Jenomže akčnější šťouralové se nenechali ranními stavy odradit a v deset hodin vyšťourali, že tečou středočeské pecky Vrchlice a Doubrava z Bílku. Začalo klasické dohadování, domlouvání a zmatek. Tak kam pojedem? Kdo veme auto? V kolik kde mužete bejt? Nakonec se stalo, že jsem si v práci píchnul tři hodinky a odešel, Číva s Matesem zdrhnuli deset vteřin po sobě ze stejnýho kanclu, aby si lidi okolo nemysleli, že odcházej spolu, Mireček akci na poslední chvíli odpískal a byli jsme tedy tři.

Volba padá na Vrchlici, budeme tam brzy, má krásných 8 kubíků, což se jen tak nevidí a zaskáčeme si. Na Bílek se nám na odpoledne zdálo daleko a moc starostí. Cesta uběhla rychle.Jak jinak, když jsme tak natěšení a už se převlíkáme na hrázi velkého rybníka u kontejnerů pro chatařskou kolonii. Číva se asi těšil ze všech nejvíc a místo spoďárků si vzal dvě termotrika. Nikdo spoďárky navíc nevozíme, takže si kluk ušatej na nohy oblíknul triko a nevypadalo to úplně zle.

Jsou tu už zaparkovaný i jiný auta se zahrádkama a podivnýma samolepkama, takže asi nejsme sami. Na hrázi nás čekají Motejl, Spacák a Tomáš a už to stihli asi čtyřikrát otočit. Postarali se o větve, takže přicházíme k hotovýmu. Rybník je naštěstí bez ledu (alespoň v části potřebné k nasednutí). Vysvětlím klukům pohledem z hráze rybníka kudy co a jedeme poprvé. Vody je dost, člověk nezadrhne, bazény krásně propěněný, nádhera. U druhýho a třetího skoku hoši trochu zaváhají, protože muj popis, že druhý skok se jede zprava na střed a poslední na vlevo nebo středem byl asi moc složitý. Nicméně pro další jízdy už budou vědět.

Párkrát vynášíme a sjíždíme a skvěle se bavíme. Někomu se daří víc někomu méně. Takže jednou to skončilo Spacákovým bojem pod druhým skokem v mikrovracáku vpravo s půlkou lodi v padající vodě, jednou Tomášovým bojem ve válci pod třetím skokem a na závěr hromadným bojem tří zúčastněných v tomtéž válci. Úžasná show. Na závěr ježdění nás ještě Číva pobavil dvěma neúspěšnými pokusy o switch freewheel, který ovšem skončili letem přímo po hlavě do ledové pěny pod vodopádem. Žádná závist. Asi se potřeboval řádně vyráchat. Po druhém pokusu to vzdává a končíme.

Jak to tak shrnout. Kolikrát jsme si to vynesli nevím, odhaduju nejmíň pětkrát. Voda byla krásná a nebylo ani extra ošklivo a zima. V každým případě lepší než každodenní rutina v hókně.