Christchurch – centrum města

Než se ale přesuneme do mezinárodního antarktického centra, nejdřív něco krátce o městě. Christchurch je největším městem jižního ostrova. Všechny dny, které jsme v něm strávili, bylo všude v centru rušno, nejvíc pak na náměstí, kde byla tržnice a pokaždé hned několik zároveň probíhajících programů, představení a vystoupení.

Nejvýraznější stavbou nejen na náměstí je velká historická katedrála „Christ Church Cathedral“. V centru jsou i další historické budovy a jezdí zde historická tramvaj, která mimo jiné projíždí skrze pasáž v baráku.

International Antarctic Centre

V Christchurch je také velké letiště. A právě odsud odlétají mezinárodní výpravy, expedice a zásobovací lety na Antarktidu. Vedle hal výzkumných center na jihu je také Anarctic World, což je jakési informační centrum právě o Antarktidě, chovají tu tučňáky, je zde kinosál promítající film o Antarktidě, můžete si tu vyzkoušet polární oblek, nebo třeba zajít do speciální místnosti a v té zažít Antarktickou bouři s mrazem a skutečným větrem a sněhovou vánicí.

Venku je pak možnost svézt se speciálním obojživelným vozítkem hagglund. Dokáže překonat velké stoupání a klesání, přejet trhliny v ledu nebo plavat ve vodě. Přejíždění ledových trhlin si tu v off-road parku připraveném pro vozítko nezkusíte, ale prudké výjezdy, sjezdy, zhruba metrovou uměle vytvořenou thrlinu i plavbu na značně divoké projížďce zažijete.

Ráj boulderistů, kameny Kura Tawhiti

Cestou přes Arthur´s pass jsme se ještě zastavili u „kamenů poházených na louce“. Jsou tu spousty velikých různě tvarovaných balvanů a skal, většinou spíš menších, které kromě jako další turistická atrakce slouží jako parádní horolezecký park. Lehce by se to dalo přirovnat například k českému Ádru, akorát, že skály a kameny nejsou pískovcové, ale vápencové.

Stream Cave – potok v jeskyni

Pár kilometrů za Kura Tawhiti je pak další volně přístupná jeskyně. Tu jsme rozhodně nesměli vynechat. Tentokrát není vápencová s krápníky, ale je vymletá potokem, který tu vytvořil úžasné zákruty a lagunky. Při vstupu je nutné nepodcenit vodní stav, za vyšší vody je průchod nebezpečný až nemožný. Také nesmí pršet, kdyby voda stoupla během našeho pobytu v podzemí, ani nechci domýšlet, jak by to dopadlo.

Vzali jsme opět čelovky, náhradní baterky, foťák do vodotěsného kufru, vodácké helmy a tentokrát i vodácké bundy a neoprenové kraťasy. Protože v podstatě celou dobu se jde potokem, místy voda sahala až po pás. Cestou jsme překonali několik menších stupňů a kaskádek a zhruba po hodině v temnotě podzemí jsme došli k závěrečnému 3m vodopádu, kolem kterého se leze po žebříku nahoru k výlezu z jeskyně. Každopádně další supr zážitek.

Výprava za velrybama a albatrosama

Přespali jsme na pláži u Hokitiky na západním pobřeží, kde jsem si zkusil, jaké to je si jít zaběhat po písečné pláži při západu slunce a přílivu a vyrazili jsme do města Kaikoura na východním pobřeží. Odtud se jezdí vyhlídkové plavby za velrybama a delfínama. S delfíny jsme pádlovali na kajacích, ale velryby jsme si nemohli nechat ujít. A tak jsme se vydali s organizovanou výpravou lodí na moře. Pár plaveb před naší bylo zrušeno kvůli velkým vlnám. A i když náš trip už jel, vlny rozhodně nebyly malé. Na otázku, jak jsou velké, nám kapitán s úsměvem odpověděl, že pár metrů mají... Každopádně to bylo skvělý, akorát chodit se moc nedalo (teda ono se to ani nesmělo kvůli bezpečnosti). Někteří z členů výpravy si plavbu asi tolik neužili a tiše zvraceli do připravených sáčků.

Ale zpět k velrybám. Cestou nám povídali o tom, co uvidíme – velryby „Sperm whale“ (česky vorvaň). Podle obrázků v pouštěné prezentaci největší velryba na světě je stejná jako letadlo Boing, srdce má velké jako osobní auto a v žilách jí koluje 10 tun krve. Těžko si představit takového drobečka. Každopádně vorvani, které jsme po chvíli kroužení po moři viděli, měly kolem 18ti metrů na délku (tedy asi tak stejně jako naše loď). Nejdřív se nám ukázaly 2 najednou a pak ještě jedna.Vždy se přibližně 15 minut nadechují a pak necelou hodinu vydrží pod vodou. Za tu dobu se potopí do hloubky až dva kilometry a zde loví. To, že všude okolo kroužili a lovili si rybky veliký ptáci albatrosi, můžeme brát už jen jako drobný bonus.

Zpět na severní ostrov

Jelikož se čas našeho pobytu krátí, ač neradi, museli jsme opustit divoký jižní ostrov a přesunout se zpět na průmyslovější severní. Zde nás ještě čekala oblast kolem města a jezera Taupo a několik treků na sopkách. Každopádně, o trecích po sopkách bude příští samostatná zpráva.

Huka falls a Aratiatia soutěska

Kdo byl na Zélandě, určitě zná tyto dvě místa na nejdelší řece Zélandu,Waikato river, vytékající právě z jezera Taupo. Huka falls jsou nejen dalším turistickým lákadlem, ale i cílem většiny extrémních pádlerů na plastových kajacích. Bohužel ve dnech, kdy jsme se pohybovali v okolí, teklo na tomto vodopádu 170 kubíků vody za vteřinu, což je moc. Na rozumné a relativně bezpečné první sjetí a seznámení s Huka je potřeba 40 až 90 kubíků. Snad příště..

O pár kilometrů níže je přehrada, elektrárna a pod ní další extrémě divoká soutěska ne této řece. Jmenuje se Aratiatia rapid. Tu už také pár kajakářů sjelo (mezi nimi i Čech Jan „Zajíc“ Lásko), ale rozhodně se nejezdí tak často jako Huka falls. Voda zde teče v létě 4krát denně, když hráz otevře přepadová vrata a na půl hodiny soutěsku naplní vodou pro zvědavé turisty. Pohled na obrovské šutry v korytě a tmavý pruh od vody o 10 metrů výš působí dost nepochopitelně. Každopádně když se soutěska naplní, nezbývá než obdivovat a kochat se silou a masou protékající vody.

JET boaty létající v peřejích

Pod soutěskou Aratiatia je na řece poměrně velká peřej, na které řádí tryskové čluny. Je to nejdivočí peřej ježděná komerčně na JET boatech. A musím říct, že je to opravdu zážitek. Kromě nám už známých otoček o 180 stupňů jsme doslova létali přes největší vlnu peřeje. Asi to není potřeba příliš popisovat, fotky mluví za vše :-)

Kromě této peřeje se na JET boatech můžete vydat také pod zmiňovaný Huka falls, kam vás ostatně vezmou třeba i vrtulníkem...

Další informace, články, fotky a videa najdete na webu projektu: zeland.h2omaniaks.com