První krok k pořádání vlastně děláme tak měsíc po skončení minulého ročníku, kdy si s ostatními sedneme na pivu, zhodnotíme jak se nám Hamerák povedl a já musím zjistit, jestli do toho další rok půjdou znovu. Pak nám to musí na valné hromadě schválit oddíl, poté potvrdit sekce turistiky a nám v hlavách zrají nápady, co a jak příště.

V dubnu už začnu své vedoucí týmů (stavba tratě, rozhodčí, finance, doprava, záchrana, občerstvení, a počítače) otravovat a udělám první schůzi týmu, kde se začne dopodrobna projednávat příští roční. Jsou rozdány první úkoly a proberou se připomínky z minulého ročníku.

Jeden z mých prvních úkolů je poslání oficiálních žádostí na radnice dotčených obcí, na policii, atd. Dalším je odeslání sponzorských žádostí a není jich málo, posílám asi 200 dopisů. Zároveň vyhlásíme v oddílu jarní brigádu na opravu materiálu pro Hamerák – letos nás bylo v loděnici asi 15.

Další schůze je v květnu, kdy už se začínají domlouvat tisky, rozpočet, což znamená, že musíme začít shánět peníze na akci. Pokud bychom jich sehnali málo, musíme přistoupit k nepopulárnímu kroku, to je zdražit startovné.

Pak je schůze v červnu, kdy už musí mít vedoucí jednotlivých týmů alespoň základní představu o složení týmu, kdy už víme, zda nám někdo něco jako sponzorský dar dá, a co si vlastně můžeme dovolit udělat. Taky se musí střelit od boku počty ubytování na Hameráku, musí se zajet na místo a dát řeč s lidmi, co půjčují pozemky, dohodnout odstavení elektráren, projet trasu dopravy a zkusit se pozeptat, jestli nebudou nějaké stavební úpravy (stejně nakonec byly) a musí se zajistit výroba půllitrů.

Letos v létě jsme museli v pěti lidech opravit a upravit schody na Hameráku a prořezat kaskády, což obnášelo asi tak 80 hodin práce.

V září se sejdeme ještě jednou, abychom konstatovali, co všechno jsme udělali a jak jsme vlastně dobří. No, a týden před akcí najednou zjistíme, co všechno není a začne ten pravý šrumec. Letos se třeba na poslední chvíli dodělávaly permanentky, protože teprve týden předem jsme mohli začít dávat dohromady jízdní řády.

V září se musí proškolit rozhodčí – na každé brance musí sedět dva, v cíli dokonce 3.

Všechno, co se musí prověřit: tyčky, branky, přihlášky, protokoly, vysílačky, lékárna, lana, tužky, program, dodávky věcí do tomboly atd...Ve čtvrtek před akcí od rána objíždíme sponzory, děláme poslední nákupy, zajišťujou se značky a svážíme všechno do loděnice a navečer vyrážíme směr Malý Ratmírov.

Letos nás ve čtvrtek jelo 26. V pátek ráno jsme nastoupili v devět hodin, vyložili veškerý materiál na stavbu, rozdělily se týmy na stavbu brankovišť, na stavbu dopravních omezení a různých zadrátování míst, kam se smí anebo nesmí. S prací se skončilo večer kolem 18 hodiny a přesunuli se do restaurace v kempu, kde nám začala druhá šichta.

V tu dobu už z Prahy vyjely dva busy s rozhodčími a zbytkem týmů.

V sobotu ráno v sedm budíček, v devět měli sraz rozhodčí, a já pouštěl s pár lidmi vodu. Máca zkusil zlepšovák, a sice když vyndavali prkna z levé propusti, tak je přidal do pravé. Bohužel se ukázalo, že to nebylo šťastné rozhodnutí, zejména pro majitele přilehlých pozemků. Takže se to rychle vracelo zpět.

V 9:30 byl výklad, a pak už to odsejpalo podle propozic až do večera. To, co jste nemohli vidět, bylo nasazení týmu u počítačů, kde se tvrdě pracovalo od přijímání přihlášek až skoro do devíti do večera na zadávání dat a hlavně na řešení kolizních situací v zápisech.

V hospodě se mezi tím rozjela parádní zábavu. Po zpracování sjetin jsme se k nim přidali a vydrželi díky předcházejícímu tréninku až do 2 hodiny ranní.

V neděli jsme vyhlásili výsledky, a dostali se konečně taky na vodu - teda na vodu, spíš jsem měl pocit, že spíš do vody. Na jedničce jsem se chtěl uprostřed nadechnout, ale i s hlavou nahoře jsem se spíš napil.

Dvojku mi zatarasilo colorado, na trojce jsem se pohoupal, a čtyřka? Tu jsem si naplánoval, jak ji pojedu, ale..podle plánu jsem najel, pak se mi zatmělo před očima (asi začnu vozit šnorchl), hrabal jsem pádlem a vidět jsem začal až po půlce kaskády.

Pak ke mně přiběhla moje žena, že jsem okolo průjezdu ráno dělal takové štráchy, a že to vlastně nic nebylo. Něco jsem zavrčel, vyplivnul zbytky vody a jel dolů. Jak jsem polevil v pozornosti, tak mne dostala jedna mrška větev a už jsem tam byl, a eskymoval. Dole v Jindřiši jsem s mládeží pokračoval vrbičkárnou k vlaku. Doběhl jsem ke zklamání osazenstva na poslední chvíli. Zkazil jsem jim tu srandu, že by vlak (poslední) ujel řediteli závodu.

Část rozhodčích dala v neděli kaskády 5 x, Karábě dokonce 7 x.

A teď trochu účtů:

Tranzitem jsem najezdil během akce 650 km, Avie něco kolem 400, busy budou mít taky kolem 600 km. Busy tam jely 3. O dopravu se zasloužil nejvíc Honza Kukla, a jeho řidiči. Klobouk dolů před tím, jak to odvozili.

Vláček jel spolu s vodáky v sobotu 4 x a v neděli 2 x. Šestkrát sláva panu ing. Šatavovi a jeho JHMD.

Na akci bylo 94 pořadatelů, rozpočet byl kolem 150 000, sponzorské dary do tomboly měly hodnotu tak 40 – 50 tisíc. Na brigádách se odpracovalo kolem 490 hodin, na vlastní akci kolem 1000 hodin práce.

Letos bylo i míň zraněných, při závodě jen pár potlučených. Buď lidi lépe jezdí, anebo při takovéhle vodě je Hamerák přívětivější. Teklo přes 8 m³, a svezení to bylo snad parádní.

Bohužel se ale našly svině. Někdo nám přes noc ukradl dvě dopravní značky a v kempu někdo Ústeckým ukradl prázdný sud od piva. Pár lidí se našlo, co se pokusili jezdit bez placení. Rád bych je dostal do ruky. Pro modřiny by nemuseli ani jezdit přes kaskády.

Další zklamání pro mne připravil někdo při prezentaci. Zřejmě příliš někomu leží v žaludku náš spolupracovník Honza Bouček, který není členem našeho oddílu, a proto i když celý den pracuje u počítače jako šroub, tak si zároveň Hamerák spolu s kluky za svůj oddíl sjede. Vloni na jeden lístek vyhrál vak a potom byl označen za neférového člověka s tím, že si Bohemka cosi našvindlovala. Letos při prezentaci tam někdo z davu opět pronesl to samé a kvůli tomu naprosto hloupému obvinění si ani Boučkovic kluci nevzali lístky do tomboly. Honza, ačkoliv třeba nesedí každému člověku, tak na Hameráku odvádí slušnou práci a já jsem mu za to vděčný, a jeho práce si vážím. Podobné nesmysly mne uráží.

Celkově mám však z Hameráku pocit dobře odvedené práce, z vody mám euforii, a jsem hrdý na svůj pracovní tým vedoucích na Hameráku. Ale to jak se Vám líbil, anebo nelíbil, to si netroufám hodnotit, to je jen na Vás ostatních.

Jo – a v sobotu nás navštívil pan Zimola, hejtman Jihočeského kraje a akce se mu evidentně líbila.

A taky bych chtěl poděkovat všem sponzorům akce, protože bez nich bychom jí udělali jen stěží.

Ahoj Ešus

foto: Simona Klímová a Marek Beniak