Plán perfektního zájezdu se začal mírně hroutit, když cca 14 dnů před odjezdem dorazila zpráva od skupiny nějakých kajakářů, že na Korsice mají sucho. Další hřebík do rakve potom zasadila zpráva o tom, že Korsika je suchá, sníh došel a voda rozhodně nebude, takže se ruší i vyhlášený Kayak Session Corsica Week (a ten už se pořádal i za solidního sucha). Pomalu jsme začali bít na poplach. Teda vlastně jak kdo. Někdo plašil a měnil plány na jiné destinace (od Ukrajiny po Pyreneje) a někdo v klidu vyčkával na pátek odpoledne (tedy hodinku před plánovaným odjezdem), jestli se na tu Korsiku skutečně vybodneme.

Ve čtvrtek před odjezdem jsem se dohodli, že situace skutečně není růžová a také jsme bedlivým sháněním informací zjistili, že jediná rozumná oblast, kde je voda, je Rakousko. Takže kdyžtak necháme trajekt na Korsiku propadnout a dáme si Rakousko. Smířen s tímto plánem vyrazil jsem v pátek ráno do práce. Během dne jsem se jen ujistil, že mě JKB nabere v šest a dál se o nic nestaral. V Rakousku bude hezky. Korsika je suchá jak pepř. Když jsem dorazil z práce a začal se pakovat psali mi kluci, že dostali zprávu od Anne Hübner (to je jedna taková dobrá kajakářka z Německa), že na ostrově prší, všechno má vodu (doslovně everything is running) a ještě má několik dnů pršet. Předpověď to víceméně potvrdila a plán byl na světě.

Zabalil jsem si tedy na variantu středomoří a jeho klima a vyčkával na odjezd. Kuba byl přesnej, už měl naloženýho George a ještě jsme zajeli pro Matese a pro nějaký cajky do Troje. Naložit. Překvapivě máme ještě dost místa na nákup jídla. A vyrazit. V Plzni klasickej Tesco nákup, na hranicích večeře sportovců u Em Sí Donalda a vzhůru. Trajekt jede v 8.15 ráno, to abysme cestou ani nečůrali a jeli spíš rychlejc než pomalejc. Cesta v klidu a na trajekt jsme to stihli přesně. Dokonce jsme cestou ještě stihli zjistit, že do Alp se ženou arktický mrazy a tak je sakra dobře, že jsme odjeli na Korsiku, která má super vodu a teplý počasí.

Cesta trajektem byla ve znamení spánku. Když jsme se přiblížili k Bastii dorazila SMSka od jednoho francouze, že Golo a Asco jsou totálně suchý, ať to ani nezkoušíme. No tak snad nám dopřeje Fium Orbo, tam stihneme dojet a ještě to dneska sfouknout. Rychlý vylodění a tradá na Orbo. Během chvilky stojíme u sjížděnýho úseku a nějak ho nepoznáváme. "Támdlenc přece nebyly tak velký šutry ne?" "A tady si teda nepamatuju dopad na kámen." "No ty vole to je suchý!" Největší optimista George tvrdí, že to taková bída není a vodu na mlejn mu žene skupinka kajakářů z Havlíčkova Brodu, kteří jsou zrovna na řece a jejich doprovod na břehu tvrdí, že by to možná sneslo i o trochu míň. Nenecháme se ale zmást, mrkneme ještě nahoře na Raketu a vyřkneme ortel. Nečekaně je sucho i na horním toku řeky a tak pokračujeme zkusit něco dalšího.

Taravo, úsek od traktoru – totální sucho. Loni jsme tu měli tak o 30 cm víc vody. George to zase zkouší, že některý ty místa určitě jet půjdou, ale je mu to málo platný. Jede se dál. Tady si lodě a psychickou pohodu ničit nebudem. Tak směr Rizzanesse. Ty mraky a srážky co sem jdou jdou totiž směrem k severovýchodu (tedy od jihozápadu) a na západní straně ostrova se zastavěj o ty hory a tam se vypršej, takže tam voda bejt musí. Když se dostaneme na západní pobřeží k Rizzanesse tak nejen, že tam nejsou mraky, ale ani tam neni napršeno. To byly větší kaluže i v Bastii u trajektu. Omrknout suchý koryto řeky, vyfotit přehradu, která už nechutně povyrostla, omrknout Codi, která by se teď dala jít v pohorkách a ulehnout. K večernímu pivku nám ještě Anne Hübner posílá SMS, že jeli dneska Asco. Bylo prej trochu low, ale šlo to – ta nás panečku napálila holka německá. Vona tomu co je suchý řiká low a tomu co má aspoň trošku vody everything is running. Tak to máme problém. Naštěstí přes noc určitě bude lejt a ráno tady budem mít pěknou vodu.

Přes noc lilo, ale krom mýho spacáku nemá vodu nic. Posnídáme a že jedem dát šanci Travu. Světe div se - sucho. A ty potoky co byly cestou taky zrovna vodu neměly. No tak jak? Zůstaneme tady nebo jedem domu? Ze všech možných variant jsme vybrali tu, že jedeme domu a půjdeme do práce vydělat rychle peníze, který jsme propálili v naftě cestou na ostrov, za přebookování trajektu domu, za jídlo na desetidenní vejlet atd. Záložní plán stavit se v Rakousku nám taky nevyšel, protože arktický mrazy do Alp opravdu dorazily a když jsme po dálnici míjeli Brandi leželo okolo dálnice deset čísel novýho sněhu a teploměr ukazoval nějakej ten stupeň pod nulou.

Závěrem trochu statistiky:
- v autě jsem seděli 30 hodin
- na trajektu jsme jeli 8
- na Korsice jsme byli 24 hodin, z čehož 10 jsme spali a velkou část seděli v autě
- na vodě jsme byli 0 hodin 0 minut (když nepočítám těch 8 hodin na trajektu)
- cenu sem psát nebudu, to bysme byli za debily sakra dlouho

Pokud se letos někdo chystáte na Korsiku, dobře si to rozmyslete. Vyražte jen v případě, že tam fakt šíleně leje a lejt nějakou dobu bude. A nebo si vezměte kola, pohory, lezečky, seakajaky a další nádobíčko, ať máte místo sjíždění řek co dělat. V korytech voda vážně není. Viděli jsme to na vlastní oči!!!