Po odpoledním naložení lodí a hydra pádíme po solidně ucpané silnici z Prahy na České Budějovice, jak pak by taky ne, když je pátek a statisíce Čechů míří s řízkem v ruce vstříc chorvatskému pobřeží. Kolem půlnoci jsme již celkem unavení a asi 30 km před Salcburkem házíme několikahodinovou chrupku. Kolem páté hodiny ranní jsme probuzeni vichrem, který nám málem urazil dveře od auta a tak i když se nám nechce, vstáváme a jedeme dál, vstříc městu Spittal an der Drau.

První řeku, kterou jsme chtěli začít, je Möll. Původně byl v plánu horní úsek z obce Lamnitz do přehrady, což je 10 km WW I až WW III. Překvapilo nás ale, že vodu měl spodní úsek a proč jezdit nahoru, když i tady je vody dostatek. Jedeme tedy krásnou rychlou řeku s velkými vlnami z Obervellachu do Kolbnitz. Je to nějakých 10 km WW II, což je na začátek vskutku ideální. Po 2 hodinách nakládáme lodě a vzhledem k tomu, že teprve odbyla dvanáctá, jedeme dál.

V hledáčku máme tentokrát další ledovcovou oblíbenou řeku a sice Gail. Je to řeka protékající hlubokým zalesněným neobydleným údolím v délce asi 30 km, kde horní úsek má asi 16 km obtížnosti WW III–IV a kde není možnost utéct z hlubokého kaňonu ven. My jedeme úsek o něco lehčí, který na ten těžší bezprostředně navazuje – tak tedy z Birnbaumu do Kötschachu je to 14 km WW III (II). Voda je lehce nad limitem, jedná se o technickou vodu s množstvím kamenů a peřejí se slušným spádem. Ke konci etapy už je řeka o něco lehčí. Občas fotíme, jednou prohlížíme, sjet dolní Gail nám trvá něco přes 2 hodiny. Končíme u náhonu, který bere všechnu vodu, což nás decentně zaskočilo, ale autem se sem zajet dá, tak nakládáme a jsme nadmíru spokojeni. Přeci jen zvládnout 2 nádherné řeky v jednom dni se nastává často.

Nocujeme na příjemném místě v sedle u silnice mezi údolím Gailu a Drávy. Celou noc prší, ale na stavy řek to evidentně nemělo moc vliv. Po ranní kávě se jedeme podívat na další řeku, kterou bychom rádi pokořili, a sice na Isel. Na mostu v centru města Lienz vidíme masu šedohnědé vody, která se v neuvěřitelném tempu valí dopředu. Později si zjišťujeme, že Isel měl ten víkend highwater a podle toho i vypadal. Nikomu se nechtělo, takže nic, jedeme dál a máme v plánu Drávu, která teče hned o údolí vedle a do které Isel vtéká. Jedeme několik kilometrů Drávy v úseku Mittewald – Thal, WW II (III). Vody má řeka tak akorát, koryto je místy užší, občas nás překvapí padlé větve uprostřed peřejí, ale za chvíli jsme dole a můžeme začít počítat ztráty. Holt stačila chvilková nepozornost a při přenášení jednoho kmene to pádlo přestalo bavit a řeku si chtělo sjet samo a jelo tak, že už jsme ho i přes snahu nenašli.

I přes pokročilou hodinu se nám ještě nechce balit do Prahy a rozhodujeme se pro řeku Lieser. Nasedáme pod dálničním mostem těsně nad peřejí Stříbrné schody a plujeme asi 3 km k nesjízdnému jezu na kraji Spittalu. Obtížnost Lieseru je v tomto úseku WW III+. Plavba neubíhá moc rychle, přeci jen prohlížíme a troufám si tvrdit, že peřej Stříbrné schody moc lidí na deblovce nejelo.

U výše zmíněného jezu, který musí být relativně nový, neb v kilometráži o něm zmínky není, je plácek, kde jsme opláchli hydro, navečeřeli se a vydali se na cestu dlouhou zhruba 500 km.

Celkové resumé našeho víkendu jsou 4 řeky a 35 km krásné vody. V okolí teče řek vícero, určitě se sem příští rok vrátíme, sjedeme Isel, horní Gail a i Mur by mohl stát za to. Neváhejte, nastartujte auto a vřele doporučuju tuto oblast navštívit.