BOTIČ
Průhonice – Petrovice, počátek vzdutí přehrady . . . . . . . . . . . . 6 km ZWC
hráz přehrady Hostivař – ústí do Vltavy . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 km ZWC – WW I
Splavnost: Horní úsek nad Hostivařskou přehradou je sjízdný jen po vydatných deštích, popř. tání sněhu. Spodní tok pod přehradou je závislý na vypouštění vody, které lze očekávat vždy při větších deštích, kdy si vodohospodáři tvoří objemovou rezervu v přehradě.

O splutí lze uvažovat za velmi vysoké vody od kaskády pod druhým rybníkem u silnice mezi průhonickou oborou a parkem. Meandrující potok občas přeruší kolmý stupeň, po úvaze ho lze skočit nebo snadno přenést. Pak zbývá jen podplout pod mříží u Průhonického zámku a pokračovat úzkým řečištěm s ostrými zatáčkami a občasným roštím, které však díky mírnému proudu nedělá vážnější problémy. Na horním toku je pouze jeden jez u Fantova mlýna. Po prohlídce je možné jej sjet nebo snadno přenést. Zakončit plavbu je nejvhodnější u mostu v Petrovicích, kde je na pravém břehu velké parkoviště. Tam začíná vzdutí Hostivařské přehrady a další plavba je nezajímavá.

Daleko známější a oblíbenější je spodní úsek pod Hostivařskou přehradou, na kterém se každý podzim pořádá tradiční splutí, do r. 1992 pořádané TJ Bohemians. Od r. 2000 obnovila tradici hrstka nadšenců z TJ Kotva Praha.

Pověsti o nejšpinavějším toku s olejovými skvrnami, humusem, zdechlými zvířaty apod. už dávno neplatí. Asi 2 km pod přehradou protéká Botič chráněným územím s výskytem vzácných druhů žab a střevlíků, rozhodně už není tolik využíván jako odpadní stoka. Přitažlivost Botiče spočívá v koncentraci všech jevů, které se mohou na městské říčce vyskytnout. Ostré zatáčky se silným proudem, nízké lávky, bahnité vysoké břehy, často přecházející do betonových kolmých zdí, řada stupňů různé výšky s válci a obtížným přenášením, roury a kabely přes řeku nebo přímo v řece, několik tunelů různé délky.

Ale také netradiční pohled na pražskou architekturu a silnice, doprava podél potoka tramvají či městským autobusem, v dolním toku igelity a krysy, ani pneumatiky a občas sporák není výjimkou. Vodáckou lahůdkou, opředenou mnoha historkami, však zůstává „Hostivařská roura“ a poslední tunel dlouhý 700 m, vedoucí pod velkou částí Nuslí.

Start splutí je pod hrází Hostivařské přehrady, vyrovnávací bazének je s vlastním tokem spojen asi 8 m dlouhou rourou, která je při obvyklém vypouštění právě tak sjízdná. Kdo chce, má sebevědomí a kamarády, kteří jej v případě šprajcnutí vyrvou, může si to zkusit.

Ostatní v pohodě nastupují pod rourou a úzkým řečištěm (na raftech občas s obtížemi) plují Hostivaří přes drobné stupně a jízky k první vážné překážce, kterou je jez Marcela v Práčích, vysoký 2,5 m. Lze jej po levém břehu přenést, zkušení jezdci se jej mohou pokusit i sjet. Při podzimním splutí je jeho koruna snížena cca o 1 metr, ale je pod ním velký vývar.

Další jez u Záběhlického zámečku je sjízdný propustí u levého břehu, lze jej i přetáhnout přes korunu jezu. Po průjezdu Záběhlicemi a podplutí vysokého mostu Jižní spojky začíná první dlouhý tunel do zatáčky, v němž je tma.

Následující rovný regulovaný úsek za Michelskou plynárnou končí 80 cm vysokým stupněm, jehož válec není dobré podcenit. Přistání nad ním je v silném proudu a ve vydlážděném a úzkém řečišti vždy zajímavé. Odsud je už plavba pouze mezi zdmi.

Další těžký stupeň s válcem na vodáky číhá pod železničním mostem na konci Michle, za příznivého stavu jej můžete jet nebo stáhnout podél pravé zdi, za vysoké vody je nutné jet a bojovat, případně. zkusit využít žebříky ve zdi. Obdobný, jen trochu vyšší je pověstný stupeň „Grébovka“ na konci stejnojmenného parku. Přistát a prohlédnout jde na pravém břehu.

Je třeba vědět, že všechny stupně s válci jsou sjízdné. V případě nedobrovolného plování je pod nimi jen zhruba po prsa vody a jsou divácky velmi vděčné. Pod Grébovkou je ideální možnost skončit a vynechat posledních 2,5 km vodácky už méně zajímavého toku. Na něm je vršovický tunel (tma!), průjezd kolem haly Folimanka a vyvrcholení plavby – tunel pod Nuslemi až do ústí.

V tunelu je absolutní tma, baterka je nezbytná, protože tam mohou být naplavené překážky, v posledních letech byl kousek pod začátkem v pravé polovině strom s bohatou korunou, lehce objízdný vlevo. Ve dvou třetinách tunelu je malý jízek, lépe sjízdný při levé straně, potmě to je zážitek. V uzavřeném prostoru tunelu voda, padající ze 30 cm, řve jako Niagara. Pak už jsou vodáci vyplivnuti do rozvážného toku Vltavy pod Železničním mostem.

Celé splutí trvá přibližně 3 hodiny.

Cena za podzimní splutí je držena na 10 Kč (rok 2009) za list použitého pádla – je to logické, kajakáři vodu opotřebovávají dvakrát více než kanoisté.

Vyšlo také jako:
Turistický průvodce č. 29: Botič – za krásami městského potoka
ve Vodáckém magazínu HYDRO 5/06