Nejméně 27 lidských životů si od roku 2010 vyžádaly jezy „zabijáci“, jak se přezdívá nejnebezpečnějším jezům v Česku. Lidé přitom přicházejí o život často zcela zbytečně kvůli nebezpečné konstrukci jezů, ale i nedostatečným výstražným opatřením a informovanosti. Ačkoliv se vodní turistika stává čím dál výnosnějším byznysem, finance na zajištění ochrany lidského života kvůli dlouhodobé neochotě většiny státních orgánů spolupracovat chybí. Tuto skutečnost se snaží změnit společná iniciativa Českého svazu kanoistů, sekce vodní turistiky (ČSK VT), Vodácké školy záchrany (VŠZ) a Hasičského záchranného sboru (HZS), která se od roku 2010 přímo angažuje na úpravách jezů a usiluje o zavedení změn ve vodním zákoně.

Vodní turistika patří k nejoblíbenějším volnočasovým aktivitám v Česku. Podle odhadu velkých půjčoven jezdí v létě na vodu u nás kolem 670 000 lidí a utratí při vodácké dovolené skoro 1 a půl miliardy korun. A přesto, že se na vodu vydává každým rokem stále více lidí, povědomí o nebezpečných jezech, které připravují o životy i zkušené vodáky, je velmi malé.

„Ve vodním zákoně je jasně stanoveno, že stavby nesmí ohrozit vodní ekosystémy. Ale nikde tam není ani zmínka o tom, že nesmí ohrozit také lidský život a zdraví,“ říká Pavel Šálek, člen vedení ČSK VT. „Tohle chceme soustředěným tlakem na legislativu změnit,“ dodává. „My jsme se svazem začali spolupracovat na zvýšení bezpečnosti jezu v Českém Šternberku,“ doplňuje jej Richard Kučera, ředitel sekce provozní Povodí Vltavy, a pokračuje, „Nainstalovali jsme žebříky, ocelové kruhy, madla, ale také informační tabule. Tyto jednoduché prvky jsou klíčové při záchraně tonoucího.“ Od instalace bezpečnostních opatření přitom na tomto jezu nebyl nutný už ani jeden (!) zásah záchranných složek.

Podle statistik HZS proběhlo v roce 2010 celkem 43 výjezdů, při kterých bylo zachráněno 53 osob, 16 dalších bohužel zemřelo. V tomto roce odstartovala společná iniciativa vedoucí k zabezpečení jezů. V následujícím roce HZS eviduje 19 výjezdů, při kterých zachránila 23 tonoucích. 6 dalších osob ovšem zahynulo. V roce 2012 to bylo 15 výjezdů s 21 zachráněnými a 5 utonulými. Celkem za poslední tři roky tedy na českých jezech zahynulo nejméně 27 osob. Kvůli nedostačujícím záchranným prvkům se ale ocitli v ohrožení života i samotní hasiči, kteří se snažili pomoci tonoucím. „Přitom třeba křižovatky nebo smrtelné úseky silnic stát kontroluje a upravuje do bezpečnějších podob. Nehody na jezech jsou ale i přes alarmující čísla přehlíženy. Investice do údržby házecích prostředků u jezů přitom odhadujeme jen na zhruba 300 000 Kč ročně,“ dodává Šálek.

Problém ale nespočívá jen v nedostatečných bezpečnostních opatřeních, ale vzniká už i při samotné stavbě jezů, kdy se nezohledňují potřeby a bezpečí vodáků, plavců ani chodců. ČSK VT a VŠZ proto již v roce 2010 spustili webové stránky nebezpečnéjezy.cz, které informují o všech nebezpečných jezech v republice. Webové stránky obsahují fotografie všech jezů, popis nebezpečí i informace kudy jezy bezpečně přenést a tak dále. „Určeny jsou nejen vodákům, víme, že s nimi pracují i zaměstnanci Povodí, hasiči či záchranáři,“ dodává Šálek. Dalším krokem společné iniciativy všech subjektů je potom systematický tlak na orgány státní správy, s cílem změny vodního zákona tak, aby u vodních staveb doplnil povinnost hledět kromě života ryby i na životy a zdraví lidí.

Podrobný rozhovor o této problematice s Pavlem "Ešusem" Šálkem vyšel v HYDRU 2/13.