Převzato z Kayak Session

Letos v březnu, skočil Brazilec Pedro Oliveira v Brazílii 39 metrů vysoký vodopád, čímž pokořil předchozí 33 metrový rekord Tylera Bradta (Alexandřiny Vodopády, Kanada). Okolo Oliveirova rekordu se rozpoutal obrovský mediální rozruch a zatímco si většina lidí myslela, že tento rekord nebude dlouho překonán, Tyler Bradt sjel Palouse Falls (stát Washington, US, výška 56,7 m), čímž překonal Oliveirův rekord o 18 metrů!

V rozhovoru pro časopis Kayak Session, Tyler odpovídá na některé z ožehavých otázek, které se objevily od okamžiku, kdy zpráva o rekordu byla zveřejněna....

„Doufám, že to nebude ostatní motivovat k tomu aby sjížděli obrovské vodopády, ale k tomu aby si uvědomili, že jediné hranice jsou ty, které si stanoví oni sami, ať už dělají cokoli.“

KS: Jak se cítíš? Máš nějaká zranění? Když tě tak vidím se usmívat, tak zranění musela být minimální, jestli vůbec nějaká.....
TB: Palouse vyšel podle mých nejlepších představ. Dneska jsem trochu rozbolavělý a mám vymknuté zápěstí, ale vzhledem k daným okolnostem to jsou maličkosti.

KS: Oslavovali jste po sjetí vodopádu?
TB: Ne, s Ianem jsme každý vytáhli knížku a po chvilce čtení jsme šli spát. :-)

KS: ... to musela být kniha napsaná jistým Jackem Danielsem, předpokládám. Já ji četl celou od začátku do konce ...
Co bylo tvojí hlavní motivací sjet tenhle vodopád?
TB: Jsem posedlý sjížděním vodopádů už nějakou dobu. Postupně jsme získali lepší cit pro to, co je a není možné ve vertikální sféře. Zkoumali jsme možnosti sjíždění větších a větších vodopádů tím, že jsme začali od malých a postupovali k větším. Palouse byl jen další krok. Lépe jsem pochopil, co si myslím, že dokážu a co je možné uskutečnit. Palouse bylo promyšlené rozhodnutí sáhnout dál do neznáma a uskutečnit svůj sen. Je to něco co mne osobně oslovilo a jedinou motivací pro tenhle sjezd bylo splnit si svůj osobní cíl.

KS: Co ti probíhalo hlavou, když jsi do toho najížděl a pak když si to jel?
TB: Palouse byl psychicky náročný vodopád. Každým novým úhlem z kterého se na to podíváš se vyskytne něco nového a ukáže se, že co sis předtím myslel, bylo špatně. Nájezd byl složitější než jsem si myslel. Předtím než jsem se převlíknul do hydra jsem naposledy prohlížel z levého břehu. Vůbec to nebylo jednoznačné a optimální stopa nájezdu byla široká tak akorát na šířku lodě. Pět nebo šest sekund na hladké vodě, půl metru od okraje, to byly šílené momenty. Byl jsem optimistický ohledně nájezdu a soustředil se na udržení stopy. Najel jsem to přesně tak jak jsem chtěl a sjel to přesně tak, jak jsem si to v mysli vizualizoval. Síla vědomí je úžasná věc!

KS: Když jsi poprvé přišel k vodopádu, byla tvoje první reakce že to pojedeš? Nebo ses do toho musel trošku přemlouvat?
TB: V den kdy jsem ho sjel, to bylo počtvrté co jsem tam byl během tří nebo čtyř týdnů. První reakce byla, že to je jetelné. Nevěděl jsem, jestli to chci jet nebo ne. Pak jsme s Ianem sjeli na severozápadě pár vodopádů a když jsme se pak rozježdění vrátili k Palouse, cítil jsem se skvěle. V hlavě jsem si vykreslil cíl a neměl jsem žádný problém o něm nějaký čas přemýšlet a připravovat se na něj. 20.dubna jsem byl na cestě zpátky do Montany a s Rushem jsme se rozhodli stavit se u vodopádu aby se na něj mohl podívat. Průtok byl o pár desítek kubíků (orig.: tisíc CFS) nižší než jsem si myslel, že je potřeba ke sjetí, takže jsem nečekal, než se tu objevím za ještě příznivějšího stavu. Rozhodl jsem se, že si chci dát šanci to sjet, s vědomím, že pokud z toho nebudu mít dobrý pocit, tak do toho nepůjdu. Tak jsem na další den na poledne svolali tým.

KS: Zkoušel tě někdo zastavit?
TB: Každý člen týmu kterého jsme vybrali aby tam byl, byl neuvěřitelně pozitivní. Věřím, že pozitivní energie ovlivňuje pozitivní výsledky a nikdo nepochyboval o tom, že vím co dělám a všichni podpořili mé rozhodnutí na 100%.

KS: Kdo s tebou byl když jsi to jel?
TB: Tým který jsme měli byl úžasný. Každý přidal do placu různé zkušenosti a hrál důležitou roli. Tým se skládal z následujících: Ian Garcia a Cody Howard v lodích pod vodopádem. Sam Drevo nahoře připraven spustit se na laně za vodopád pokud by záchrana byla nezbytná, Rush Sturges koordinoval natáčení a Erik Boomer, Lane Jacobs, Ben Stookesberry a Barney natáčeli a fotili. Jesse z World Class byl dole, fotil a zdvojoval záchranu. Všichni opravdu skvělí lidé, kteří přispěli k tomu, že akce byla úspěšná.

KS: Jaký druh záchrany byl přesně připraven pro skok?
TB: V oblasti vodopádu je signál takže pokud by byl problém mohli jsme využít mobil, město Spokane je vzdušnou čarou 100 km od vodopádu. Měli jsme lékařské vybavení s možnostmi jak mě stabilizovat v případě úrazu zad. Měli jsme dvě lodě dole a člověka, který se spustí za vodopád s házečkou. Mysleli jsme na všechny možné scénáře a na všechno se připravili.

KS: Má sjezd tohohle vodopádu něco společného s faktem, že Olivia překonal tvůj předchozí rekord?
TB: Sjíždění něčeho jako je tohle není o rekordech. Žádný rekord nestojí za to aby ses zmrzačil nebo se zabil. Pedrův nárok na rekord, kdy přistál na hlavě a nebyl nikdo kdo by viděl jak ustál dopad, mne samozřejmě mrzel. To opět rozdmýchalo polemiku a spory okolo rekordu. Jsem rád, že teď je kolem rekordu opět jasno, ale rozhodně to nebyla moje motivace ke sjetí Palouse.

KS: Rozpoutal jsi neuvěřitelný zájem tisku a médií. Čekal jsi to?
TB: Z mediálního hlediska jsem to nikdy nepromýšlel. Chtěl jsem sjet Palouse, pokud možno bezpečně. Je to zajímavý příběh a já cítím povinnost ho vyprávět. Myslím si, že ten příběh sebou nese určité poselství, které je pro lidi zajímavé a budu šťastný když se budu moct s ostatními podělit o to jak se to všechno odehrálo.

KS: Připouštěl sis, že byla možnost, že bys nemusel ten skok přežít?
TB: Ne.

KS: Co sis myslel, že byl největší risk?
TB: Poranění zad.

KS: Jel bys to ještě jednou?
TB: Jednou mi to bohatě stačilo.

KS: Kdy uvidíme video?
TB: S Rushem zakládáme novou produkční společnost „Dream Result“. Na www.Rev-Inn.com najdete informace o termínu vydání, které je naplánováno na jaro 2010. Sestřih bude brzy v mediích. Podrobnější informace budou taky na webu.

KS: Jak asi víš (možná si to i čekal), jsou lidi, kteří tvůj sjezd kritizují a tvrdí, že to není dobré pro ježdění na vodě a že to svádí mladé lidi aby riskovali své životy. Jak bys na to reagoval?
TB: Já budu svůj život raději riskovat než abych ho neprožil. V životě existuje určitá rovnováha a je důležité se na tuto rovnováhu naladit. Sjezd Palouse bylo promyšlené riziko, bezpochyby to bylo nebezpečné ale zároveň jeden z nejúžasnějších dnů v mém životě. Je to pro mne osobní zážitek a nic zvenku, zvláště pak negativní reakce, to neovlivní. A bylo skvělé vidět všechny ty lidi co reagovali pozitivně. Moc děkuju všem, kteří mě povzbudili pozitivním slovem. Je skvělé, že tolik lidí cítí, že je to inspirovalo. Doufám, že to nebude ostatní motivovat k tomu aby sjížděli obrovské vodopády, ale k tomu aby si uvědomili, že jediné hranice jsou ty, které si stanoví oni sami, ať už dělají cokoli.

A jestli jste ještě náhodou neviděli v úvodu zmiňované video z Tylerova skoku, podívejte se na něj teď.

Převzato z Kayak Session

překlad: Lenka Borovičková