Vidina pěkného počasí vytáhla ze sváteční pohody i členy naší bandy kteří se v tuto roční dobu většinou schovávají na břehu za objektivem zachumlaní ve vaťácích. Díky této početné posile naše flotila čítala tři laminátové a jednou plastovou vydru s celkovou osádkou sedmi řekoplavců.

Na start volného splutí jsme čekali pod jasným nebem, zatímco náš řidič se vracel od auta zaparkovaného u trojského kanálu. Pečlivě naplánovanou cestu tramvají mu někde v okolí Strossmayerova náměstí zhatila její porucha, čímž byl donucen značně improvizovat. Znalost terénu ale pracovala v jeho prospěch a start v 11:10 bez problémů stihl. My válející se jsme v mezičase mohli sledovat hromadné starty jednotlivých kategorií skautských posádek. A co se prvních desítek metrů týče, verva jim rozhodně nechyběla.

Konečně došlo i na volná splutí, spolu s kterými byla na minimálně sedm kilometrů dlouhou trať postupně vypouštěna i kategorie karnevalových masek. K vidění byly hordy duchů, námořníků i pohádkových bytostí. Ve druhé vlně jsme se do klidných vltavských vod vydali I my. Ještě obligátní focení do rodinného alba pod Vyšehradem, toto nepatrné zdržení nás odsunulo do třetí vlny volného splutí, a už si to pádlujem spolu s dalšími stovkami lodí směrem k prvnímu jezu.

Po splutí šlajsny jsme si rozcvičili prsty ždímáním houby, pozdravili známé a začali se drát davem k další propusti. Ochozy Karlova mostu jsou díky rekonstrukcím prázdnější, což však nebrání mnohým exhibicionistům v tom, aby předvedli jak z otevřené deblkanoe bleskurychle vytvořit ponorku říční. Tento osud se všem našim posádkám vyhnul a po nezbytném ručním odčerpání vody z kokpitů mohli vyrazit dále. Provoz na ulicích v centru Prahy není možné z řeky moc dobře odhadnout, provoz na řece se ale bezpečně blížil „čtyřce“. Parníky korzující mezi jezem Karlovka a tím u Štvanice samy o sobě mají na řece místa tak tak. Když se do toho ještě přimíchá bezmála tisíc turistických plavidel, vznikají značně zavánějící situace.

Protože není kam spěchat, užíváme si turistiku se vším všudy. K tomu patří odbočka za Karlovým mostem doleva, jinak také známá jako Čertovka. Nevím co se na tomto magickém místě honilo hlavou ostatním, já jsem okamžitě začal hledat okno ze kterého chobotničky vystěhovaly piáno. Nezapomenout se vyfotit u mlýnského kola a už se proplétáme skrz najíždějící davy zpět do Vltavy.

Ke štvanickému jezu je to kus cesty, během které necháváme většinu krás historické Prahy za sebou. Samotná šlajsna jakožto český unikát je dosti zajímavou stavbou a vzhledem k tomu, že jsem si ji nikdy nebyl prohlédnout, nevěděl jsem co od ní čekat. Začátek vypadal celkem poklidně a tak jsem z vesty vytáhl kameru pod domněnkou, že to ukormidluji jednou rukou. Začátek retardéru na dojezdu mne ale více než překvapil a neznalý takovéhoto zařízení raději jsem se chopil pádla. Jak dopadlo video se můžete podívat na webovkách Racka Čelákovice.

Pod jezem nás čekala předposlední příjemná věc, počítám-li převlékaní do suchého a Motolu v Troje. Do Troje to ale ještě máme čtyři kilometry voleje s protivětrem a tak na Štvanici vracíme čísla, za což jsme odměněni stravenkami vyměnitelnými za klobásu či párek. A pak už jen zmiňované utrpení, které nám ani trochu nezpříjemňuje industriální krajina Holešovic. Veškerá námaha však jen byla daní za perfektní počasí a skvělou jednodenní kulturní akci.

Závěrem velké díky pořadatelům a prosba na potencionální čtenáře: pokud víte o nějaké pěkné galerii z této akce neváhejte ji zmínit v diskuzi. Velmi dobře si uvědomuji, že mnou dodané fotky postihují pouze malé procento veškerého dění...

text: JJ

foto: Racek Čelákovice