O tom co nás čeká jsme do poslední chvíle nevěděli nic a když jsme zjistili, že je to jen nějakých 40 km, které máme v plánu na dva dny, zvolili jsme výjezd z Prahy až v sobotu ráno. Naložit lodě, vyslechnout si poslední Stanďochovy rady, zejména tu, že je mnohem lepčí jet tam na podzim páč je to tam hezčí, a vyrazit. V Děčíně děláme nákup, který sestává z nějakého toho jídla a spousty rádlerů. Nikomu nedochází, že pít celej víkend citronový nebo grepový pivo neni nejlepší nápad. To zjistíme klasicky až zpětně.

Něco po poledni nasedáme v Děčíně u restaurace Kocanda, kde ještě dáváme poslední civilizovaný jídlo. Při balení do lodí některé zaskočí jak je tam sakra málo místa a kolik místa zaberou plastový PET lahve s citronovym pivkem. Nakonec ale všechno dostáváme do podpalubí a uzavíráme pakt o likvidaci zásob, abysme ty PETky netáhli daleko. Hned po vyplutí nás čekají malebné výhledy na přístav a překladiště v Děčíně s monumentálními a čarokrásnými jeřáby. Když za námi zmizí město údolí se uzavře a nad řekou začínají vyrůstat pískovcové skály. To už je větší romantika. Nebýt železnice na levém a silnice na pravém břehu je to i příroda. Řeka tu svižně teče a tak nám kilometry rychle ubíhají. Během chvilky proplouváme Hřenskem a vplouváme do Německa. Tady výrazně houstne říční provoz a každou chvíli míjíme nějaký přivoz nebo nákladní loď, které nám dopřejí příjemné pohoupání na vlnách.

Po další chvilce plavby dorážíme do lázeňského městečka Bad Schandau, kde jdeme na vycházku. Ukazuje se, že kromě hezkých domů a kostela s fontánou na náměstí tady toho zas až tolik k vidění není a jdeme na pivo. Po popíjení rádlerů během plavby nám jedno klasický bodne. Přijde nám hloupé spát v centru Bad Schandau a vyrážíme tedy na lodích za město, kde najdeme určitě perfektní spaní. Cestou si střihneme objevnou výpravu proti proudu nějakého přítoku. Ta ale brzy končí, protože přítok je spíše mělčinou než potokem. Když opustíme Bad Schandau rozhlížíme se po okolních loukách s bujnou vegetací a nakonec volíme spaní u cedule číslo 2, okolo které je tráva vysekaná, aby lodě ceduli viděly.

Ihned po vysednutí slavíme dnešní cíl Ronem Zacapou a romantika se mění na rumantiku. Když Zacapa padne uvědomujeme si, že máme kromě žízně taky hlad a jdeme udělat rychlou večeři. Bylo to právě včas, o hodinku později už bychom určitě neuvařili. Z okolních bujných porostů se během vaření vynoří ještě milionářský pár Vory a Betka, kteří nás přijeli navštívit v kabrioletu z fabriky Bayerische Motor Werke a přivezli s sebou tolik cajků, že jsme se nestačili divit. Přivezli ale i nějaký pití, takže jsme jim to hned odpustili. Během večera se, pokud vím, nestalo nic mimořádného. Teda krom toho jak nás Bouzíno bavil úryvky z písní kapely Elektrik Men a učil nás japonskou větu 申し訳ありませんが、私は日本語を話すことができません, kterou doteď nikdo neumíme!

Ráno nás ze spacáků vytáhlo ostrý slunce a po rychlé snídani vyplouváme vstříc dalším dobrodružstvím. Během chvíle jsem pod pevností Königstein, kterou si jdeme prohlídnout. Bohužel chtějí vysoké vstupné, takže raději volíme variantu pivo a kebab u zdejšího vietnamského stánku - za menší peníze víc muziky. Po návštěvě Königsteinu už se chystáme na finiš. Doplout do Pirny skrz malebné údolí trvá jen chvilku a vlak stíháme naprosto přesně. Pak už to znáte. Počkat na auta, navázat, zapakovat, odjet, odvázat, uklidit a už jen vzpomínat jaká to byla pecka.