Velká část z nás má podobný příběh. Na vodu usedli poprvé v dětských letech za pečlivého dohledů svých otců, ve vzácnějších případech i matek. Několik let brázdili říční toky společně, načež se pomalu cesty rozešly - otcové zůstali u svých klasik a my se zase vydávali dál. Aby se jednou za čas cesty opět potkaly a také jako poděkování rodičům za skvělý koníček, vznikla v Brně pod taktovkou Rudy Drnce a Karla Bursy aktivita, pro kterou se ujal název „Harmonie generací“ - nebo též „tátosyno“.

O co jde? Na zájezd se přihlásí vždy otec/matka a syn/dcera -ové/-y. Ratolesti se snaží odvděčit rodičům, čímž se zde předpokládá zejména: nošení bagáže, vázání lodi, nošení na ramenou, vaření, lovení z vody a chytání materiálu. Vždy je po ruce připravená chlazená plzeň/víno a vlídné slovo. Rodičové v odpověď všechno platí.

První ročník započal na Salze. Pro mnoho tatínků to znamenalo první zahraniční řeku a tak nešetřili nadšením. Z útrob loděnic vyhřezlo a bylo k vidění i několik laminátových „držáků“.

Další ročník cca 5 let nato hostila Soča, kde opět krása střídala nádheru. Zejména snaha testovat své syny v tahání věcí a osob ze známého kajakožrouta, válce ve vrchní části Kobaridské soutěsky, dosáhla nejvyšších únosných úrovní.

Třetí ročník vyšel opět po pěti letech na letošek. Poznamenala ho zejména zřejmá nepřízeň počasí, která nemilosrdně pokryla celou přilehlou Evropu a s tím spojená organizační panika. Díky této kombinaci se původně autobusové osazenstvo scvrklo na dodávku. Nakonec však k odjezdu přece jenom došlo. Cesta předznamenala hlavní náplň zájezdu: hrozně moc vody zespoda i shora a hodně zábavy.

V zoufalství a za vydatné online podpory Megiho (sedícího v teple v Brně u počítače) nakonec měníme stovku možných evropských destinací za Šumavu, že tam se uvidí. Příjezd v deset večer na kanál v Českém Vrbném je nebývale brzký (po již navyklých ranních příjezdech do Itálie a spol.), takže si to, samozřejmě, koleduje o pořádný večírek. No - podařilo se.

Spíme v ubytovně přímo na kanále za příjemné ceny, takže rychlé noční přeháňky nás nechávají chladnými. Ráno nás budí občasným deštíkem, ale i překvapivými chvílemi klidu a užuž prolamujícím se sluncem. Snídaně pro tatínky je samozřejmě hotová. Zde krátká odbočka: píle a rafinovanost péče o staříky je již zažitě pozorována a hodnocena buď všeobecným plénem, ale zejména jediným přítomným single: ombudsmanem. Letos však byla předpověď natolik hnusná, že to i jinak dost otrlý ombudsman vzdal. Proto i my kolegiálně vzdali soutěžení a naopak se spojovali ve vzájemných synergiích (ten měl víc masa na grilu, ten víc plzně atd atd…).

Po snídani ala Ambiente vyrážíme směrem Čeňkova Pila. Voda kupodivu není tak děsivě vysoká, takový vyšší střed. Utlumíme choutky na zakázanou řeku, osušíme sliny a vrhneme se na Otavu. Přestává pršet a vyjížďka se daří do krásna. Vysedání u hostince na náměstí usnadní čekání na kolopendl a nastartuje rovnou další várku kulturněpolitickointelektuálněodborných diskuzí, které za doplnění zásob, bohatého grilování a večeře přejde v další vyvedený večírek a sytý spánek.

Ráno už nás dohání slibovaný zelený hnus a prší a prší. Dopoledne jezdíme na kanále a testujeme si navzájem loďky. Díky čemuž vím, že nejlépe ze všech jezdí 88, nejhůř Mamba a že zůstanu navždy u Raptora.

Odpoledne KPČ - pěší turistika do Hluboké a za následné vichřice zpět. Díky sílícímu živlu je i večírek s dalším grilování kratší a následuje poslední noc.

Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že kanál je sjízdný - ale z druhé strany. Pohled na zaplavené plochy ostrova (a taky neustálé online zpravodajství o průtocích) nás ujišťuje, že klidného poježdění už si zde neužijeme a tak plánujeme Stvořidla - jsou po cestě a nemají tolik nakoupeno.

Po cestě nás překvapí syndrom posledního zájezdového dne: nikomu se již nic nechce a tak se plán mění na nejbližší termální lázně. Ty jsou naštěstí v pofiderním stavu se záhadnou otevírací dobou, takže pokračujeme dál. Po cestě míjíme Jindřichův Hradec, je proto jasné, kam se hned zajedeme podívat. Hamerák má vodu lehce vyšší a neteče z trubky, nýbrž přes přepad v dálce vpravo. Rychlá porada a rychlé sešplouchnutí učiní tečku za tímto velmi vydařeným zájezdem. Dle ohlasů tatínků si troufám říct, že akce splnila svůj účel a že na další ročník nebudeme čekat dlouho.

text a foto: Pavel „Srb“ Srbecký