Po telefonu s dispečinkem elektrárny na Dlouhých stráních zjišťujeme aktuální stav vody... 4,5 m3/s z přehrady... po cestě je, ale ještě pár přítoků tak je vody více... No to je fajn, ale mohl by ještě přidat... špičkujeme a autem stoupáme pod hráz. Cesta vede kolem koryta řeky a je pěkně vidět i z auta. Jo to bude super jízda... hodnotíme válce a prahy v exponovaných místech. Obtížnost WW III s místy WW IV. Trochu tady zapracoval autobusový efekt... to jsme byli od hladiny jenom asi 5 m. Oblékáme se přímo pod přehradou a kde vidíme jak voda vytéká přímo z výtoku přehrady. Té vody možná bude akorát. Nasedání nám zpříjemňuje sluníčko a dalších 30 lidí co přijelo na exkurzi přehrady.

Začátek je hodně kamenitý a technický. Po prvních metrech nám plave Petr, asi zapracovala psychika. Necháváme ho snést loď nad první práh, ať má možnost se trochu rozjet. Pod tímto prahem dostane řeka pěknou rychlost, je hodně kamenitá a jedeme na oči. Vracáků není moc, ale dají se najít. Děláme krátké pauzy na vydýchání a konstatujeme, že je to nejpěknější řeka na Moravě. Mohelnice v Beskydech je krásná, ale zdaleka né tak divoká....nebude to dnes zadarmo. Je tu velký spád a díky slunci se dnes hladina hodně leskne. Viditelnost tak na 2-4 metry před sebou.

Přijíždíme nad místo WW IV, nevím jak ho popsat. Z jedné strany je tvořen břeh kamennou navigací s cestou a druhý břeh je prudký svah se skálou. Ve vodě je několik prahů, které se dají rozdělit na tři úseky. První a druhý je téměř spojen v jeden. Úzký průjezd, velký spád a plno zpěněné vody. Zakončen třemi válci za sebou.

Ideální stopa po pravé straně, tam tolik nežraly....i tak to bylo maso. Peťa nám zase plave, ale naštěstí je tady mezi úseky lagunka a tak ho lovíme téměř ihned. Má toho dost a končí. My pokračujeme dále ve třech. Najíždím do esíčka, ale někde nad ním si málem vypichuji oko o větev těsně nad vodou ....naštěstí ho zavírám a výsledek je jenom dlouhý šrám od oka k uchu.
Ve vracáku se domlouváme, že tuhle pasáž dáme ještě jednou a fotit nás může Péťa... co kdyby jsme už to po druhé nedali.

Vynášíme tedy lodě a jedeme znova, je to asi to nejpěknější co tu je. Jedeme na pohodu...dál už nic není. Chyba... bylo, znova se koncentrujeme a hledáme průjezdy. Pod skalním převisem bylo další těžké místo, několik válců za sebou ....nějak jsem na ně zapomněl a z cesty vidět nebyly.
Radek si zvednul jednoho eskymáka a konstatoval, že je to nářez. Blížíme se k pasáži, která byla vidět z cesty a u které jsme si chtěli pohrát ve válci.

Byl to úsek s válcem nad splazem a žumpou dole. Ani nevím jak a musím točit eskymáka já. Jenom při tom dostávám pecku od nějaké tisíc leté skály. Levé rameno fest zabolí, ale zvedám dole ve vracáku. Vyhozené není tak pokračujeme dále.

Po cestě zjišťuji, že mě rameno začíná tuhnout a bolest se zvětšuje. Naštěstí se blíží konec dnešní plavby. Ještě přenášíme jez, pod kterým je 4 m vývar. Dá se sice sjet po pravé straně s trochou rizika, ale já mám při dnešku štěstí vyčerpané... tak všichni přenášíme.
Vysedáme u silničního mostu, který vede na Červenohorské sedlo. Prohlašuji, že dnes končím a jsem rád, že jsem ještě protáhnul ruku přes manžetu bundy. Posléze mě rameno zatuhlo a bylo dost bolestivé.

Tento cca 4 km úsek jsme jeli dvě a půl hodiny. Je pravda, že se to dá zvládnout i za 30 minut, ale dnes to nějak nešlo.
Přes můj úraz ramene se všichni shodujeme, že to byla špičková voda....jedu domů, ale myšlenkama jsem stejně pořád na té dnešní pěkné řece.