátek, sobota-neděle a řeky jsou náhle výrazně volnější. Máme v zásadě dvě možnosti. Tlačit se na řekách v předem nalinkovaných termínech, nebo prostě změnit některé své zvyky. Často máme krásný „zabalák“ hned u rypáku.

Dnes, i když už Šťovík různé vlny, válce a proudy pozná spolehlivě a i hlásku „r“ se po dlouhém logopedickém boji naučil obstojně vyslovovat, stejně občas prohlásí: „Mamí... já jdu zabalák.“