Francie zůstává stálicí letních vodáckých dovolených. Mezi opravdové laskominy patří některé z řek Francouzských Alp a výhodou je i „evropský“ průtok, většina řek z té klasické nabídky českého vodáka svou vodnatostí nijak neohromí, jak se často stává např. v Norsku. Takže jak by vaše příští léto mohlo vypadat?

Vhodně sestavený itinerář dokáže ve Francii naopak i méně zkušené jezdce výkonnostně hodně poposunout dopředu. No a to vše za celkově příznivou cenu, protože to není nijak daleko. Nejlepší vodní stavy vás tu čekají začátkem léta, ale jde to i v létě pozdním. K tomu sluníčko, výborné víno a pestrá nabídka dalšího čerstvého ovoce i v pevném skupenství, vynikající salámy a sýry.

Variant jak do Francie dorazit je hned několik. Pro dlouhodobější výlety (dva týdny) je možné využít některé z řek v Itálii či Švýcarsku na rozpádlování, vhodný je třeba Vorderrhein nebo některé úseky Noce.

Máte-li méně času, můžete večer vyrazit a do rána dojedete k populární švýcarské Moese. Ještě si trochu narovnejte záda ve svěží zelené trávě a pak vyražte rozpádlovat se. Úsek ze Sorte do Cama je svižná WW IV s několika pěknými silnými peřejemi, dobrá rozjezdovka spíš pro zkušenější jezdce. Od Cama na soutok s Ticinem už se mohou vydat všichni. A po poledni hurá do hor, Francie už není daleko. Ráno vás přivítá městečko Briancon a v něm hned dvě pěkné říčky – docela čerstvě narozená Durance, tepna celé oblasti, a jí svou vodu odevzdávající Guisane. Právě ta se hodí na další rozpádlování.

Guisane na úvod

Horní úsek z Le Casset nabízí 10 km pohodové WW II s dost ledovou vodou a jednou kamenitou peřejí WW III přibližně v půli cesty do Chantemerle. Úžasná krajinovka! Z Chantemerle na soutok s Durance nebo lépe k prvnímu silničnímu mostu v Brianconu je to svižnější jízda, WW IV. Zpočátku řeka jen rychle teče, pod jezem, který je dobře označen a je lepší ho přenést, přibývá zablokování a technických průjezdů. Svižná sportovní jízda končí nad „slalomkou“ u mostu v Brianconu.

Ale i Durance nabízí pěknou vodu na rozpádlování, a to s perličkou zvanou „Velká díra Durance“. Nejste-li vyznavači nekonečných štrek, je optimální nasednout přímo nad ní u kempu v Rabioux a sjet si ji třeba i opakovaně. Za všech stavů sjízdný a bezpečný zlom předchází pěkná vlnovitá peřej (držte se v levém rameni), samotnou díru tvoří pěkný vlnoválec, ve kterém si můžete procvičit eskymování. Za některých vodních stavů se v něm dají předvádět i pěkné rodeové triky. Pod „Dírou“ následuje krajinově krásný, odpočinkový úsek „pro všechny“. Končíme u dalšího „playmísta“ na pravém břehu nad mostem. Celkově vzato pěkných 7 km WW II (III).

Kaňon střední Durance

Za malé vody můžete spodní Durance doplnit o její techničtější střední úsek pod Prelles. Malá elektrárna reguluje průtok a občas bývá vody až moc málo. Pokud je však voda blízko spodního limitu (viz místní informační tabule), mohou se do kaňonu vydat i méně zkušení jezdci se zkušeným doprovodem, pěkné to bude i na samovylévacích nafukovačkách. Ale pozor! Rozhodně to nebude zadarmo! Brzy po startu se v řece objeví velké skalní bloky a voda mizí kamsi vlevo podél vysoké skalní stěny. Včas přistaňte vpravo a hoďte lodě na záda – čeká vás poměrně dlouhé přenášení po pěšince ve svahu. Zkušenější jezdci mohou zkusit nahodit lodě na vodu po pár stech metrech za vstupními WW VI katarakty a sjet si pěkné zablokované peřeje (WW IV), ostatní si v klidu lodě donesou až na konec obtížného úseku. Následují technické peřeje WW III-IV, ale nic záludného. Pozor až na místo, kde se vysoko nad řekou objeví roura a proud zrychlí do úzké štěrbiny u levého břehu, z pravého břehu vystupuje do řeky mohutný skalní blok – tady už bez možnosti zastavení. Následuje skok s bazénkem, kde může být silné vývařiště, velkým malérem by byl šikovně vzpříčený strom. Za malé vody se dá těsně nad skokem zastavit vpravo za skálou a stupeň si prohlédnout. Následují ještě pěkné peřeje až k vyústění kaňonu, kde v ostré zatáčce mohou překvapit silné karfióly. Končíme u mostu v Argentiére.

Gyronde a Byaisse

Dva další pravobřežní přítoky nabízejí obtížnější vodu pro nevybouřené divočáky. Gyronde lze přidat jako bonbónek po splutí střední Durance, přejezd nebude trvat ani půl hodinky. Od silničního mostu ve Vigneaux je to k supermarketu Eda slabých pět kilometrů. Krátce po startu přichází hodně zablokovaná pasáž se vstupem WW VI, doporučuju přenést a nasednout po pár desítkách metrů (pak WW V). Kdo by chtěl obnášet celou obtížnou pasáž (asi 800 metrů), může, ale nemá moc smyslu, aby na řeku vůbec chodil. Pod tímto kataraktem totiž obtížnost klesá a už je to jen svišťovka až do Argentiére, WW II-III. Před cílem číhá nevysoký kolmý jez s kameny v doskočišti. Špatně se nad ním staví, ale je to nutné, abyste si vybrali čistý průjezd.

Zatímco Gyronde nabízí krátké sportovní svezení jen jako doplněk dne, Byaisse je mimořádně krásná říčka, na které si užijete celý den, a možná i dva. Po cestě na „Parc National des Ecrins“ se vyšplháte až k soutoku několika potoků a můžete nasedat. Silnice je stále blízko u řeky, i když není vždy vidět, takže končit můžete kdekoli, jakmile budete dost unavení. Nejhezčí úsek má asi 9 km a končí u mostu v le Plan. Začátek je hodně z kopce a připomíná Jizerku (Safírák).

Velký spád, silné zablokování, málo vracáků, občas strom v korytě, ale vše sjízdné „na oči“ – WW IV+. Za prvním silničním mostem, kde se silnice natrvalo přesídlí na levý břeh, určitě zastavte a prohlédněte si následující pasáž WW V-VI. Pak se řeka maličko zklidní, WW III-IV. Před dřevěným pěším mostkem doporučuju další obhlídku – nad ním je pěkný stupeň s balvanem v doskočišti, pod ním nádherná svižná peřej, kterou si můžete sjet i vícekrát WW IV. Následují další krásné peřeje a další obhlídky. Průtok sice není velký, ale řeka má sílu. Na Byaisse by se měli rozhodně vydat jen zkušení kajakáři a singlíři.

Kapitola Guil

Guil je kapitolou sám pro sebe. Tady se dají strávit krásné dva i tři dny a pořád vás to bude bavit (podrobný průvodce po Guilu viz HYDRO 2/2007). K mání je tu hned několik úseků a voda je tu vlastně pořád. Guil je vhodný i pro méně zkušené jezdce se zkušeným doprovodem, nezbytností je ale pohlídat všechna obtížná místa (která nezkušení jezdci přenesou) a v horních úsecích i sifony. Nejklasičtější úsek začíná u silničního mostu, kde se silnice přesune z levého břehu na pravý. Hned pod mostem si prohlédněte tzv. Trojkombinaci, WW V. Na začátek esíčko, které se nevyplatí podcenit, po lagunce následuje trochu rozbitý stupeň a to nejhezčí na konec – dvoustupeň pod závoj padající vody. Vpravo je to silně podemleté, ale v zásadě nebezpečí nehrozí. Následuje krásný sportovní úsek WW III-IV s několika výraznějšími peřejemi, nesjízdné místo, tzv. Tunelový katarakt, už je provalené, takže sjízdné je – pro zkušené jezdce – vše. Přenášet i prohlížet je možné každopádně vždy a silnice je pořád blízko. Končí se na začátku vzdutí přehrady u Mont du Roi. Od Trojkombinace je to asi 8 km.

Z Guilu následuje na místní poměry delší přesun na Ubaye. I ta nabízí celou řadu úseků vhodných pro všechny úrovně zdatnosti, jak se můžete přesvědčit v samostatném článku na stránkách 7 – 9 tohoto čísla. To už se dovolená chýlí ke konci. Cestou zpátky si můžete zopakovat některou z už sjetých řek, nebo se můžete zastavit na trochu odlehlejší Isére s krásnými vodnatými peřejemi WW III–IV. Cesta bude dlouhá, ale s demižony francouzského vína to uteče. Tak šťastnou cestu domů.