Zkušený jezdec ví, že dobrá technika jízdy pomáhá víc než hrubá síla. Naučené chyby v technice pádlování se mohou opakovat a fixovat. Projevují se hlavně v krizových situacích při reakci vodáka na měnící se podmínky jízdy.

Jízdu na vodě (sportovní výkon) tvoří několik vzájemně se ovlivňujících složek:
1. Technika: jednotlivé záběry, práce trupu, kolen a boků, časování (35 % výkonu).
2. Kondice: rychlost, síla, vytrvalost, flexibilita (30 % výkonu).
3. Psychika: specifická odvaha, kontrola úzkosti (25 % výkonu).
4. Taktika: čtení vody, optimální stopa, prostorová představivost (10 % výkonu).

Pevné sezení, správná předozadní rovnováha a výběr vhodného pádla jsou důležité pro snadné ovládání kajaku. Od začátku, společně s nejdůležitějšími záběry, je dobré oddělit práci kolen a boků (řízení lodi náklony) od práce paží a trupu. Postupně dojdeme k tomu, že pro změnu směru jízdy není vždy nutné používat naučený řídicí záběr. Stačí lehce naklonit loď, vytočit ramena a trup do směru jízdy a pádlovat vpřed. Protože v lodi sedíme, správně zatížená loď pohyb ramen a trupu následuje.

Záběr vpřed je zasazován do vody měkce u boku lodi, s nataženou spodní paží. Ramena jsou vytočena do směru záběru (zapojíme tím zádové svaly).

Pohybový princip: zasazené pádlo je pevný bod. První začnou pracovat zádové svaly, práce se dále přenáší na paži a loď se pohybuje směrem k zasazenému listu. List táhneme k tělu přímo u boku lodi rotací ramen do pokrčené spodní paže. Horní, tlačná paže se pohybuje po přímce ve výšce očí.
Chyby: špatně nastavený list (cákání při zahájení tažení), rychlé zatažení a odtržení vody od listu, nesymetrický úchop pádla, podvědomý předozadní pohyb trupu vycházející z unavených paží, kdy kajakář nezapojuje velké zádové svaly a svaly pletence ramenního.

Široký záběr od přídě (odhoz, obloukový) se používá k roztáčení lodi, u začátečníků ke korekci směru jízdy.

Pohybový princip: první jdou oči (pohled na 11. /13. hodinu ve směru, kam chceme točit loď). Trup a ramena jsou vytočeny do směru otáčení, list je zasazen u špičky kajaku. Záběr je veden nataženou paží, kolena a boky vedou loď od pádla po oblouku, loď je držena koleny v klidu naplocho nebo v mírném náklonu do směru točení. Nehoupe se.
Chyby: předozadní a stranový pohyb trupu (rozhoupání lodi, odklon od směru otáčení, zrušení náklonu), pokrčená spodní paže.

Přitažení a závěs

Přitažení špičky lodě se používá k malé změně směru jízdy.
Pohybový princip: spodní paže přitahuje loď k místu zasazení listu, list natáčíme zápěstím, velikost přitažení ovlivňujeme nastavením úhlu předloktí (otevřený či zavřený) spodní paže. Zkušení kajakáři po přitažení špičky navazují přímý záběr bez vytažení listu z vody. Tím zabrání bočnímu posunu kajaku nebo ztrátě rychlosti.

Závěs u špičky používáme k otáčení lodi bez ztráty rychlosti.
Pohybový princip: první jdou oči (podívám se, kam chci jet), trup a ramena jsou vytočena do směru otáčení, těžiště těla je posunuto směrem k boku lodi. Pevným bodem je zasazený list, otáčí se kajak. Místo zasazení a natočení listu určuje poloměr otáčení lodi. Loket horní paže směřuje dopředu a dolů (jako když visíme na hrazdě), zápěstí je uvolněné.

Chyby u přitažení a závěsu: příliš natažená spodní paže, špatné nastavení záběrové plochy listu (není nabraná voda na list, list není pevným bodem pro točení), ramena kolmo na podélnou osu lodi (zpomalení točení kajaku, poloha ramen nutí kajakáře do nepřirozené polohy horní paže – paže se nedostane nad vodu).

Vhodnou kombinací je aktivní přitažení nebo závěs při pohybu listu vpřed s přímým záběrem.
Pohybový princip: list je veden směrem ke špičce po dráze písmene „C“ z pokrčené do natažené paže. Následný záběr vpřed je veden mírně pod loď (horní paže musí být nad vodou), aby záběr nezpomalil otáčení kajaku.

Chyby: příliš natažená spodní paže, špatné nastavení záběrové plochy listu (listem „nekreslíme“ písmeno C), ramena kolmo na podélnou osu lodi (horní paže při přímém záběru není nad vodou – brzdíme točení kajaku), boční posun.

Přímá jízda

Zkušený kajakář udržuje loď v přímém směru lehce bez doprovodných, často brzdících řídicích záběrů.

Jízdu můžeme ovlivnit:
– Nestejně vynaloženou silou v záběru nebo zkrácením záběru. Zkušení vodáci používají tyto způsoby automaticky.
– Vytočením trupu do požadovaného směru jízdy. Natočení ramen v průběhu opakovaných záběrů umožňuje plynule natáčet loď do požadovaného směru jízdy.
– Širokým záběrem od přídě. Používá se u rychlé změny směru jízdy.
– Přitažením špičky. Samostatně se provádí většinou při jízdě v obtížnějším terénu k přesnému navedení kajaku do požadovaného místa nebo směru.
– Přitažením zádi lodi (nouzové řešení) při kritické situaci na divoké vodě.

Použití záběrů nebo popsaných záběrových kombinací záleží na konkrétní situaci a na technické a taktické vyspělosti kajakáře.

Na závěr se ještě podívejte na ukázku z připravovaného výukového videa:

text: Petr „Oldřich“ Novotný, foto: David Sodomka, Vojta Hejtmánek Díky Milanu Bílému, trenérovi, učiteli a kamarádovi.