Před mnoha staletími její tok brázdily dlabané kánoe a kupecké lodice z Volinu, Haithabu i zámořských Varjag. Viděla záři pohřebních hranic, oživující temné stíny pohanských model, vycházejících ze svatoborů. Viděla karavany kupců, vezoucích ve vacích vzácnou myrhu, putujících dolů Slezskem a Zemskou bránou na Moravu a dál až k jižním mořím.

Odra je i zádumčivým tokem, vinoucím se jako had lužními lesy. Omývá pláže z valounků, kde pradávní lovci sbírali pazourky na hroty svých kopí. Je dravou horskou bystřinou, tříštící své chladivé vody o zubatá skaliska břidlic, i drobným potůčkem ve stínu kapradí, kam lesní zvěř za soumraku chodí pít. To vše je Odra, a možná i mnohem víc.

Rád bych vás dnes zavedl na její horní tok. Ne na ten nejhořejší nad Barnovem, ukrytý v pásmu vojenských lesů, ale tam, kde už po řece můžete bez potíží plout. Protéká nádherným údolím, sevřeným hlubokými lesy, které se pomalu otevírá do malebného kopcovitého kraje. V údolích i ve svazích leží rozhozeny domky malých vesniček s přívětivými názvy, které se vám bezděky budou znovu a znovu navracet v mysli. Klokočov, Klokočůvek i Heřmánky sedí v sytě zelených lučinách a okénky prastarých roubenek shlížejí dolů k řece.

Okresní silnice se klikatí mezi domky a občas kříží svůj směr s jednokolejkou, sunoucí se údolím drobné říčky Čermné. Její zpěněná voda omývá pilíře můstků, přes které co hodinu projede motorový vagonek. Křivolaká silnice stoupá vzhůru ke Klokočovu. Drobné stružky, prýštící ze svahu, kříží její směr a mezi trsy travin a jehličím hledají cestu ke strouze ukryté na dně stinného žlebu. Klokočov je nejvyšším bodem vaší cesty, ať už jedete od Vítkova nebo od Oder. Čeká vás táhlé klesání k chatové osadě U Hadinky. Úzká lesní silnička, kde se dvě auta jen stěží vyhnou, mizí ve svažitém žlebu, ústícím na dno hlubokého údolí říčky Budišovky.

Budišovka spěchá s velkým spádem do náručí Odry. Přeskakuje kameny a klikatí se dolinou mezi stromovím i chatami. Pokud po ní chcete plout, raději si ji předem prohlédněte, aby vás to nebolelo. Posledních dvě stě metrů stejně lodě potáhnete po břehu. Na soutoku obou řek civilizaci nečekejte. Uvítají vás zelené louky, hluboká traktorová kolej, brod a dva polorozpadlé včelíny. Řeky jsou ukryty v hustém porostu kočiček a olšin tak, že vodu není do poslední chvíle vůbec vidět. Ústí Budišovky, na jehož břehu si vodáci vyšlapali nástupní místo, je velmi nenápadné a zpola zarostlé křovím. U soutoku opíše několik meandrů a přimkne se k levému skalnatému svahu údolí. Její čirou hladinu zčeří nespočet drobných peřejí. Voda má ve světle dopoledního slunce průzračnou zelenkavou barvu.

Pod strání přeťal říční proud kmen starého smrku. Olámané větve u levého břehu vám naznačí, kde nechal tesař díru. Kdo se netrefí, má smůlu a koupel ho nemine. Proud má tady sílu a vytáhnout zalitou kánoi na břeh dá opravdu zabrat.

Údolí se zvolna svírá a louky ustupují závoji zeleného ticha. Proud se tříští o hrany skal. Přibývá prahů, za nimiž zpěněná voda tančí v nesčetných peřejích. Po levém břehu vede úzkou lesní cestou modrá turistická značka, kde jen zřídka potkáte chodce. Občas zahlédnete trampskou boudu, přístřešek nebo malé tábořiště. Jen kůl místo totemu, lavičky z rozřezaných kmenů a ohniště obložené opálenými kameny. Sedíte na kládě a rozhlížíte se kolem sebe. Kolik je ještě takových míst? Jen řeka, les a vy.

Řeka krásně šumí vysokým smrkovým lesem a klesá velkým spádem do nížin při Moravské bráně. Toto údolí nebylo v minulosti vždy tak pusté. Umíte-li se dívat, najdete mnoho stop činnosti lidí i ve zdánlivé pustině. Drobné středověké střepy na zpustlé louce, kde kdysi stála vesnice, ostění starých náhonů, sesutou lednici mlýna a zídky starých lesních svážnic vysoko ve svazích.

Kolik tajemství uniká našim očím? Kolik prastarých příběhů je vepsáno do okolních skal? Strmí do výšky jako varhany prastarého chrámu a vítr rozehrává v nich tichou píseň k chvále matky přírody.

Blížíte se ke Spálovskému mlýnu. Před ocelovým mostem leží torzo rozvaleného jezu. Plechové stavidlo náhonu svádí vodu odnikud nikam a na pravém břehu za ním mezi stromy vykukují střechy několika stavení. Jez sice zmizel, ale kousek pod ním přetíná polovinu řeky šikmý skalní práh s válcem. Voda s hukotem přelétne palubu a vašemu háčkovi vytře zrak.

Pod Spálovským mlýnem leží na vysokém pravém břehu vyhledávané poutní místo. Podle lidové pověsti se zde za třicetileté války švédskému vojáku zjevila Panna Marie a zachránila ho před smrtí. Zbožní lidé v tomto místě vystavěli oltář se sochou Bohorodičky, pod kterým ze skály vytéká pramen dobré vody.

Údolí se zvolna otevírá do široké Oderské kotliny, ale řeka si stále razí svoji cestu při úpatí skal. Vlny bubnují o přídě a přelévají palubu. Pod převislou skalou přetíná řeku skalní práh. Veliký vracák se štěrkovou náplavou láká ke krátkému odpočinku. Řeka se krátce zklidní, aby znovu nabrala sílu k novému vlnobití.

Mezi stromy vykoukne silueta malého nádražíčka v Heřmánkách. Přímo proti němu nad řekou se vypíná skalní ostroh zvaný Švédská skála. Je z něj hezký pohled do údolí Odry a říčky Čermné. Ve svazích okolních kopců, pod závaly kamení se skrývají ústí starých štol. Středověcí havíři zde hledali stříbronosné a olověné rudy. V podzemí se těžily i břidlice. Opuštěné štoly se záhy staly zimovišti vzácných vápenců a netopýrů.

Za vesničkou Heřmánky se tvář údolí zcela mění. Příroda chtě nechtě ustupuje člověku. Břehy zpevňuje lomový kámen a kolem toku se zdvihají vysoké protipovodňové valy. Lesnatou stráň pohlcuje obří kamenolom, prý největší v celém pohoří Jeseníků – smutné prvenství. Čeká vás další jez. Je nesjízdný, jak jinak. Voda s hukotem přepadá přes vysokou hranu a v dlouhém válci se melou plastové láhve s kusy dřeva.

Blíží se město Odry, kde naši dnešní plavbu ukončíme. V jeho okraji vás vítá tovární komín a čtyři vysoké kolmé stupně. Prvák, Druhák, Třeťák, Čtvrťák, je libo vývar, nebo válec – smrťák. Uctivě se jim vyhněte, je-li vám život milý.

Dnešní plavba končí, loučit se však nebudeme. Poplujeme spolu dál a budeme se dívat kolem sebe. Odra je krásná řeka, která si právem zaslouží náš respekt i naši úctu. Je jedním z nejvýznamnějších evropských veletoků i pradávným symbolem slovanských národů.