Z původně přihlášených přibližně 60 ti jezdců se do otevřeného mistrovství evropy skutečně zaregistrovalo 40, což je pěkné číslo. Všichni pouze v kategorii K1M. Ženy nesplnily limit přihlášených pro vypsání jejich kategorie. Nutno podotknout, že se sešli kajakáři z osmi zemí světa a nechyběli zástupci třeba až z Argentiny.

Již od pátečního odpoledne přálo počasí a nikdo si nebyl jistý, zda je skutečně v Loučovicích na klasickém Lipně. Sluníčko a pádlování v krátkém rukávu totiž nebývá zvykem. Po večerní registraci, meetingu závodníků a otevíracím večírku se ráno všichni dosyta vyspali a po desáté hodině se začali scházet u rampy, na klasickém místě, aby se připravili na závod. Oproti minulým letům se tentokrát změnil systém závodu. Místo ježdění na Papírně se závodníci museli kvalifikovat dlouhým sprintem do finále. Sprint vedl přes Papírnu a Vrata (chcete-li Bránu) až nad Škvíru, kde končil dotykovým bannerem. Trať závodníkům trvala něco přes čtyři minuty a občas byly rozdíly jen velmi těsné. Často rozhodovaly desetiny vteřiny o tom, kdo jde dál a kdo může směle vyrazit na looser party. Mezi nejlepších 16 závodníků postoupili naši: Martin Kádrle, Matyáš Zieris, Míra Kodada, Honza Kolář, Michal Buchtel a Viktor Legat.

Po obědě se závodní pole sešlo znovu, tentokrát nad peřejí Schody, kde bylo plánováno finále, které se jelo systémem head to head (organizátoři správně usoudili, že 4 kajakáři na Schodech uhánějící k cíli by nebyli úplně v bezpečí). Ti nejlepší ladili rychle nejlepší lajnu, aby Schody prosvištěli co nejdříve a ti kdo nepostoupili, hledali nejlepší místa, aby viděli na tu strašnou řež o nemalé prize money.

Start finálového závodu probíhal trochu netradičně. Jeden závodník ve vracáku na levé straně řeky, druhý na pravé, nejprve to přes vracák pořádně rozjeli, pak se setkali v proudu a společně najížděli do Schodů. Ukázalo se, že start tímto systém funguje perfektně, tak jsme ho snad neviděli naposledy. Co se dělo po nájezdu do Schodů, bylo jedním slovem maso. Kvalita závodících je na vysoké úrovni a tak byly k vidění opravdu famózní a super rychlé jízdy. Některé diváky to po chvíli ani nebavilo, protože čekali, že uvidí vodácký masakr a místo toho viděli vodácký koncert. V jedné jízdě dokonce Honza Kolář a Palo Andrassy dohmátli na cílový banner ve stejný okamžik a museli si dát jízdu pro veliký úspěch znovu, aby se rozhodlo, kdo půjde dál. Nakonec všichni čeští závodníci odpadli a jediný Viki Legat se dokázal probojovat do malého finále (boj o třetí místo), ve kterém ale podlehl Michele Ramazzovi z Itálie, který bral bronz. O zlato si to v lítém boji rozdali Eric DeGuil z Francie a Mike Dawson z Nového Zélandu a hádejte kdo vyhrál.... Mike Dawson!

Večer vyhlášení vítězů, předání výher, zejména tučných finančních odměn (vítěz 1000 Eur, druhé místo 600 Eur a třetí 400 Eur) a pak už vyhlášení lipenská párty probíhající až do rána. Že probíhala až do rána mohu potvrdit. Když jsem vstával na nedělní ježdění, někteří ještě popíjeli a pozpěvovali u svých aut.

Pokud vás zajímají celkové výsledky závodu, stáhněte si je.