Na našich výletech jsme zatím vždy jezdili na klasických plastových krytých deblovkách, ale letos nastal zlom. Dohromady nás jelo 10, ale přesně polovina z nás se naučila během ježdění na jarních řekách na kajaku a tak jsme jednoho teplého srpnového večera vyrazili 2 auty a vozíkem naloženým hydrem, 5 kajaky a 3 deblovkami směr Rozvadov. Cestou jsme pročítali kilometráže a vybrali si pár řek, které se nám zdáli být zajímavé a musím říct, že jsme si vybrali dobře.

Během noci jsme projeli Mnichovem, Garmisch-Partenkirchenem a v časných ranních hodinách jsme dorazili do údolí Lechtal k řece Lech. První den měl být určen k rozpádlování a Lech svůj úkol splnil dokonale. Lech je velice příjemná, neustále tekoucí řeka a nabízí cca 40 km relativně lehké vody.

Přírodní stupně jsou sjízdné krásně na oko, úsek který jsme jeli byl maximálně WW II–III.

Další řekou v pořadí měl být úsek Innu, slibující obtížnost WW I–II a průtok přes 100 m³/sec. Přejeli jsme tedy horský hřeben s průsmykem ve výšce cca 1800 m n. m., kde jsme i zatábořili a ráno dojeli k Innu. Průtok měl Inn sice solidní, ale jinak nás nikterak neuchvátil. Vypadal velice jednoduše a tak jsme popojeli přes město Zirl a kolem Seefeldu, kde mají Čechy docela rádi, neboť zde často trénuje náš národní fotbalový tým, k řece Isar.

Isar je docela divoká horská říčka a tak jsme neváhali ani minutu, sedli do lodí a užívali si rychlého proudu, peřejí a častých kamenitých stupňů, z nichž většina byla sjízdná. Pozor ale na nesjízdný jez a některé obtížně sjízdné stupně. Přenášet se ale dají všechny a kolem řeky je i krásné značení, které vás na jezy upozorní. Tuto řeku opravdu doporučuju. Je obtížnější než Lech a nabízí rychlé poježdění (WW II). Dávám vám i tip na ubytování a sice v kempu, který není drahý a nachází se v těsné blízkosti řeky poblíž rakousko-německé hranice.

Po stejné cestě, jakou jsme k Isaru přijeli, jedeme opět zpátky. A přes Innsbruck, který má mimochodem docela zajímavé centrum, jsme jeli dále k řece Ziller, kterou jsme měli v plánu. Bohužel, zrovna v době naší návštěvy měl Ziller velice málo vody a tak jsme smutní pokračovali podél Innu dál na východ. O několik kilometrů po proudu Innu, ústí do alpského veletoku potok jménem Brixentaler Ache, který na rozdíl od Zilleru vodu měl.

Paráda. Vyjeli jsme asi 12 km do vesnice Hopfgarten a pak ještě další cca 2 km a rozhodně jsme nelitovali. Krásná WW II–III a o něco obtížnější než Isar. Co víc si přát. Nejdřívě úzký potok s rychlým proudem, který se zhruba v polovině trasy rozšířil, ale zas se objevila celá řada přírodních balvanitých stupňů.

Po 3 hodinách plavby jsme vjeli do Innu a po něm pokračovali k autu. Inn už je v těchto místech opravdu líná řeka. Plni zážitků z Brixentaler Ache míříme k vesnici St. Johann im Tirol a ...začíná pršet a prší celou noc.

Jistě znáte ten pocit, když se krátce po probuzení za ne zrovna hezkého počasí převlíkáte do mokrého hydra. Nicméně přežili jsme a protože by byla škoda promarnit poslední den na vodě, jali jsme se splout potok Pillersee Ache, jehož cca 7 kilometrů jsme sjeli asi za hodinu. Pak se výše jmenovaný potok vléval do Kössener Ache. Díky dešti měly oba toky vody docela dost a tak jsme pokračovali dál a dál už po jednoduchém potoku vstříc Německu.

Na hranici Rakouska s Německem totiž Kössener Ache protéká soutěskou, asi 5 km dlouhou, na které pořadají výlety s dobrodružnými turisty i místní raftové společnosti. Asi jsem toho ale čekal od soutěsky o něco víc. Obtížnost nepřesáhla WW I, starosti vodákům přidělávala jen silná rozhraní mezi proudy uprostřed skal. Vodácky tedy soutěska není tedy tolik atraktivní, o to hezčí je ale příroda okolo řeky, kterou lze hltat plnými doušky. Jestliže se toužíte trochu pokochat okolní přírodou a neurazí vás snížená hladina adrenalinu, určitě se na Kössener Ache vydejte. O kousek dál za koncem soutěsky je na pravé straně plácek s parkovištěm, kde se obvykle končí. Asi nemá cenu plout dál, řeka už je nezajímavá.

Na plácku jsme usušili hydro, naložili lodě, zhodnotili výlet a na noc jsme vyrazili ku Praze, opět přes Mnichov. Máte-li chuť vyrazit na rakouské řeky a už se vám nechce na takové klasiky jako je Salza nebo Steyr, vydejte se ještě o kousek dál na západ, do Tyrolska. Tento článek vám může být inspirací, ale v samotném Tyrolsku je krásných řek, které nám vodákům přináší potěšení, desítky.

foto: archiv Michala Šindeláře