Každý komu řeknu, že jsme měli v Norsku kupu vody mi řekne: "Hm, takže na nic co?" Chyba! Měli jsme příležitost nedrncat v korytě Bramsetu a měli jsme spíše vysokou vodu na Jordalselvi a taky jsme se od několika lidí doslechli, že když je tolik sněhu a vody můžeme zkusit to, co bývá normálně úplně na suchu – třeba známá Teigdaselvi s ještě známějším Double Dropem.

Když jsme dorazili k Double Dropu ve večerních hodinách viděli jsme, že vodu to má. Dokonce asi vysokou. Unaveni po přejezdu jsem vyjeli na nasedání a tam k našemu překvapení ležely v trávě čtyři lodě a tři kajakáři. Sam Sutton, jeho brácha Jamie ještě někdo z kiwilandu a čekali na místního borce Benjiho Hjorta, kterej svážel auto. Že jedou na večerní jízdu. Na otázku jak dlouho jim potrvá suše odpověděli, že maximálně 40 minut. Tomu nevěříme a tak, poté co jsme hned na nasedání vylovili po břehuláku Benjiho, jedeme k Double Dropu stopnout jim čas. Za půl hodinky a něco se nad hranou objeví tři kajakáři a jeden po druhém zmizí ve vodní tříšti mezi skoky a pak ladně letí do spodní laguny. Dole si plácnou a jdou se převlíkat. Jeden přichází po silnici, že prý dneska ne, že ho bolí záda. Údajně třikrát přenášeli a jinak šup šup šup. Tak co s tím uděláme my?!

U večeře se domlouváme, že nasedneme na ranní nízké vodě a pojedeme co nejrychleji, aby nás postupně dotekla. Přeci jen ta večerní byla vysoká. Druhého dne se ukazuje, jak rozumné to bylo rozhodnutí. Po ranní vstávačce nasedáme do výrazně suššího koryta než bylo večer a vyrážíme ve složení já, Kmentík, George, Wenca a Tomáš. Ze začátku je to solidní šutrovačka, ale ta trvá jen pár set metrů a už jsme na hraně prvního skoku. Já s Wencou si tu řeku pamatujeme z videí, ale v zimě u obrazovky s lahváčem v ruce je člověk statečnější. Obhlížíme situaci a nikomu se moc nechce absolvovat asi metrový skok do vývařiště, které odtéká doleva a hned se řítí dalších sedm metrů do soutěsky. Nakonec jede první Kmentík. Má o list pádla míň, takže když to dá on, tak my se dvěma listy musíme taky. Já fotím, tak jsem jeho jízdu moc neviděl, ale prý s přehledem. Ostatní taky. Pouklízím fotící cajky, nasednu do lodě a uvědomuju si, že jsem vlastně žádný průjezd přes foťák neviděl. Ale jsou tam dole všichni, tak dojedu za nima. Trochu mě to vývařiště sežralo a dolní vodopád jsem taky neboofnul jak bych chtěl, nicméně jsem v pořádku dole.

Tak co tady máme dál? Dvoumetrový skok na šutr a slide, který končí v šutrech. Wenca to dává, ale vjíždí přesně do těch šutrů kam nikdo nechceme, naštěstí bez zranění. My ostatní přenášíme. Pod slajdem jedna peřej v kamení a pak už další hrana. Slide zakončený tak třímetrovým skokem. Hlavně to dole skopnout, ať to není na placku. Moc pěny v dopadu není a mohlo by to bolet. Fotíme se, pálí slunce a všichni jedou v pohodě. Následuje kamenitá peřej a pak to zase někam mizí. Uf. No to je řeka. Koukáme shora na asi osmimetrový skok, který má nad hranou hodně, ale hodně veliký válec. Suše polkneme, okoukneme okolní svahy, které jasně ukazují, že přenášet nebudeme a vymýšlíme tedy kudy. Nakonec George v levé části vidí průskok mezi šutry kudy by se asi loď protáhla, za ním je slide a pak už jen malý skočík do laguny. Moc Georgovi nevěřím, že se tam s lodí vejde a stále se připravuji na to jak projíždím ten megaválec, když to ale George najede levou dámskou je jasný, že tudy pojedem všichni. Sjíždíme níž a zase jsou tu kamenité peřeje s velkými válci. Částečně neseme a částečně jedeme. Vody už nám výrazně přibylo. Od rána žhne slunce a sníh nahoře nám pouští.

Během chvíle jsme u další přenášecí pasáže. Asi by byla sjízdná, ale Kmentík hlásí sifon, tak nechceme riskovat. Za přenáškou následuje další úsek v kamenech a pak mega přenáška megaošklivýho vodopádu s megaošklivým slidem. Pod tímhle je docela dlouhý a docela souvislý úsek, kde už máme vody opravdu hodně a silně to tahá za ruce. Ke konci souvislého úseku už cítím, že nevládnu já lodi, ale loď mně a tak řeku opouštím. Přeci jenom už jsme na vodě šest hodin. Kluci chvíli přemýšlí jestli odejdou taky, ale k tomu Double Dropu na konci asi chtějí dojet. Přenesou si Notter Drop, u kterýho moc nechápeme jak se dá jet tak, aby to za něco stálo, přepádlujou klidnou louku a zmizí do soutěsky nad Double Dropem. Tam prý byl jeden velký a jeden malý skok a pak už Double Drop.

V tu dobu už sedím s Marcelem a Jirkou na silnici, piju plzničku a jsem rád, že se nemusím stresovat nad hranou. Kluci okukují a poměrně rychle ukazuje Kmentík, že jede. Schystáme techniku, abychom ho mohli zvěčnit a čekáme až přijede. Po chvíli se objevuje nad hranou a už není cesty zpět. Boofuje první skok, zmizí do vodní tříště a nám to připadá jako věčnost než se vynoří nad druhou hranou. Záběr, srovnat, zabalit, trochu přepadává, docela dost přepadává a mizí. Za chvíli z pěny vyjede loď dnem vzhůru a nehýbe se. Tak a je to v pr**li říkám si v duchu. Buď je v lodi a je mimo, nebo v ní není, ale kde potom je. Ze silnice jen civíme co se bude dít. Po hodně dlouhé době se Kmentík vynořuje safra daleko za vodopádem a ukazuje, že je v pořádku, jen trochu bez vzduchu. Na videu jsme potom stopli, že byl pod vodou 11 sekund, což je opravdu dlouho! Loď má promáčklou špici, ale je bez díry. Tak to ještě vyvázl dobře. Po tomhle ho snad nebude nikdo následovat shodujeme se a balíme fotovybavení. Wenca ale ukazuje, že má nervy ze železa a jde si splnit svůj double sen. Odejde k lodi a my zase čekáme věčnost, než se objeví nad hranou. Pak se ukáže, boofne první, zmizí v tříšti, vyjede z tříště, je trochu víc vpravo než Kmentík, kde má voda pozvolnější hranu. Zabalí se, spadne do laguny, zvedne a uáááááááá. Možná ste slyšeli jak řve až u nás doma. Radost je pochopitelná. Ostatní nervy ze železa nemají a nechávají si Double Drop na příště. Ještě že tak, další čekání jak to dopadne bych nevydržel ani z křesílka u silnice.

Každopádně Teigdalselvi je řeka, která stojí za to, ale je opravdu těžká. Když už na ní jednou vjedete musíte jí dojet a některá místa jsou opravdu veliká a těžká. My jsme si ji večer při oslavě Wencovy velikosti přejmenovali na psychoselvu. Nevím jestli právem, ale v ten den jsme to tak cítili. Až budete mít v Norsku hodně vody určitě na tuhle řeku nezapomeňte. Stojí za to a Double Drop je jen třešnička na závěr.

Za fotku Kmentíka na Double Dropu díky Jirkovi Novákovi.