Jednou v létě jsme potkali Zuzku a Michala, kteří vlastní v Bovci kemp a outdoorovou agenturu, něco jsme řekli, pak oni něco řekli a výsledkem bylo, že jsme si pořídili nezbytné doklady a v červnu následujícího roku jsme se sbalili a na pár měsíců se přestěhovali o několik set kilometrů na jih. Tam na nás čekal ráj v podobě překrásných řek, hor, kaňonů, jeskyní a báječných lidí všude kolem. Původním záměrem bylo, že budeme průvodcovat canyoning, ale postupně, jak jsme se poznávali s místními, jsme k tomu přidávali kayaking, hydrospeeding, safety-kayaking a kajakářskou školu. Soča se tak pro nás stala každodenním chlebem.

Mám-li Soču představit, musím začít od pramene, tedy od Izviru Soče, jak se Slovinsky nazývá. Určitě se tam někdy zajeďte podívat, je to krásné místo, u kterého jste pěšky od auta za 10 až 15 minut. Teprve tam zjistíte, co to znamená čistá voda. Od pramene teče voda prvních pár metrů opravdu z kopce. Je to nesjízdné, ale moc pěkné na koukání. Dalších několik kilometrů je Soča spíše potokem než řekou. Některá místa by tu za sjetí stála, ale museli byste počítat s faktem, že vás za to čeká pěkně tučná pokuta za pádlování v Triglavském národním parku. Splavný úsek začíná pod soutěskami Velika korita (slovinština nemá ypsilon), které shora vypadají zajímavě, ale je v nich několik nepřenesitelných sifonů, tak se nenamáhejte úvahami o jejich splutí.

Než začnu mluvit o vodačení na Soče, je třeba upozornit na několik detailů, které jsou pro tuto řeku charakteristické. Pádlování je tu omezeno pouze na dobu od 8:00 do 18:00. Po zbytek času je řeka vyhrazená pro rybáře. Nasedání a vysedání je možné pouze na vyhrazených místech s parkovištěm, chemickými záchodky a orientační mapou s úseky a jejich obtížností. Na pádlování tady potřebujete povolenku, která se dá koupit v infocentrech, na recepcích kempů a v některých obchodech a agenturách. Cena denního permitu je 1,67 eur pro kajak, 14,06 eur za kánoi do tří pasažérů včetně a 56,25 eur za raft. Všechna výše zmíněná nařízení doporučuju respektovat, pokuty jsou tučné a kontroloři nekompromisní. Dále mějte na paměti, že obtížnost se, stejně jako na jiných řekách, zásadně mění s vodním stavem a také to, že teplota Soči v žádném ročním období nevystoupá nad 12 ˚C. V neposlední řadě je třeba říct, že se Soča nachází v krasové oblasti a země je tu provrtána mnohými jeskynními systémy. Pro vodáka to znamená hrozbu v podobě sifonů. V běžně sjížděných úsecích je jich málo, ale není dobré je podcenit. Pokud tedy jedete danou část poprvé, nestyďte se prohlížet, nejste-li si naprosto jisti. Nenechte se zmást tím, že někteří lidé jezdí „na oči“. Jde přeci o vaši bezpečnost.

A teď už zpět na nasedací místo Velika korita. Než se rozjedete po proudu, vydejte se proti němu. Zespodu se dá najet do soutěsky a v ní je, kromě krásy samotné soutěsky, většinou k vidění pár obřích pstruhů. Až se pokocháte, můžete se vydat dolů. Čeká vás úsek na rozjetí, WW I-II. Pozor na vrbičky v zatáčkách a na mělčiny. Moc hezký krajinový úsek pro nafukovací kánoi i kajak.

Bude lepší, když ti méně zkušení ukončí svou plavbu na neznačeném vysedacím místě Bunkerji. Odtud totiž přijde pár zablokovanějších míst, která jsou poměrně nepřehledná, a o plavání by tedy nebyla nouze. Obtížnost se vyšplhá místy až na WW III+. Na nafukovací kánoi počítejte s tím, že se do některých míst sotva vejdete. Na kajak tu naleznete spoustu míst vhodných pro cvičení.

Se stejnou obtížností ještě počítejte v úseku mezi místy Kršovec a Zmuklica. Prakticky se jedná o jednu soutěsku, do které by neměl jezdit kajakář bez dovednosti eskymáckého obratu. Na vzduchokánoi tu nebudete příliš obvyklým úkazem, ale pokud se cítíte, nebudete první, kdo soutěsku jel. Doporučuju celou soutěsku předem prohlídnout, jestli v ní není třeba padlý strom, a pak zajistit i záchranu. Nasedací místo Zmuklica má u silnice jen malé parkoviště, které je ale velmi patrné. Je u něj zastřešená část staré lanovky na dřevo. Na řece se toto místo nachází na konci výše zmíněné soutěsky. Pakliže jste na Soču přijeli s raftem, právě tady máte vůbec první možnost nasednutí. Úsek do kempu na soutoku Soči a Koritnice je psán jako WW II-III. Řeka je tu už trochu širší a čeká tady na vás několik zatáček a peřejek. Není tady však žádné výrazně zúžené či zablokované místo.

Z kempu Vodenca vám bude chvíli připadat, že jste na úplně jiné řece než doposud. Skály jsou z jiné horniny a občas je v korytě spadlý větší šutrák. Voda je ale stále průzračná. Opět na vás čeká pár zatáček a peřejí obtížnosti do WW III. A pak už je tady Čezsoča, Bovci nejbližší vstup na vodu. Tady začíná mírná část do WW II vhodná pro rozhlédnutí se po krajině. Otevře se vám tu široké údolí s krásnými výhledy. Na řece pozor v zatáčkách, ať se nedostanete pod větve. Úsek končí tam, kde přitéká Boka. Vpravo je k vidění impozantní vodopád o výšce 106 metrů. Odtud pokračuje jen o malinko obtížnější kousek, kde ještě ale stále vystačíme s WW II. Peřeje tu mají o trošku větší spád, ale nehrozí kontakt s větvemi v zatáčkách.

Pak už dorazíte na místo zvané Srpenica I. Autem se tu dá přijet až k vodě, ale parkovat musíte na parkovišti u silnice. Většina klientských tripů po Soče začíná právě tady, takže pravděpodobně nebudete nasedat sami. Řeka začíná po malých krůčcích nabírat na obtížnosti a na síle, ale zatím je stále poměrně přehledná, ke konci úseku už se opět dostáváme ke stupni obtížnosti WW III. V korytě je pár větších balvanů a spousta možností ke cvičení, které je dobré využít jako rozcvičky před dalším úsekem. Až dorazíte do velikého rozšíření, kde se řeka stáčí hodně doleva, jste na dalším vy(na)sedání.

Srpenica II se vyznačuje hlavně tím, že parkoviště je tak o 50 výškových metrů nad hladinou řeky, na přístup je to v pohodě, vysedání tu není žádná lábuž, ale zas to není taková tragédie, aby nestálo za to sem přijet po vodě. Pokračovat ve splouvání by odtud měli jen ti, kdo neměli doposud žádné problémy, ba naopak měli i nějakou tu rezervičku. Řeka se stává méně přehlednou, zablokovanější a o poznání svižnější. Některé kameny jsou podemleté a začínají i ty zmiňované sifony. Je tu ale spousta vracáků, takže nikde není problém zastavit a nadcházející úsek prohlédnout či přenést. Obtížnost je trvale WW III až III+.

Trnovo ob Soči je na první pohled ne zrovna bohatá vesnice. Když tudy projíždíte, skoro polovina domků na hlavní silnici je v pokročilé fázi rozpadu. Nicméně nejedete sem přeci kvůli domkům, ale kvůli vodě, a ta je tu víc než dobrá. Nad dřevěným mostem u trnovského kempu začíná známá přírodní slalomová trať, která je asi kilometr dlouhá. O přehlednosti už se skoro nedá mluvit, těžší místa jsou nahuštěna jedno na druhém a obtížnost je souvislá WW III+ až IV, takže prohlížení zde není nic neobvyklého. Pádlovat už by tu neměl nikdo, kdo si nebyl na předchozím úseku jist, že to má pod kontrolou. Velmi podstatné je vědět, kde úsek končí. V levé straně koryta uvidíte obrovský balvan a na něm ještě zbytky betonového pilíře z bývalého mostu. Před tímto místem se vpravo vysedá.

Pasáž, místními nazývaná katarakt, je určena jen pro velmi zdatné kajakáře, kteří bez obtíží zvládají WW V. Na všech mapkách je překřížkována jako nesjízdná. Je to proto, že je to úsek naprosto nepřehledný, spád je několikanásobně větší než na slalomové trati, skoro každý kámen je podemletý (znamená to, že se vzrůstajícím průtokem úplně mizí všechny vracáky), a hlavně kvůli neuvěřitelně velkému množství sifonů, které dělají z kataraktu hodně nebezpečné místo. Pokud ho jedete poprvé, vyhraďte si na něj klidně půl dne, ať jedete v klidu. Ani při dalších jízdách místa nepodceňujte a radši na ně ještě koukněte, abyste se ujistili, že si je pamatujete dobře. Často se stane, že je shora vidět tři a více cest a všechny kromě jedné vedou rovnou do sifáče. Až sjedete poslední místo, budete v poměrně velké laguně, před vámi bude skalní stěna a řeka se bude stáčet kolmo doprava.

To místo se jmenuje Otona. Je tu prakticky možné jen nasedat, protože od silnice dolů se jde hodně strmým krpálem k řece asi 15 minut po úzké pěšině s převýšením asi 150 metrů. Ať už jste sem přijeli po vodě nebo sešli s kopce, čeká vás ještě krásný úsek do Kobaridu a určitě není dobré po úspěšném sjetí kataraktu usnout na vavřínech. Obtížnost je zpočátku podobná jako na výše popsané slalomové trati. Peřeje jsou poměrně dlouhé a je mezi nimi vždy prostor na odpočinek. Opět pozor na pár nepřehledných pasáží a nějaký ten sifonek tvořený balvany v řece. Náročnost postupně klesá až na WW II. Konec poznáte naprosto bezpečně. Přijedete do krásné soutěsky a 21 metrů nad vámi bude starý kamenný most.

Z Kobaridu dále je Soča poklidná a můžete na ni vyrazit se začátečníky, dětmi, ba dokonce se tu dá plout i na otevřených kánoích. A když se vám bude chtít, můžete dojet třeba až do Tolminu.

Tak teď už přestaňte snít, posbírejte partičku, se kterou vám je dobře, a vydejte se poznat ty krásy na vlastní kůži. A až se Soči nabažíte, zkuste třeba Koritnici nebo Učju. O nich ale až někdy příště.

TIP: Pokud se chystáte do Slovinska určitě navštivte údolí řeky Soči, kde můžete kromě vodáckých aktivit zmíněných v článku vyzkoušet i mnoho jiných outdoorových aktivit, například výšlap na Triglav. Rozhodně to stojí za to! Pro další tipy se nechte inspirovat např. na www.cestovnitipy.cz. Rovněž si nezapomeňte uzavřít cestovní pojištění. Na poslední chvíli může být dobrou volbou uzavření cestovního pojištění online.