Výklad trati byl celkem třikrát, každý si mohl prohlédnout jak vypadají brankoviště a rozmyslet jak na to.

Start je vždy nad lávkou za kterou následuje „schejbačka“ pod mostek. Byli tací, co průjezd nezvládli a vykoupali se hned na začátku.

Následovaly meandry potoka, které jsou problémem pro nováčky hlavně z řad klientů půjčoven. Zpočátku bylo na vodě husto, jela jedna loď za druhou a já byla ráda, když jsme předjeli chumel motajících se vodáků.

Dojeli jsme k první občerstvovačce, kde byla další příležitost pozdravit se s kamarády.

Opět jsem se utvrdila v tom, že HYDRObuff sluší. Neváhejte, ještě jsou v redakci k dostání.

Blížili jsme se k druhému brankovišti, kde byl jako obvykle nával už v nájezdu.

Čistý průjezd se nám nepodařil. Narazili jsme do kajakáře, který se zrovna „zasekl“ do kořenů nám všem známého „prsatého“ stromu. Vykopli jsme ho odtamtud a hned pod brankovištěm zastavili na focení.

A fotit bylo co.

Brankoviště bylo letos obzvlášť vypečené. Jak se líbilo vám?

Nevím komu se chtěli stavitelé tratě pomstít. Začínalo se nájezdem úplně vpravo, pokračoval přejezd na levou stranu a u deblů zpravidla náraz na strom. Nevím kolik splutí bylo úspěšných a kolik ne. Tady vám předvedu ty méně úspěšné.

Někdo marně zvedal už nad stromem.

Někdo bojoval s vodou, ale nakonec zvednul.

Některé skrumáže dopadly dobře.

Jinde ztráceli vodáci sebevědomí.

Na trati se objevil i Fantomas. Vypadalo to, že i mistr tesař se utne, ale s pomocí rukou a poté pádla to ustál.

Jako obvykle na Vlachovce bylo živo. O občerstvení se tam opět postarali pořadatelé vodáci i jejich spřízněné duše. Točilo se pivo, nalévaly se teplé i studené nápoje, smažily se bramboráky, opékaly se buřty. Každý rok se zaměstná kolem občerstvení a organizace tak 80 lidí a k tomu ještě na každé brance jsou 2 pořadatelé. Není to snadné zorganizovat vše k plné spokojenosti vodáků.

Na Vavřinci nás bylo tentokrát z redakce hodně a neflákali jsme se. Kluci testovali nové nafukovací kajaky s duralovými vzpěrami pro rekreační pádlování, nazvané Swing 1 a 2 od Gumotexu. Můžete se podívat, že si lodě nevedly špatně.

Zkusili i plasťák.

Účast na závodě byla mezinárodní. Byli tu Němci i Poláci. Jeden z Poláků měl smůlu, vyhodil si rameno. Když organizátoři začali řešit první pomoc, nachomýtli jsme se tam i my.

Polák seděl nepřirozeně zkroucený na břehu a první pomoc daleko.

Víte, kdo se to učil v kurzu ZdrSEM? No přeci Fantomas a Fantomas byl na Vlachovce. Následovala „ekšn“. Vypadalo to, jako bychom byli na školení záchranářů. Nejdřív kluci vzali kajakářské pádlo za listy na obou koncích.

Polák si stoupl a pádlo mu podsunuli pod ruku.

Kluci pádlo zvedli do podpaží.

Fantomas si klekl, mírně zatáhl za ruku, kluci trochu zvedli pádlo výše a křup... a bylo to.

Vidíte, zabolelo to, ale úleva v obličeji byla vidět vzápětí.

Polák zabalený v dece u ohýnku s teplým čajem počkal, až pro něj přijedou kamarádi.

Že bych snad odpustila Fantomasovi, že neměl v posledním roce na HYDRO čas??? To nevím, ale díky za super zásah.

Chtěli jsme pokračovat dál, ale náš pes nám zmizel. Po chvíli hledání jsme zjistili proč. Našel si na břehu krásnou Nepálskou dogu. Objímal jí ve svém slušivém šusťákovém oblečku, což budilo pozornost okolostojících vodáků.

Další úsek potoka jsme jeli v klidu. Hodně lidí zůstalo na Vlachovce a my jsme často neviděli ani před námi ani za námi žádnou loď. To se nám snad na Vavřinci ještě nestalo.

Vody bylo letos asi o něco víc, potok tekl svižně, občas na nás vykouklo sluníčko.

Když jsme dojeli k Toušické kaskádě, byli jsem ale rádi, že už brzo bude za námi celých 16 kilometrů potoka.

Na rozdíl od klientů cestovek mám k Toušické kaskádě respekt. Nechce se mi kodrcat přes ty ostré šutry a riskovat, že protrhneme naše Rio. O to víc mě překvapili následující klienti cestovky.

Nenajeli kaskádu nejlíp.

Vysedli,

nasedli znova

a spluli pár metrů,

aby ozkusili ty ošklivé šutry.

Viděla jsem poté jednoho z nich, jak kulhá po břehu.

Že by snad průvodci cestovky neupozornili klienty, co je může na kaskádě čekat?

Testovaná loď zdolala Toušickou kaskádu úspěšně.

V cíli už někteří nebyli schopni ani vystoupit z lodi....

V Toušicích jsme se hodně rychle a rádi oblékli do suchého a protože do bálu v Krutech bylo daleko, vyrazili jsme ještě do Davídkova mlýna na Samsona Lenka.

Udělali jsme dobře...

V Krutech byla opět báječná nálada a konečně teplo. Kankánu jsme se nedočkali, trochu nás vystrašila invaze Arabů.

Tak ahoj napřesrok a ještě jednou díky organizátorům.