Vyskytovali jsme se na dohled od rakouských hranic a jet do středních Čech na nějaké to ZW... Ještě jsme ani nerozbalili spacáky u Pandy na chalupě a už jsme běželi k sousedům na web, zkontrolovat aktuální situaci. Feldiest na minimu a ostatní lokální toky taky nic extra. Nezbývalo nám, než se domluvit s výše jmenovaným na společném splutí. No co, aspoň to má vodu a máme ji cestou domů.

Rozhodnutí o programu následujícího dne, mohli jsme v klidu zahájit večírek promítnutím fotek. Ranní budíček jsme nijak neuspěchávali a raději se všichni pořádně vyspali, tedy až na Fantomase, který si ustlal na dřevěné lavici, kde strávil většinu večera. Uklidili jsme následky mejdánku, naložili Evžena a vyrazili do Vlašimi, kde byl určený sraz s Hafem a Davídkem.

Vzhledem k značně pohodovému ránu nám už cestou bylo jasné, že Vlašim v jedenáct je totální utopie. Štěstí nám přálo a po několika kontrolních telefonátech dostáváme instrukci, že se bude nasedat o pár kilometrů jižněji a sejdeme se tedy tam. Díky této operativní změně dorážíme do Mladé Vožice jako první a můžeme se rychle dozásobit v blízkém Asia marketu.

Konečně doráží i druhé vozidlo a než bys řekl tšitsettši už se na břehu nějaké lokální stoky převlékáme do neoprénů. Rychle vyfotit ty naše Liquidy a už se valíme úzkým korytem někam pryč od civilizace. Říčka už zpočátku vytváří nepřeberné množství meandrů a má takřka konstantní, a to téměř žádný, spád. Až zbytečně moc často máme možnost překonávat nějaký ten horizontální stromek.

Po půl hodině už nemůžeme přijít Hafovi na jméno, protože koryto je stále více zarostlé a po alespoň malinkaté vlnce ani vidu. Přenášení stromů po břehu už nikoho moc nebaví a tak jsou k vidění různé, více či méně suché, způsoby jak se za kládu dostat i s lodí. Jako velmi efektivní se ukazuje Fantomasovo převalení, dokud po jednom takovém triku neskončí sice za stromem, ale mimo loď. Neúspěch pak alibisticky svádí na vypůjčenou šprajdu.

Plavba pokračuje tak nějak pořád stejně. Údolí už se nám sice otevřelo, ale jediný klad, který na tom lze nalézt, je snadnější obnášení delších zátarasů. Počet zatáček už dosahuje řádu tisíců, když se objevují první stavení. Neznalí situace, radujeme se z blízkého konce.

O to nepříjemnější je pak zjištění, že se teprve nacházíme u levostranného přítoku, který má signalizovat polovinu naší trasy. V ten moment Haf nenápadně poodjíždí a my jej neuvidíme dřív než u auta. To naštěstí nebylo zas až tak daleko a my se mohli ohřát Alčinou gulášovkou..

Blanice nebyla úplně příšerným počinem, jen bych splouvání takové vody tematicky zařadil na podzim, po bok Střely, Vavřince nebo Bečvárky. Na jaře je ve společnosti Doubravy, Dračice, rozvodněné Sázavy a snad už brzy i Kamenice a Jizery jen velmi chudým příbuzným.

Text: J.J.