Pitzbach patří mezi velmi oblíbené tyrolské ledovcové toky, podobně jako mnohem větší Ötz v sousedním údolí. Je tedy rovněž pravostranným přítokem Innu, ale protože zdrojový ledovec je menší, je obtížnější natrefit tu na správný vodní stav. Sjíždět lze v několika úsecích různé obtížnosti.

Do Pitztalu se dostanete z Immstu na dálnici A12. Ve vesnici Wenns, kterou budete projíždět, je vodočet dostupný on-line na www.kajak.at. Ve Wennsu k vodočtu dojedete po nenápadné odbočce z hlavní silnice pár desítek metrů za informačním střediskem vlevo. Vede k čističce (klaranlage) – vodočet je nad jezem, asi padesát metrů nad mostem přes Pitzbach. K nasedacímu místu pokračujeme dále údolím. U pensionu v Schönlarchu lze nahlédnout do známé Lesní soutěsky – pěkného, asi kilometrového, avšak většinou bohužel zapadaného úseku o obtížnosti zhruba WW V. V případě, že se rozhodnete tento úsek sjíždět, musíte počítat se skutečností, že soutěsku lze jen nesmírně těžko opustit.

O několik set metrů výše přechází silnice po mostu přes vstup do soutěsky z pravého na levý břeh a o dalších asi dvě stě metrů výše tvoří Pitzbach esíčko, kde lze dobře vysedat z klasického úseku a v případě nouze i přespat. Silnice vede prakticky celou dobu podél toku a jen místy se vzdaluje na několik desítek metrů. Drtivou většinu obtížných míst tak lze prohlédnout z levého břehu. Riziko tu mohou vzhledem k malé šířce toku představovat především stromy v řece.

Klasický úsek Pitzbachu je možné zkombinovat s jednodušším, asi pětikilometrovým z Piosmes do Hairlachu, na kterém se můžete rozpádlovat. Jedná se o úsek obtížnosti asi WW II-III s jednou těžší peřejí před vesnicí St. Leonhard (Pozor! Zbytky materiálu po rekonstrukci lavinové galerie v řečišti.). Průvodce DKV uvádí na tomto úseku jedno místo o obtížnosti WW VI, jedná se však buď o omyl, nebo došlo k jeho zásadní změně.

Klasický úsek, jehož nejhodnotnější součástí je Kitzgartenschlucht, je možné sjíždět z vesnice Hairlach. Následující úsek může sloužit k rozpádlování, není však příliš zajímavý. Rozlitý tok a typická ledovcová barva vody z tohoto úseku dělají i za střední vody materiálovou záležitost. Tuto pasáž uzavírá pěkný, asi stometrový úsek obtížnosti WW IV-V následovaný rozvaleným jezem, který je lepší přenést vpravo. Po lehčím úseku přichází vlastní Kitzgartenschlucht, který má spád šedesát promile. Řeka před vstupem do soutěsky teče kus od silnice podél louky a má nízkou obtížnost.

Vjezd do soutěsky tvoří levá zatáčka, lemovaná vpravo stromy a následovaná esíčkem. Soutěska představuje asi dva kilometry krásné kontinuální divoké vody. Obtížnost jednotlivých míst nepřesahuje WW IV, avšak velký spád a skutečnost, že jeden stupeň navazuje bezprostředně na druhý, opravňují klasifikovat úsek jako WW V. Nejedná se však o žádnou ledovcovou „sjezdovku“, takže je tu dostatek vracáků. Vzhledem k ledovcovému charakteru toku je třeba pamatovat na to, že zejména za teplých dnů může voda rychle stoupnout a s tím se výrazně zvyšuje i obtížnost. Na konci tohoto úseku se voda zklidní, následuje však navigace ve vesnici Ritzenried, ve které je dvoustupňový, asi tři metry vysoký jez. Ten můžete bez obtíží boofnout, je však třeba si jej předem prohlédnout. Za vesnicí pokračuje řeka ještě asi půl kilometrem pěkné WW IV-V.

foto: Blanka Smělá