Otrlí kanoisté jezdívali maraton Lenora – Praha, pak Lenora – Mělník a jedou i Lenora – Hřensko a pak Hamburk. Ale to už není ta pohoda.

Začněme třeba z Českého Vrbného, přes Hlubokou a nádrže Kořensko a Hněvkovice se dostaneme na přehradní jezero Orlík.

Jeho břehy jsou krásně členité. Některé skalnaté zátoky připomínají norské fjordy. Převézt se přes hráz drátěným výtahem je také zážitek. Kamýk je krátký a plavební komora, jejíž vrata vyjíždějí vzhůru, vám poskytne zážitek nevídaný. Dlouhé slapské jezero se skalami u ústí Musíku a obtížným dlouhým převozem přes hráz je nutností, abyste projeli kaňonem štěchovické nádrže.

Pak už jen Vrané – tzv. Velké Otročí jezero – a jste v Praze. Jen si dejte pozor na 62,2 ř. km (Praha, Modřany) je sklápěcí jez s velmi dlouhým vývařištěm. Přeneste ho nebo jeďte plavební komorou vpravo.

Průjezd Prahou má své kouzlo, snad nikde jinde z řeky nevidíte tolik historie. Jezy si můžete projet, ale jen při podzimní akci „Napříč Prahou přes tři jezy“. Jinak je nutné přenést nebo jet zdymadly. Pod cílem závodu „Napříč Prahou přes tři jezy“ a to na 51,1 ř. km je další obtížný jez – Helmovský, který je vysoký 4,4 metrů a má silné vývařiště. Pokud nepojedete zdymadlem vpravo, musíte přenést přes ostrov Štvanice.

Od Troje je to pro mořské kajaky do Mělníka jednodenní plavba. Kánoe na to potřebují spíše dva dny. Hned u pražské ZOO nás čeká trojská peřej, za vyšší vody (průtoku kolem 300 kubíků) jsou tam pěkné vlny, které otevřenou kánoi i zalijí. Ale peřej je krátká a od soutoku s plavebním kanálem je to zase „volej“.

Mineme Roztoky a je tu plavební komora Klecany. Jez se dá, nechceme-li čekat, přenést po obou březích. Pod ním pokračují historická místa, na pravém břehu Levý Hradec – starověké hradiště –, Žalov a za chvíli jsme u lávky v Řeži, kde je možné se občerstvit. Jak je to teď, netuším, ale naposledy byl místní řízek ten nejlepší.

Pod Řeží se na březích objevují skály a údolí se prohlubuje. Po pravém břehu vede stezka, kde méně zdatní cyklisté slézají z kol. Šest kilometrů to máme do Libčic k dalšímu jezu. Pokud nepojedeme komorou, pak opět vpravo přeneseme. Další hodinka a jsme v Kralupech, kde se dá navštívit leccos, ale ještě lepší je vydržet další tři kilometry do Nelahozevsi a navštívit tu zámek.

Pak je to jen něco přes kilometr k jezu Miřejovice, který překonáme po pravém břehu kolem slalomového kanálu Veltrusy. Máme-li štěstí a teče voda, můžeme si kanál prohlédnout, ale na otevřené kánoi je jen pro ty nejlepší. Hned pod kanálem se můžeme ubytovat v kempu Obora, kde je i restaurace. A pro první den toho máme dost.

Druhý den zbývá jen sedmnáct kilometrů do Mělníka. Tak může zbýt čas i na prohlídku zahrad a zámku Veltrusy. Po šesti kilometrech jsme u posledního jezu – Vraňany –, kde vlevo odbočuje Hořínský plavební kanál. Přeneseme vpravo a jsme ve starém korytě Vltavy, kde nás uchopí rychlá voda, která se občas zhoupne v poslední vltavské peřeji. Mineme Lužec, Vrbno a Zálezlice, místa, kde před deseti lety řádila velká voda, na pravém břehu ve zbytcích lužních lesů si opečeme buřty v polední přestávce a za chvíli vidíme věž mělnického zámku.

Soutok vypadá nenápadně, a tak nezapomeneme odbočit vlevo, vpravo bychom pluli proti proudu Labe, a po několika stovkách metrů skončíme v přístavu. A neobvyklý výlet po posledních kilometrech nejdelší české řeky je za námi.

HYDROinfo
České Vrbné – Praha (Braník), 174 km jezer, nonstop tak 18 hod.
Praha (Troja) – Mělník, 45 km 1 – 2 dny.
Počítejte s cestovní rychlostí kolem 5 km/hod. Vltava je tu sjízdná celoročně.

foto: Dušan Festa, Ondra Műller a HYDROarchiv