Jižní část jezera je nejširší, v některých místech dosahující vzdálenosti 17 km, rovinatá, s pěkným výhledem na zasněžené vrcholky hor. Startovali jsme z města Desenzano. Na prázdné pláži, za doprovodu pohledů místních, ze kterých se dalo vyčíst hodně expresívních názorů na to, co jsme a proč to děláme. Jednou z první zajímavostí byl dlouhý poloostrov 4 km od Desenzano, který se jmenuje Sirmione. Je dlouhý asi 3-4 km a na konci je staré městečko se zámkem a hradbou. Do městečka se dá vplout a připomíná to trochu Benátky. Jestli se městečko dá proplout to neřeknu a nechám to jako překvapení pro kolegy, kteří se odhodlají toto místo navštívit. To, že ve městě jsou stromy plné pomerančů, na které běžný kajakář nedosáhne, mužů s jistotou potvrdit. Na konci poloostrova je docela mělko a byly pěkné vlnky. Ve městě nás zkontrolovala loď Garda di Finanza, přesvědčili se, že máme pořádnou výstroj a svačinu. Pořád ale nechápu proč se italský finančák přesouvá po vodě.

Při pohledu na sever bylo vidět jak se mraky zasekly o hory, což nám dovolilo užít si slunko a skoro žádný vítr. Připadalo nám, že jsme v Norsku, i když jsem tam nikdy nebyl, jenom slyšel od kolegů se stejným postižením. Zasněžené vrcholky a skoro modrá voda je úchvatný pohled. K tomu venkovní teploty kolem 6-8° nad nulou. Z poloostrova Sirmione jsme zaměřili kompas na město Garda, kde byly k vidění dva adventní betlémy, jeden klasický a druhý s velbloudy, kolem toho bylo hodně živých kachen a italských důchodců (bylo pondělí).

Vzhledem k tomu, že se spaním na Gardě v zimě je pro seakajakáře problém, kempy jsou zavřené (jediný otevřený kemp Bavaria je na severu jezera) a většina pozemků je buď špatně přístupná nebo v soukromém vlastnictví, rozhodli jsme se každý den vracet se na stejné místo nocování. Tentokrát jsme se vrátili napříč otevřenou vodní plochou dlouhou 16 km do Desenzana.

Další den cesty měl začít ve městě Gargnano na jih přes Maderno, Sálo a zpět do Desenzana. Předpověď počasí byla dobrá, mělo foukat 3 m/s, ale vypadalo to, že foukalo minimálně 20 m/s (viz video). Optický měřič počtu krav, které by se vešly pod vlny nebo kolik z nich zrovna foukalo, se zatím od vynálezce nedalo sehnat, proto mi musíte věřit na slovo. Rozhodli jsme se, že máme v tomto životě co ztratit a toto dobrodružství jsme radši nepodnikli. Jezero Garda má jednu zvláštnost - počasí se zde může razantně změnit v průběhu 5 minut. Problém při pádlování byl spíše v síle větru. Garda je spojena dlouhým údolím s lokalitou Trentino a z jižní části je zcela otevřena. Právě kvůli těmto přírodním podmínkám vítr může v těchto místech vyvíjet velké rychlosti. Cestou zpět jsme projížděli jeden výběžek uprostřed jezera s malou písečnou pláži nedaleko města Limone sul Garda. Na tomto výběžku jsem natočil wind surfaře, kteří doslova létali vzduchem.

Jižně od města Maderno jsme spatřili kajakářský klub (zavřený), kde jsme s potěšením našli kajaky píseckého výrobce. Plná loděnice pěkných kajaků byla otevřena a zajištěna jen kamerou. Klidnější vody v této zátoce nás povzbudily k vyzkoušení našich vestibulárních ústrojí. Severní i tak silný vítr se otočil více na západ a zátoka rázem přestala být klidná. Lodě a pádla nezklamaly i když nás vítr pořád otáčel na střed jezírka. Pro vášnivé milovníky adrenalinové plavby tuto destinaci vřele doporučuji (jen na předpověď počasí moc nespoléhejte, údaje z windfinderu a místních serverů se neosvědčily). Závěrem pádlovacího dne byl trénink eskymování ve zhoršených podmínkách a voda se ukázala být docela teplá. Severní část jezera je opravdu kouzelná a pocitově jsme se ocitli na chvilku u moře a ani nám nevadilo, že čistá, průzračná voda byla sladká.