Na Doubravu do Žehušic to mám opravdu kousek, nějaké 2 km. Plán byl jednoduchý. Vzal jsem auto, zapojil přívěs, do něj nasoukal opravenou loď a vyrazil na konec Žehušic. Tam jsem to plácnul na vodu s tím, že si ty dva kilometry do Habrkovic spluju a ověřím kvalitu opravy a ještě stihnu prubnout nějaké pádlerské fígle okoukané na YouTube. Po splutí zavolám staršího syna, ten mě vyzvedne a převeze do Žehušic a já se poté vrátím svým autem pro loď na Habrkovský jez. Jak řekli, tak udělali.

Doubrava je v těchto místech pro vodáky, kteří mají rádi vlny a peřeje naprosto nezajímavá, meandruje mezi oběma vískami polem, ale na několika úsecích docela teče.

Nebudu chodit kolem horké kaše – vestu ani helmu jsem si nevzal (na tu chvilku to nestojí za to a navíc ten tok?? K smíchu!). No a smích mě přešel asi ve čtvrté nebo páté zatáčce pod Žehušicem, kousek nad soutokem Brslenky a Doubravy. Je tam taková dvojitá zatáčka, esíčko, hodně zúžené a tím pádem i dost zrychlený průtok. Člověk prostě musí zabrat, když nechce skončit špičkou v břehu. První zatáčka (pravotočivá) byla v pohodě, ještě jsem si liboval, že to není až zase taková nuda. Do lodě neteklo, tak jsem se v duchu plácal po rameni, jak jsem šikovnej svářeč plastu a v celkově dobré náladě jsem dost rychle vplul do té druhé, levotočivé zatáčky a EJHLE, padlý strom!

Na rozhodování a rozkoukávání jsem měl tak cca 2 – 3 vteřiny, zdálo se, že by to na pravé straně mohlo být podtlačitelné. Nebylo. Větev, nebo větve pod vodou nadzvedly špici, rychlost jsem měl slušnou, takže mě to asi i docela elegantně otočilo přímo na úrovni padlého stromu a já vypadl z lodi jako pytel brambor. První šok a bolest byla pecka do hlavy o jakési poleno, nebo větev (nevím), druhý šok a bolest byla dílem větví a naplaveniny hnedle za stromem. Větve mě pěkně zdrápaly a šok mi působilo cosi, z čeho jsem se v celkem silném proudu nemohl vymotat pravou nohou. Proud mě strhával pod další naplaveninu velkou 3 – 4 metry. Za prvním padlým stromem byl totiž další kmínek tvořící druhou přehradu. Aby toho nebylo málo, „NĚCO“ mě tlačilo pěkně zezadu stále hlouběji pod ten naplavený bordel všeho možného. Bylo to Turismo, které nabralo vodu. Díky tomu, že jsem se při nechtěné kryse zamotal pravou nohou do koňadry a tou, jak jsem se tam plácal, jsem stahoval svojí vahou loď špičkou pod hladinu, nabrala kánoe brzy vodu až po okraj. Takže jsem byl namačkaný pod kmínkem a naplaveninou, začal jsem už hodně zmatkovat, protože noha byla pořád uvězněná v koňadře a já nemohl dopředu a díky váze lodi ani dozadu.

Nakonec se mi podařilo nějakým šťastným řízením osudu nohu vymotat, alespoň trochu se prodrat roštím nahoru a nadechnout se. Nebudu tady psát nesmysly o nějaké chladnokrevnosti a dejavu momentky z celého života, prostě jsem chtěl jen rychle na břeh a byl jsem hodně vyděšenej. Nějak se mi podařilo proplácat se a proplazit po větvích jako Meresjev k levému břehu a na něj se vyškrábat. Když jsem se vydýchal a byl schopen postavit se na rozklepané nohy, začal jsem zjišťovat rozsah škod.

Na hlavě boule jako holubí vejce, ruce, nohy i krk zdrápaný od větví. Turismo bylo nacpané pod druhou náplavou a stromkem skoro celé a na první pohled bylo jasné, že to ven jen tak nepůjde. Jediná věc která potěšila byla ta, že moje minibandaska s doklady, mobilem, klíčema a kouřením zůstala zaseklá na druhé překážce. Pěšmo jsem přes pole došel do naší vísky, zalarmoval kamaráda s malotraktorem a navijákem a společně jsme Turismo vyprostili za pomoci navijáku tak, že jsme vytáhli druhý kmínek, tvoříčí spodní hráz a tím ji celou uvolnili včetně lodě. Poté jsme Canoah zapřáhli za traktůrek a takto ho dotáhli po poli až k silnici, kde jsem ho potom už přeložil na svůj přívěs.

Když to zrekapituluju a ušetřím tak případným lektorům práci – podcenil jsem prakticky všechno:

a/ vesta

b/ helma??

c/ samostatná jízda bez doprovodu

d/ řeku jako takovou

e/ koňadra vázaná za obě špice asi taky nebylo to pravé ořechové.

Bohužel jsem byl tak vystresovaný a vyděšený, že mě ani nenapadlo pořídit fotku alespoň mobilem překážky a utopené lodi, fotka malotraktůrku táhnoucího po poli Turismo by taky stála za to! Přiložené foto je jen ilustrační, též z Doubravy, ale jiný úsek i daleko menší překážka.

Ještě si dovolím vlastní posouzení celé situace – vesta jako taková by mi asi mnoho nepomohla, možná by zabránila pár škrábancům, ale zase v tom hustém větvoví?? No nevím, možná by byla spíš na překážku, ale to je jen můj dohad a neomlouvám se tím. Helma – to už je jiná kapitola, ta by mi určitě ušetřila minimálně tu první pecku do hlavy a i pár škrábanců v zátylku.

O dramatické zážitky na vodě není nikdy nouze. Přestože mnohá nebezpečí na řekách lze včas odhadnout a vyhnout se jim, jsou situace, které je velmi těžké předvídat, protože jejich výskyt je spíše v rovině teoretické. Podle pravidla: „Co se může stát, to se dříve nebo později někomu stane.“ se i při jízdě na vodě může stát takřka cokoliv. Proto oslovujeme právě vás, naše čtenáře a pádlisty, abyste se podělili o své nebezpečné nebo i kuriózní zážitky, které zaváněly průšvihem. Reálné mrazivé zážitky mohou být poučením či varováním pro ostatní. Tyto řádky mohou zachránit něčí zdraví nebo i život. Své příběhy nám posílejte emailem do redakce. Všechny budou uveřejněny na našem webu, v seriálu HYDROstresy, jejich autoři získají HYDROpředplatné na 6 měsíců. Nejkurióznější příběhy budou otištěny v časopise HYDRO a jejich autoři budou odměněni HYDRO-Buffem.