Už v pátek jsme tušili, že Divoká Orlice poteče nejen pod pastvinskou přehradou, ale podle vodočtů to vypadalo vcelku slibně i v horní části nad přehradou. V neděli ráno, ochuzeni o hodinu spánku po přechodu na letní čas, jsme tedy vyrazili do Klášterce nad Orlicí. Plán byl, zanechat zde jedno auto a poté se vydat proti proudu tak daleko, jak nám to stav vody umožní. Dle předpovědí byl sjízdný alespoň tříkilometrový úsek z Bartošovic do Klášterce s nádhernou peřejí Zemská brána. My se ale vydali ještě výš a během půl hodiny už jsme odvazovali lodě v Orlickém Záhoří. Pavlovi stačil jediný pohled do koryta řeky a bylo mu jasné, že vody je víc než dost.

Orlice je v Záhoří široká pouze tři metry a tak našich pět kajaků jeden za druhým s Pavlem v čele vypadalo v řece jako kachna s káčaty. Řeka tekla pěkně a v ostrých zákrutech jsme pozorně sledovali, jestli v ní není napříč korytem nějaký strom, či jiná nebezpečná překážka. Jeden takový byl kousek před Neratovem, ale při levé straně se dal při dostatečné rychlosti přeskočit. Vidět byl včas a na bezpečné zastavení tu místo také bylo. Další podobný byl níže po proudu, ale i ten se dal přeskočit, tentokrát u pravého břehu.

Pod Neratovem pak se pak řeka rozšířila, narovnala a o něco zrychlila. Konečně jsme si mohli vychutnat i větší vlny a ve stříkající vodě jsme kličkovali mezi četnými kameny. Pod Bartošovicemi se pak před námi konečně otevřela očekávaná peřej Zemská brána. Jedná se o přibližně sto metrů dlouhý úsek WW II+, ve kterém jsou náročnější zejména dvě za sebou jdoucí esíčka, ve kterých se podle stavu vody tvoří válce. Nikdo z nás zatím tuhle krásnou peřej nejel a hučící voda v nás budila respekt. Po důkladné obhlídce do lodě skočila jako první Iva a s přehledem peřej projela, zatímco ostatní jsme byli na břehu připraveni s házečkami. I ostatní jsme pak postupně peřej projeli bez zaváhání a s úlevou jsme mohli pod Pašeráckou lávkou pokračovat až do Klášterce.

Horní část Divoké Orlice určitě stojí za to a i když jsme našich 26 říčních kilometrů v Klašterci opravdu cítili v kostech, tak nikdo z nás ani na chvilku nelitoval, že jsme naše vyhřáté domovy na chvilku vyměnili za ledovou jarní vodu.

Můžete se podívat i na video z průjezdu peřeje Zemská Brána:

Text: Jiří Muric, foto: Vladimír Jarůšek