Pondělí

Budím se relativně pozdě po prvním víkendu v Čechách po skoro více jak půl roce. Venku slunce a společně se Zajícem a Viktorem řešíme jak se na ten Oetz vlastně dostaneme. Situaci za nás vyřeší kamarád z Norska Dag Sandvik zmatenou smskou, ze které chápu, že mu uletěly včely (letadlo) a ten samý den do Mnichova už nic neletí. Dag si hned bookuje let do Prahy, Zajícovi se daří pro něj sehnat loď a já jej navečer vyzvedávám a beru na exkursi do Tesca (v Norsku Vám alkohol po osmé hodině nikde neprodají a stojí skoro 10x více). Bingo...

Úterý

Přijíždíme trochu rozespalí do Oetzu, kde hned potkáváme Sama, Rona Fischera a také Kubu s Mírou. Po spíše kratším než delším přesvědčování se převlékáme a po chvíli už následuju Sama dolů prosluněným Wellerbruecke. Je to paráda. Teplo, sluníčko a pěkná těžká divoká voda. Zbytek dne jezdíme na trati a snažíme se odkoukat od ostatních. Kuba a Sam jezdí opravdu čistě. Zbytek zkouší různé lajny s různými úspěchy.

Středa a čtvrtek

Středa a čtvrtek probíhaly v podobném duchu. Paráda. Během týdne přijíždělo více a více známých tváří a kamarádů. Ve čtvrtek registrace, první večeře a výklad trati v místním ¨kulturáku¨. Večírek se moc nekoná, většina se šetří na páteční kvalifikaci.

Pátek

Je to tady. 10 sekund do startu. 5 sekund do startu. GO. Kvalifikační trať máme najetou, ale i tak se dostat do finálních 90ti a posléze 50ti není zadarmo. Přes úvodní boof a největší skok zvaný Champion's Killer do cíle asi 200 metrů po proudu. Nakonec se skoro všichni prokousávame jak do prvních 90ti tak posléze 50ti. Vavřinec Hradilek postupuje ze třetího místa, Jakub Němec ze čtvrtého, Viktor Legát 7., Tomo Andrassy 9., Zajíc 15., já 21. a Míra Kodada je 26. Jediná Češka ve startovním poli, Lenka Novotná, končí na 6. místě v ženské kategorii, ve které zvítězila Martina Wegman z Nizozemska. Ještě nás čekají dvě tréninkové jízdy na zítřek, večeře a následná Movie Night.

Sobota- the real Sickline Day...

Závodí se již od rána. Trénujeme od osmi do desíti a prvních 48 startuje v rozjížďkách po dvou. Lepší z dvojice postupuje do dalšího kola, plus 3 nejlepší lucky loosers. Já jsem postavený proti Ericu Deguilovi z Francie a moc se mi nedaří. Míra Kodada, Kuba Němec, Viktor, Tomo i Zajíc postupují do dalšího kola. V dalším kole jede Mireček s Kubou a nakonec postupuje Míra do superfinále, stejně tak postupuje i Tomo ze skvělého devátého místa. Viktorovi a Zajícovi se bohužel nedaří, ale všichni fandíme zbytku z VIP tribuny.

Superfinále opravdu stojí za to. I minimální chybička zde stojí cenný čas a tak jsou vidět opravdu perfektní jízdy. Superfinále startuje první patnáctka v opačném pořadí a tak vedoucí jezdec závodu a obhájce titulu Sam Sutton startuje poslední. Naši kluci mají dobré lajny, Vávra je třetí hned za Mikem Dawsonem a prvních sedm superfinalistů je naskládáno v 58. sekundě. To samo o sobě ukazuje jak to bylo vyrovnané. Všichni čekají co předvede Sam. Start a čistá lajna od začátku až do konce. Perfektní. Sam Sutton dojíždí do cíle v rekordním čase 00:55:84 a stává se tak Mistrem světa v Extrémním Kajaku 2011. Congratulations bro!

Večer nás čeká ještě vyhlášení, večeře a dlouho očekávaný večírek, který se táhl do brzkých ranních hodin.

Letošní Sikline byl asi nejlepší závod na kterém jsem byl, úžasná atmosféra, spousty kamarádů, skvělá podívaná, dobré pádlování a od rána do večera sluníčko. Tak zase příští rok...