Kdo neviděl, neuvěří. Ve slunečném ránu o velikonoční sobotě jedeme do Borové Lady sklouznout si ten krásný kousek Vltavy, matky našich řek, k Horní Vltavici, než nám to zelení vzteklouni na léto zase zakážou. Bereme mírně prošedivělého stopaře s kajakovým pádlem a jakýmsi rancem, prý jestli nejedeme až na Kvildu, protože se na "raft.cz" dočetl, že se to dá jet. Po oznámení, že tam jednak nesměřujem a druhak už nahoře asi nebude dost vody s námi vystupuje v Borovce – viditelně zklamán. Jak tak na sebe hlaholíme pozdravy s právě dorazivšími KPP (proslulý Klub Pitomců Praha), někdo vyděšeně zvolá:

"Ty vole, na tomdle to chce někdo ject? Dyť je to nějaký dětský plavidlo na rybníky!"

V průsečíku našich pohledů leží nafouknutá měchuřina vzdáleně připomínající kajak, který jakoby někdo obrátil přídí dozadu. Pestře zmalovaná paluba má mimikry do rozkvetlého rákosí a z lesklého PVC dna dole trčí něco mezi kormidýlkem a kýlem. Že je ten výtvor míněn být použit i do vln však hlásí stejně mimikry vyvedená špricdeka, kterou lze natáhnout na solidně vyhlížející, nicméně také nafukovací límec.

Tím naše pozornost končí, ať si nakonec každý jede na čem chce. Martin tady jel před týdnem, a tak vyrážíme s klidnou myslí, že budeme před každým padlým stromem za nepřehlednou zatáčkou (jinde ty mrchy zásadně nepadají) včas varováni. A už je tu první. Martin přistává a my kus nad ním v outsidu čekáme, až vyběhne z palavy a pomůže nás u břehu odchytit, protože proud tu má docela sílu. Ale kdopak se to k nám blíží? Pan Zhrzený ve svém veselém plavidle – v té srandovní hračce!

"Helééé, tady je strom, přistaň vpravo, kamarád už tam čeká!"

V pohodlném pololehu nás oblaží úsměvem a jede dál, asi ví své... No, moc toho asi nevěděl. Když za ním přejíždíme k Martinovi, zděšeně přihlížíme masakru pod větvemi – náš poutník plave! Naštěstí se z toho nějak vymotal a všechno odlovil. No né – on jel v džínách, tričku a bos! Nějak si nevšiml, že má voda 2 stupně a přenáší se ve sněhu. Když ho míjíme, prý je v pohodě, dobrý. Šaty už má rozloženy k sušení na sluníčku a naprosto v klidu si vyndavá knížku na čtení. Jezdím na vodu 45 let, ale pořád se musím učit. Martin nám pak vykládá, že ho chtěl chytit a podával mu ruku, ale borec prý prostě nehrábnul, minuli se a tak ho to pěkně srolovalo pod strom.

Odpolky na řece přibývá lidí prohlásivších krásné jaro za léto, takže se my těžkooděnci v neoprénech už skoro blbě vyjímáme mezi turisty slunícími se na raftech a kanoích - otevřenkách jen v tričkách i bez nich. Leč jako obvykle, poslední slovo má příroda. Asi 2 km před Vltavicí je na břehu dav vodáctva pozorující cosi ve vodě. Zcela nečekaně (opět za zatáčkou) tu leží napříč řekou vyvrácený strom a pod ním, no jo, plastová kanoe z půjčovny. A že prý fakt nejde vyndat, už jí rvalo 5 kluků najednou a nic. Pokus o vytáhnutí na házecí šňůře taky skončil – utržením jediného dostupného šprajcu na přídi, protože za nic jiného loď nejde navázat. Je totiž skoro celá pod vodou a je obrácená nešťastně dutinou proti proudu, který jí tlačí na dolní větve. Posádka postává na břehu, smutně pozoruje naše záchranné snažení a hlavně černý loďák s penězi, doklady a možná i svačinkou, který se pohupuje – zřejmě v lodi řádně přivázán – na hladině mezi větvemi. Byvše z Rakouska, jsou instruováni o dalším osudu svém i plavidla jadrně českou angličtinou:

"Jů vyl gou vis ás on d ráft end jór bout mást stej hýr!"

Loď skutečně vyrvat nejde, ani když několik inženýrů v čele s Martinem (který to né a né vzdát) zkouší různá páčidla a tahání lanem do všemožných směrů. Končí to zpravidla sklouznutím smyčky a pádem deseti tahajících mužů na prdel do sněhu. Rakouské posádky byly dvě a tak jedna zůstává hlídat bágl a druhá odjíždí oznámit cestovce, že plavbu skončili o něco dříve, takže asi mají nárok na slevu.

A kdo že se nenápadně vmísil ještě než jsme odjeli? Přece náš čtenář – plaváček! V mokrém triku a bos, nohy rudé od putování sněhem. Prý si už zvykl a že musí pokračovat, protože to má daleko. Musí na vlak, ale neví, kde tu jede – to už asi na „raft.cz“ nepsali. Radím mu, že v Lenoře, což je odtud dobrých 9 kiláků.

I to mu bylo nakonec moc, protože končí s námi v Horní Vltavici. Když ho pak vidím s kajakem už zase ve vaku pochodovat přes most směrem na Kubovku, říkám si:

"To zas měl dneska anděl strážnej makačku, aby všechny tyhle samorosty udržel při životě a poměrně zdravé…!"

Více o pravidlech splouvání Vltavy:
20. 4. 2009 Nový návštěvní řád bude na Šumavě platit od 1. května

Foto: Baras a spol.