Hadovka

Vodáku vstávej, voda jde! Slavkovský les roní sněhové slzy nad rozplývající se zimou a toky v okolí to odnáší. Odnáší vodní spoustu a pro jejich malá korýtka je to pořádný úkol. Ale nutno říct, že se s tímhle vodním nadělením vypořádávají se zakalenou radostí, kamenitou vervou a hnědou chutí.

Snaží se i Hadovka, i když je malá a v sousedství Úterského potoka poněkud utlačovaná. U mostu pod Kokašicemi Hadovka snaživě plní korýtko, které nestačí ani na otočení lodi, ale podélně se vejdeme, a tak vzhůru dolů! Očekáváme zapadaný kvak, a tak jsme spíš příjemně překvapeni, že přenášení po břehu jsou výrazně kratší než plavba samotná.

Od tohoto mostu je dolů k soutoku s Úterským potokem nějakých sedm kilometrů cesty. Kilometráž o Hadovce významně mlčí a tak je vzdálenost pouhým odhadem. Potok často meandruje, a tak je odhad dost přibližný. Padlých stromů a překážek bylo asi deset, nebo dvacet? Ale jez není žádný, toho bych si všimnul. V mapě zmíněné dva mlýny momentálně jezy nemají. Spád Hadovky je dost velký – dosáhne k osmi promile – a tak se samozřejmě nějakých peřejek dočkáme. Ale jak podotkl kolega – Hadovka syčí, ale neuštkne.

Nejhezčí kus Hadovky na sebe dá čekat až kousek před ústím. Údolí se pomalu zahlubuje, po stranách se objevují skály a porost se nenápadně změní z olší a topolů na smrky. Koryto se napřímí a proud se zrychlí. Kolem hradu Gutštejnu řeka na posledním kilometru nabídne to nejlepší, čeho je schopna.

Bohužel, stromů ve vodě a přes ni neubude. Dokonce přímo pod hradem je trojkombinace, kterou je lépe jet po břehu. Peřejky dosáhnou na WWI při stavu kolem pěti kubíků na Úterském potoce v Trpístech. Hadovka do tohoto potoka ústí kousek pod mostem u Šipína, kam se proti proudu dají lodě případně vytáhnout. Pokud máte čas a chuť je možné pokračovat po Úterském potoce dál.

Úterský potok

Úterský potok od Dudákovského mlýnu pod Šipínem nepřekvapí. A je to dobře, protože síly už ubývají, studeně prší a začíná se stmívat. A tak ani fotky nejsou kvalitní. Ve srovnání s Hadovkou je Úterský potok pod soutokem velkou řekou. Za stavu kolem 70cm v Trpístech je proud docela silný, zvlášť v občasných meandrech, kde se voda hromadí v boulích tůní a rozhraní proudu a vracáků jsou docela silná.

Ale říčka je sjízdná bez větších překážek, z poklidné ZW obtížnost občas zabrousí k WWI. Pětikilometrový úsek od soutoku s Hadovkou se dá sjet za hodinu. Výjimkou v obtížnosti je poměrně nesjízdný vysoký jez na ř.km 5,6, který je následován krátkou kaskádou WWII. Fotka tohoto místa mi umřela na nedostatek světla. Tak místo toho nabízím pohled na řeku z mostu v Mydlovarech. Docela river, co?

Kosí potok

Těžké to má Kosí (nebo Kosový) potok na své cestě do moře. Pramení na svazích hory Dyleň v Českém lese, na dohled hranice, tam, kde se nachází střed Evropy. Chudák potok má dlouhou cestu k moři. Ale vybral si dobře – teče k nám do Čech, kolem Mariánských lázní spěchá pod křídla Mže, potažmo Berounky, potažmo Vltavy, potažmo Labe.

V okolí Mariánských lázní plní jeho koryto i četné minerální kyselky, takže se dá říct, že plavba po tomhle potoce je vlastně lázeňskou kůrou, zvláště účinnou, pokud potok užíváte i vnitřně. Ale potom kyselky dostávají poněkud trpkou příchuť.

Nejlepší příležitost k téhle očistné pijatice máte v údolí přírodního parku Kosí potok, který začíná od mostu se silnicí 201 mezi Planou a Konstantinovými lázněmi. Po krátkém meandrovitém úseku se potok vnoří do hlubokého lesnatého údolí kolem Českého mlýna a Čertovky, kde voda dovádí na pěkných peřejích WWII+. Když je zima a na břehu kry s ostrými a kluzkými hranami, na limnigrafu v Třebeli přes pět kubíků, dvojka přelézá na trojku, a také vodákovi oči poněkud povylézají.

Peřejnatý kilometr kolem skály Čertovka je zpestřen několika padlými kmeny, z nichž ten nejhorší leží přímo v proudu za zatáčkou, kam není vidět. Místo je kousek nad jezem u Tomšova mlýna, vracáček na mělčině k zastavení je tak pro jednu malou loď, ostatní mají peška.

Ondatry (vodní supi) tam číhají na nepozorné spěchaly, a to i když tam zrovna nefotím. Pokud vás nedostane tenhle strom, číhá další peřej kolem Čertova kamene kolem mostu pod mlýnem, ten žlutý zářez si čertisko připsalo za Davida. Ostatně peřejnatý úsek pokračuje až k ústí Kořenského potoka. Ani další plavba není nudná, meandry jsou plné vody, voda se kroutí jako tobogán, kam se hrabe Matějská pouť.

Skončit se dobře dá u mostu pod Třebelí, přímo u limnigrafu. Vodočet je v prudkém proudu těsně nad splávkem, a každý centimetr vodního stavu je výrazně znát. Vojtův limit splavnosti 50cm odpovídá 5.5 kubíku zatímco 40cm jsou asi 4 kubíky. Za tohoto stavu už budou peřeje sjízdné jen s obtížemi. Další plavbu pod Třebel je možné (i nutné) spojit s plavbou po Mži až před Svojšín.

text a foto: Šakal