Vesničce Práčov vévodí silueta gotického kostela Sv. Jakuba, ale hlavně zdaleka viditelná téměř 58 metrů vysoká oranžová válcová věž patřící k hydroelektrárně, která je postavena na břehu vyrovnávačky.

Slouží jako kompenzátor vodních rázů vznikajících při uzavření potrubí nad turbínou. Je to v podstatě otevřený železobetonový tubus posazený na šachtu přivádějící energetickou vodu k elektrárně. Při jeho stavbě byla v 50. letech použita na tehdejší dobu progresívní metoda proudové betonáže, kdy se bednění plynule zvedalo o 12cm/hodinu. Největší problém přitom prý byl zajistit nepřetržitou a bezporuchovou dodávku elektřiny po dobu tří týdnů.

Hladinu vody ve věži, jejíž výška odpovídá hladině na přehradě Křižanovice I, dokáže vodní ráz zvednout až o šest metrů. Pokud by tu tato věž nebyla, mohl by takový prudký nárůst tlaku potrubí roztrhnout. Šachta o průměru 2,4 m se pravidelně 2x ročně kontroluje. Přitom se uzavře šoupě v hrázi v Křižanovicích a voda se z ní vypustí. Revizní technik do ní vstoupí u hráze v Křižanovicích a po 3 kilometrech vyleze právě u paty zmíněné věže, kde je poklop připevněn 24 maticemi.

Při jedné z revizí v r. 2006 se stala zajímavá příhoda, kdy byl poklop sice nasazen, ale matice již příslušný zaměstnanec nezašrouboval. Zřejmě je na poklop pouze položil. Když pak hrázný v Křižanovicích pustil do přivaděče vodu, poklop vystřelil do vzduchu a našel ho až soused za plotem na své zahradě. Naopak matice už nenašel nikdy nikdo. Protože ale mezitím hrázný sešel dolů pod hráz, kde není signál a služební babeta v Práčově byla v servisu, tak 12 m3/s vody po dobu asi 2 hodin nekontrolovatelně tryskalo otvorem do výšky a valilo se po strmé stráni dolů. Přitom sebou vzala několik desítek tun zeminy a kamení i silnici, která spojuje Práčov a Svídnici. Značná část materiálu skončila právě v hydroelektrárně. Když se hrázný opět dostal do míst, kde už signál je, měl na mobilu několik desítek zpráv a nepřijatých hovorů. Elektrárna i silnice byly několik měsíců mimo provoz. Dodnes jsou stopy havárie na svahu viditelné.

Pojďme na exkurzi do elektrárny, mimochodem, můžete si ji jednoduše domluvit na webu majitele elektrárny (skupina ČEZ). Z generátoru mnoho neuvidíte, je schován pod plechovým krytem.

To turbína nacházející se o patro níž je daleko zajímavější. Měli jsme štěstí vidět ji při spouštění. Vše včetně přifázování ovládá automatika doslova na jediné zmáčknutí tlačítka. Francisova turbína po rozsáhlé rekonstrukci provedené v roce 2001 má hltnost 12 m3/s při spádu 76 až 98 m a generátor výkon 9,75 MW.

Kamenitá hráz vyrovnávačky vysoká 11 m je v koruně dlouhá 210 m.

Přeliv vysoký 8,5 m je vlastně jez, který už byl několikrát skočen. Výhledy z hrany přelivu berou dech.

Místy ale z šikminy ční nebezpečné roxory. Dopad při průtoku – 12 m3/s na vodočtu ve Svídnici je do načechrané vody jako do peřin. Pod hrází u levého břehu malá vodní elektrárna s Kaplanovou turbínou o maximální hltnosti 4,0 m3/s pracuje v průběžném provozu a při spádu 7,8 m má instalovaný výkon 0,3 MW. Na přehradě dále vidíme objekt sloužící pro záložní odběr vody výtlakem pro úpravnu vody Monaco u Slatiňan.