Já osobně jsem Vodácký den v posledních letech párkrát vynechal a tak jsem se letos po příjezdu do Chocně nestačil divit. V Tiché Orlici bylo poměrně dost vody, takže známé bubny byly na první pohled dobře sjízdné – oba! Toho pohotově využili pořadatelé a zakomponovali oba dva do závodu.

U výkladu trati mě čekalo další překvapení. Pro letošek bylo vyhlášeno tolik kategorií, že by je člověk sotva hledal na jiném větším závodě. Od klasických K1M a C1M, přes nafukovačky až po nově otevřenou kategorii SUP. Každá kategorie měla svojí specifickou trať, uzpůsobenou zdatnosti závodníků. Přeci jen by se asi málokomu chtělo skákat na SUPu několikrát po sobě z choceňských bubnů a pak se koupat ve 2,5°C „teplé“ vodě.

Nejtěžší trať obdržely kategorie K1M a C1, protože v ní bylo zakomponováno podmáčknutí velmi nízké a velmi široké lávky těsně nad hranou druhého bubnu. Ze břehu vypadala lávka opravdu nízká, ale z vody byla ještě nižší. Byl jsem moc rád, že jedu hned v první rozjížďce a budu tedy, společně se soupeři, jakýmsi průkopníkem podmáčknutí. Ostatní se potom z našich chyb jistě poučí.

V deset hodin dopoledne závody odstartovaly. Nejprve dotek banneru, poté objetí bójky, podmáčknout lávku (nakonec to nebyla taková hrůza, ale pro diváky to určitě mělo svoje kouzlo a i nějaký tem eskymáček by), skočit z bubnu, objet banner, dotknout se dalšího, projet branku, vystoupit z lodě, vyběhnout s lodí nad jez, nasednout, zase dotyk banneru a skok z jezu, který posloužil jako cílová čára. Po absolvování musím uznat, že na příští ročník víc potrénuju nejen běhání s lodí ale také paměť. Zapamatovat si všechny ty bannery, dotyky, objíždění a podobně není nic lehkého. Po rozjížďkách K1M šly na řadu další kategorie až jsme se propracovali k velikému finále.

Pokud vás zajímají výsledky, stáhněte si je zde v pdf. Předesílám, že jako vždy kraloval téměř všemu Honza Kolář.

Po vyhlášení vítězů a po vylosování tomboly následoval přesun do kina Máj, kde byl připraven tradiční biograf. Diváci měli možnost vidět několik snímků od Honzy Koláře a od Edy Doskočila, vodácký film z Indie, a trochu nevodácké vsuvky, jako třeba lyžování v Kanadě, nebo horolezecký film Sandstone. Na závěr biografu vystoupil Kajman se svojí přednáškou o Langu Khole a ta byla strhující. Myslím, že se u ní zapotili všichni v sále.

K tradicím vodáckého dne patří také večerní vodácký ples a na ten jsem tradičně nešel. Vzhledem k tomu, že na něm ale probíhala „Božkov Happy Hour“, věřím, že se nemohl nevydařit.

Díky vodáckům z Chocně za otevření sezony a uspořádání zábavného závodu. Díky Pítrsovi za uspořádání biografu. Díky Kajmanovi za přednášku. A za rok zase v Chocni AHOJ.

www.vodackyden.cz

foto: Marie Durajová