Při prvním ročníku této akce byly pouze 2 lodě a to loď vodáka – kytaristy Luboše Brabce a Bacila, což je přezdívka majitele sušické Půjčovny lodí Otava, aneb rejdařství u Bacilů. Na další ročník už se vydalo 20 lodí a to za značného zájmu místních občanů. Letos se řady vodáků i diváků opět rozšířily.

Někdo si přivezl lodě vlastní, jiní si loď i pádlo objednali v půjčovně (pro tuto příležitost se půjčovné neplatilo) a vypadalo to, že nebude stačit ani 24 lodí připravených na levém břehu Otavy naproti Armádnímu domu v Sušici.

Oficiální zahájení s proslovy se neobešlo bez zájmu novinářů a jejich fotoaparátů a kamer. Počasí nám přálo, bylo snad 8°C, sluníčko se sice schovávalo, ale to nejdůležitější – voda, ta byla pěkná. Měli jsme štěstí, povodeň se už nekonala, voda klesla za poslední dny téměř o metr.

My jsme si mohli připadat v neoprénech a plovačkách trochu nepatřičně, ale v tomto počasí... Většina vodáků si alespoň plovačky vzít měla. Těch co zaplavalo tu bylo hodně, voda byla studená. Vnitřní ohřívadla jsme tu kupodivu u nikoho neviděli.

První zaplavali krátce po startu.

Řeka tekla svižně, sem tam nějaká peřejka.

Někteří neposlouchali rady Bacila a místo aby jeli jez šlajsnou, dali na radu diváků a jeli po jezu.

O diváky nebyla cestou nouze. Někteří diváci se dokonce přesouvali kolem řeky auty, na kole

a kousek před cílem se objevila čtyřkolka, ze které si nás majitel fotil.

Cíl byl po šesti kilometrech v Čepici na mostě.

Byli jsme zvědaví na sochu sv. Jana Nepomuckého, umístěnou na mostě na popud Luboše Brabce. Možná si vzpomenete na článek v HYDRU, kde jsme o tomto projektu psali.

Skleněný oboustranný reliéf Jana Nepomuckého od Vladimíry Tesařové tu byl postaven ke stému výročí zdejšího kamenného mostu.

Místní jsou na něj pyšní, jezdí se na něj podívat spousty turistů.

Jak nám Luboš vyprávěl, obyvatele Čepic tato akce stmelila, mají teď k sobě mnohem blíž. Nejenže se o Vánocích scházejí u Jana Nepomuckého, ale konají i silvestrovský výstup na Čepičnou – horu nad vesnicí, dokonce svépomocí opravili místní kapličku.

Někteří vodáci se ještě dobrovolně vykoupali před odchodem do místní hospody podle Cimrmanova hesla – do hospody jen s umytýma nohama

a my jsme vyrazili na běžky na Modravu.

Byli jsme moc rádi, že jsme na Otavu jeli, zejména druhý den kdy padal sníh s deštěm. Následující den se nám ale sluníčko ukázalo a na novém prašanu kolem Horské Kvildy jsme si náramně zajezdili.

Myslím si, že k našemu už tradičnímu povánočnímu pobytu na Šumavě, přidáme i tradiční Vánoční splutí Otavy.