Vlastně při každé tůře jsem měl možnost spatřit alespoň nějakou tu sjízdnou peřej či pro Norsko tak typický slajd a to v místech, kam se normálně vodák nedostane. Vždy se ale jednalo jen o kratičký úsek řeky a to většinou ještě někde vysoko v horách mimo dosah jakékoliv sjízdné cesty pro auto. Pokud jste milovníkem celodenního nošení kajaku na zádech mimo jakékoliv stezky (v Norsku až na pár profláklých míst chybí jakékoliv značené cesty), najdete si zde jistě bezpočet eventuálně sjízdných a dosud nikým nesjetých pasáží různých horských toků. Nicméně já si rád k řece pěkně až k nástupnímu místu přijedu autem, maximálně jsem ochotný někam kousek s lodí popojít.

A právě takový případ skýtá potok (pracovně ho nazývám Stortsvartselva – v mě dostupné mapě jméno totiž nemá), který se nachází v národním parku Dovrefjell a vtéká do jezera Gautsjøen. To znamená, že se řeka nachází jen pár kiláků od vodácky profláklé řeky Jori – respektive jejího horního úseku. Stortsvartselva teče paralelně s horní Jori s tím rozdílem, že je o něco více na západ a protéká zde údolím Stortsvartdalen. Vodácky zajímavý je potok od výtoku z jezera Svartdalsvatnet. Nejprve se zde nachází pár zatáček s mírně tekoucí vodou, poté však přichází několik parádních skalních prahů vysokých od cca půl metru až po tři metry. Vše je samozřejmě sjízdné. Dále si řeka uhání v celkem pěkném spádu a bude to zde kličkovaná mezi šutry a sem tam je zde i nějaký skočík. To nejhlavnější však přichází až skoro dole, kde se v úzké nepříliš vysoké soutěsce nachází kombinace tří parádních vysokých skoků – charakteru drop-pool-drop. Každý z nich má nějakou tu svojí záludnost, kterou kajakář musí vyřešit. Na rozdíl od následného přes deset metrů vysokého slajdopádu však předcházející kombo řešení má. Slajdopád teoretickou lajnu má, ale… Pod vodopádem pak následuje několik set metrů poměrně pěkného frčáku, který končí až v jezeře.

Stortsvartselvu jsem okoukl v době, kdy horní Jori měla ideální vodní stav. Když jsem se do této oblasti po dvou týdnech vrátil tentokrát s kajakářskou partičkou, jeli jsme vrchní Jori za dost tristního minimálního stavu. Chuť jsme si chtěli spravit na mém nedávném objevu – Stortsvartselvě. Bohužel i ta ale trpěla nedostatkem vody a většina míst by se jet nedala. Nicméně na kombinaci tří skoků/vodopádů bylo vody vcelku dostatek. Nedostatek nakonec bylo akorát našeho morálu – přeci jenom případná záchrana v té soutěsce nebude zcela jednoduchá. Přesto myslím, že řeka je perfektní doplněk k horní Jori a i obtížnost bude obdobná – tedy WW V.

Jak se k Stortsvartselvě dostat? Pokud pojedete na nástup na horní Jori, vynechejte poslední odbočku doprava u výstupního místa z tohoto úseku (Nysaetre), a místo toho jeďte stále rovně. Po pravé straně budete mít jezero, za chvíli pak budete mít jiné jezero po levé straně, pak chvíli žádnou vodní plochu neuvidíte, no a pak zase spatříte další jezero na levoboku. A to už je ono, tedy kam Stortsvartselva vtéká. Bude tu pár baráčků (Sorhella) a pak už most přímo přes naší řeku. Po pravé straně potoka vede úzká vyšlapaná cestička, kterou se dá dostat až k jezeru Svartdalsvatnet. To je tak dva kiláky daleko a lodě se tam musejí vynést na hrbu. Nejhodnotnější pasáž řeky se však nachází jen několik set metrů nahoru od mostu – ono kombo následované tím hustým slajdopádem. Ideální vodní stav myslím lze odvodit od Jori – pokud je na Jori povodeň, bude asi i zde a naopak pokud bude Jori suchá, bude málo vody i na Stortsvartselvě. Nejlepší ale stejně bude přímo obhlídka ze břehu a posouzení aktuální sjízdnosti přímo na místě. Minimálně je to zde pěkné procházka. A ještě malá rada. Cestička podél řeky po pár set metrech chvilku sleduje levostranný přítok Stortsvartselvy. Je zde totiž přes něj lávka a cesta se pak vrací zpět k hlavnímu toku.

Tak až to někdo sjedete, tak o tom dejte vědět. A těšte se v nějakém příštím čísle HYDROmagazínu na popis dalšího parádního netradičního potoku v Norsku (tzv. Myckey Mouse run), v níž jsme na rozdíl od Stortsvartselvy naše loďky úspěšně smočili.

Foto: Eliška, Pavel Šrédl