Ve středeční podvečer se v obci Milovy na Vysočině, přesněji v restauraci U Šlechtů, setkala pozoruhodná partička vodáků z Čech, Moravy a zo Slovenska, aby zde zahájili speciální "kurz vodák" pořádaný skupinou lektorů ZDrSEM. Nutno podotknout, že pro nepřízeň počasí, či vykradené auto v Bratislavě jsme se spíše přitrousili nežli sešli, nicméně na náladě nám to neubralo a tak se zahájení (i když ještě neoficiální) neslo v příjemném duchu. Dále je třeba zdůraznit, že fotografie pod tímto odstavcem není ze zahajovacího večírku nýbrž z jedné z prvních simulací následujícího dne.

Program ZDravotnického SEMináře byl od prvních chvil nabitý. Výborní lektoři, Bára, Alenka, Markéta a Šimon, pro nás po každé teoretické části připravili skvělou simulaci, při které jsme si všechny čerstvě nabyté poznatky mohli vyzkoušet na vlastní kůži. A právě simulace a přístup lektorů vyzdvihují kurz ZDrSEMu vysoko nad všechny ostatní kurzy první pomoci, jimiž jsem kdy prošel a z kterých jsem si, jak jsem během těchto čtyř dnů zjistil, odnesl akorát tak řadu lehce vyvratitelných mýtů a neotřesitelného pocitu, že záchrana zraněného je nesmírně složitá věc, do které se nikdy raději nebudu pouštět a přenechám jí někomu jinému.

Tím samozřejmě nechci první pomoc nijak zlehčovat. Stále jde bezesporu o velmi náročnou a zodpovědnou činnost, ale po absolvování posledního kurzu se na ní cítím tak nějak lépe připraven a vybaven. Navíc ve mně toto školení probudilo chuť se dál v této oblasti vzdělávat a zajímat se o ní. Možná je to ale i tím, že do absolvování kurzu ZDrSEM jsem si nepřipouštěl co všechno se mi může v životě přihodit a k čemu se můžu přichomýtnout.

Naše partička si prošla během kurzu několika menšími a třemi většími simulacemi. Od nálezu předávkované smažky na toaletě, přes pořezané individuum s nožem v ruce ve ztemnělém lesoparku, nácviky a návyky při resuscitaci dospělých i dětí, až po velké nehody na vodě či silnici s tragickými následky. Z teoretických bloků, kde jsme všechno svižně ale systematicky a do podrobností probrali, jsme na krizové situace byly dobře připravení i když tváří tvář velmi realisticky podaným simulacím jsme napáchali nějaké ty boty, které jsme ale si později probrali a co je důležité uvědomili jsme si je většinou sami bez pomoci lektorů, od kterých jsme si vysloužili spoustu příjemných pochval.

Navíc jsme se dozvěděli spousty „vychytávek“, které nám, převážně při outdoorových a hlavně vodáckých aktivitách, můžou při první pomoci výrazně ulehčit situaci. Jde hlavně o předměty které máme téměř vždy při ruce, jen jsme ještě nepřišli na to že mohou plnit funkci i úplně jinou než k jaké jsou původně výrobcem předurčeny. Že mám na svém vodáckém oblečení většinu zapínání na suchý zip, jsem si totiž dávno zvykl a vůbec se nad tím nepozastavuji. Že ale právě suchým zipem si můžu „vykartáčkovat zasviněnou“ tržnou ránu, mě nikdy nenapadlo. Že už nemusím transportovat kamaráda se zlomenou nohou v dlahách z větví či pádel, ale udělám mu tepelně komfortní, pohodlnou a pevnou dlahu z nafukovací karimatky.

A právě pro tyto všechny věci, které jsem zmínil výše, nezbývá než kurz ZDrSEMu doporučit každému a to nejen jednotlivci, ale celé partě nebo vodáckému oddílu. Mě samotného, a je to doufám vidět, ty čtyři dny kurzu totálně nadchly a s celým průběhem akce, s prací lektorů a s partou lidiček která se tam sešla jsem hrozně moc spokojenej. Tímto je chci všechny moc pozdravit a vás ostatní čtenáře ubezpečit že o ZDrSEM neslyšíte na stránkách HYDRA naposled. Připraveným totiž štěstí přeje.

text: Fantomas