Navrhuji Sasko - Bahru či Gottleubu. Máme je nedaleko. To už ale přichází návrh od Čmeláka sfouknout si z Hrobu Křižanovský potok a Bouřlivec. Ne že by se někdo z nás zrovna do Hrobu nějak hrnul, ale jde o obec nedaleko Teplic a Oseku. Ještě před startem směr Teplice to Čmelák očíhne a dá nám echo jak si stojí voda. Po deváté hodině dostáváme echo a mastíme do Hrobu. Díky Mr.Bella máme možnost komunikovat a dohadujeme si scuk v obci Lahošt. První kontakt s Bouřlivcem dává tušit dostatek vody a tak neztrácíme čas. Čmelákovo auto necháváme v místě cíle (obec Lahošt) a druhým jedeme na start do obce Hrob. Jindy poklidná obec bez života s naším příjezdem ožívá. První cesta vede ke korytu. Pozor při přecházení hlavní silnice! Ač jde o uzavřenou obec, řidiči si tu s padesátkou starost nedělají. K našemu toku se dostaneme přes loučku podél kamenné navigace Domaslavického potoka až pod chatky. Vody není na vrchu tolik co by bylo příjemné, ale když už jsme tu… Jdeme do hydra, zavelel jsem! Hned pod hlavní silnicí je soutok dvou potoků. Zprava ve směru toku teče Domaslavický potok a po cca sto metrech se stéká s levostranným přítokem Křižanovského potoka. Od soutoku je to tak na jeden, možná dva záběry k prvnímu skoku. 1,3 m vysoký skok, který je třeba trochu odjistit zvednutím hadice. Jsou tam dvě. Jedna černá o průměru 80 mm, která je pod vodou v nájezdu (je gumová a nijak nevadí), druhá je těsně nad vodou v místě doskoku nějaká modrá tříčtvrtka. Tu je třeba lehce nadzvednout. Též je možnost startovat až pod tímto skokem, sklouznutím do koryta z pravého břehu. Následuje první tobogan o šířce něco přes metr. Rychlost a spád toku je na tomto toboganu ve slušném hodnocení. Pro svou představu jak pojedu rychle v kajaku, jsem hodil odlomený kus klacku proti proudu a nečekaje až dopluje k místu mého startu (sprintu), jsem mazal jak o život podél koryta. Po padesátce metrů mě natrhl žaket. S deseti metrama náskoku jsem prohrál svůj běh po padesáti metrech a to byl ještě o dalších pět metrů předemnou.

A tak jsem postavil kamarády s foťáky a vrhnul se do sprintující vody. Musím uznat, že to byl opravdu mazec. Díky tomu, že má maličkost nepatří k těm lehčím váhám a díky kapku nižšího stavu vody, to drobet drhlo. A tak jsem měl rychlost jen toho svého běhu. I to však stačilo. Druhý skok, (výška cca 1 metr) druhý tobogan, třetí a čtvrtý skok (cca 1,7 m) třetí tobogan, pár keříků kolem koryta a pátý skok. Zde číhá náhodný turista s foťákem. Pošli mně fotku na adresu… Tak to těžko klapne, neboť můj hlas se ztrácí v hukotu dalšího dvojskoku. Nemám čas nad tím dumat neboť již vidím další skok před sebou. Opět něco kolem 1,6 metrů a již krátký tobogan směřující k betonovému můstku. Ještě před můstkem je nenápadný práh cca 0,5 m se slušným vracáčkem, podplutí můstku a jsem na soutoku s Bouřlivcem. Hraji si s kajakem na rozhraní vody a nechávám v sobě doznít pocit ze sjezdu. Dlouho si ale své rozjímání neužívám. Jak si tak hraji na rozhraní, vidím z pod můstku jak si to již valí dolů Dana s Tomášem. Kde jsou ostatní? Už jedou. Než se stačím juknout, přijíždí Kamil. Jejda s Čmelákem uzavírají pádlerskou eskadru.

Bouřlivec se v tomto místě líně valí nějakých 150 metrů a hned nám dává na srozuměnou, s kým že to máme čest. Luxusní skok něco přes dva metry, krátký rozhled a další skok ( cca 1,5 m). To prý máme na uvítanou. Čas od času přejíždíme nějaké prahy až se dostáváme k samotné perle Bouřliváku. Je to hnízdo čtyř skoků od 2,5 až 3 metrů k poslednímu s výškou 1,3 m. Zde nám Čmelák dává čas na užívání. Taháme kajaky proti proudu a jezdíme dokud máme sílu nosit kajaky nad skoky. Další část tohoto toku je ve znamení dvou dlouhých toboganů. Zde je již silně znát nedostatek vody a Čmelák lamentuje nad šrámy na novém kajaku. Čmeldo, šrámy na kajaku bolejí jen ty první, křičím s úsměvem. Po těchto perličkách se ponejprv Bouřlivec líně prodírá krajinou, aby se za krátko opět rozeběhl při obci Oldřichov.

Zde je několik pěkných kamenných mostů. Začíná meandrovat a zrychlovat. To už se blížíme k první překážce. Je kousek při obci Jeníkov a jde o dlouhé pražce přes celou šíři toku těsně nad hladinou. Zde vedou tři cesty 1.) podeskymovat 2.) protáhnout se (prošoupat) podél pravého břehu kolem konce pražců 3.) přenést. Do vody se nikomu nechtělo a tak to Dana s Jejdou obnáší a ostatní to prošoupávají. Hned cca 10 metrů je další překážka v podobě ocelové trubky nad hladinou. Ta se dá zdolat opět při pravé straně podplutím. Z Jeníkova do Lahoště je to již kousek. Voda nabírá na rychlosti, meandrů je tuze a o peřejky a proutí tu není nouze.

Jak ale sklouzneme Jeníkovský jízek (naprosto sjízdný při levém břehu) je potřeba být plně na pozoru! Koryto se nebude nijak měnit, nadále bude peřejnaté s malou možností pro zastavení. Zde nás čeká průjezd betonovým mostíkem a při jeho projetí v těsné blízkosti je jízek. Ten není nijak nebezpečný, ale dřevěná lávka velice nízko nad hladinou, která je hned cca 6 metrů od jízku!!! Podeskymování rozhodně nedoporučuji. Jde o domo-robo lávku a zachycení o výstroj hřeby, by mohlo vést k nepříjemnostem !!! Místa pro včasné zastavení tu je celkem dost. Ale musí se jednat rychle. U lávky již není možnost. Ke kamennému mostu se třemi oblouky kde končíme je to opravdu kousek. Pro ty co si to chtějí dát až do vzdutí vodní nádrže Všechlapy, již nic krom nízkých, leč průjezdných kamenných můstků a pravostranného přítoku Loučenského potoka nic nečeká. Jen se číhněte v pravé navigaci na vodočet. Další náš sjezd bude až tento hladinoměr bude hlásit minimálně 60 cm.

text: Bandita Rony
foto: CKO HARFA s.k