Vše probíhalo hladce, párkrát bylo přenášení a samo i prohlížíme a jistíme. Ve druhé polovině přichází jedno místo, které raději jistíme. První jede Honza. Loď se mu propadá do pěny a zvrhává se. Vše vypadá dobře, jen nějak dlouho nezvedá a začínáme tušit, že bude krysa. Honza skutečně leze z lodě, ale něco není v pořádku. Sice má snahu chytat vybavení, ale jen jednou rukou, tu druhou má nezvykle povadlou. Podle jeho ztrápeného výrazu je hned jasné, co se stalo. Vyhodil si rameno.

Otázka zní, co teď? Zraněnému ihned podáváme tablety proti bolesti a řešíme, jak rameno uvést do původního stavu. Sice jsme si všichni vzpomněli, že návod, jak na to, byl otištěn v HYDRU, ale mělo to drobnou vadu. Nikdo si nepamatoval přesný postup. Jsme v odlehlém údolí a nejbližší silnice je kdesi za kopcem.

Proto přichází plán B. Zavolat záchranáře, ať zraněného evakuují vrtulníkem. Zdánlivě jednoduchý úkol, s sebou jsme měli dokonce 3 telefony. Jenže ani jeden neměl signál. Proto se dvojice vydává vzhůru údolím na lov signálu. Po slabé čtvrthodince drápání se strmým zarostlým údolím mají konečně dostatečný signál a přivolávají pomoc. Za necelou půlhodinu nám už vrtulník krouží nad hlavou a spouští se k nám dva záchranáři. Jejich přítomnost netrvá déle než 15 minut a se zraněným odlétají do nemocnice v Ajacciu. Nám zbývá kajak, který musíme dostat z kaňonu.

Nahození ramena bylo sice popsáno v HYDRU, ale pokud si nejste jisti, tak se do toho rozhodně nepouštějte. Zraněnému můžete víc ublížit než pomoci, takže amatérské nahození ramena připadá v úvahu pouze v expedičních podmínkách, když je cizí pomoc nemožná. Ale ani po úspěšném návratu ramena na své místo postižený nemůže pokračovat dál v pádlování. Proto vždy s sebou vozte lékárničku, kde nesmí kromě běžné výbavy chybět léky proti bolesti.