Cesta na Sjou z Prahy neuvěřitelně rychle uteče, necelé dvě hodiny letu do Osla, pak vlak, který jezdí přímo skrz letiště, ve vlaku internet a kafe, navíc jsem tam potkal náhodou Francouze Raphaëla Thiebauta, který akorát jel pro Kayak Session fotit Sjou a okolí pro nový článek, tak tříhodinová cesta hned utekla trochu jinak.

První dny v Norsku jezdíme v okolí řeky Sjoa. Řeka na rozjetí je horní Jori a musím říci, že asi nejlpší, co jsem tento trip jel. Kajman bere auto, navážeme můj a Raphaëlův kajak a jedeme směr horní Jori. Samozřejmě nevynecháme zastávku na kávu zdarma na Statoil a už jsme na Jori.

Tolik vody jsem tu nikdy nezažil a musím říct, že z krásných a poklidných slidů je celkem hardcore řeka, ideální na rozjetí. V půlce přenášíme nejtěžší peřej, přenášecí místo už se stalo ostrovem, jelikož je tolik vody, že voda teče okolo skal. Číva hledá alternativní lajnu okolo ostrova z levé strany, kde je normálně cesta, ale nakonec ho přesvědčíme, že to dole končí v sifonu. Opravdu krásné skoky a slidy s velmi solidní vodou.

Další dny vychází sluníčko a začíná být krásně, já se postupně přidávám k různým jiným partičkám, nejčastěji ke slovenské části. Horní Sjoa, Lagen, Ula a nejčastěji samozřejmě Amot na řece Sjoa jsou náplní na další dny.

Kluci z WW Ženy nás také vítají standardním způsobem, tisíce ještě nevypitých piv a poslední dva dny do návratu domů. V půlce týdne již začíná kvalifikace pro hlavní závody Ula Extreme Race a Sweet Rumble (kayak cross). Kvalifikační trať je letos velmi jednoduchá a tak rozdíly mezi prvními 20 jsou opravdu minimální, já se kvalifikuju do hlavních závodů z třetího místa. Postupuje prvních 40 chlapíků.

V národním parku Rondane teče řeka Store Ula a na jejich slidech se jede legendární závod G17 Ula Extreme Race, tento závod je jeden z nejstarších opravdu extrémních závodů na divoké vodě.

Mě se zde vloni dařilo a vyhrál jsem tu, letos jsem doufal, že by to mohlo být dobré znovu, i když konkurence je tu větší. Všech 40 chlápků jede jedno kolo a deset nejrychlejších postupuje do druhého kola kde se časy sečtou a jako normálně nejrychlejší vyhrává. Já jsem odjel první kolo bez větších chyb a s časem jen těsně pod minutu a půl jsem vyhrál o půl sekundy před Jamiem Suttonem z Nového Zélandu. Druhé kolo jedou všichni lépe, ale i mě se celkem daří a jelikož opět jako jediný jedu pod minutu a půl tak se mi daří obhájit prvenství z loňského roku. Na druhém místě dojíždí Jamie Sutton a třetí a čtvrté místo jde pro Italy.

Holek do Ula závodu nastoupilo šest a i zde jsme měli výrazný úspěch. Vyhrála Mariann Seather z Norska, ale druhá dojela Lenka Borovičková, pro čtvrté místo si dojela Lucka Šedivá.

Následující den přichází kayak cross na úseku Sjoa zvaný Amot. Zde závodí prvních 32 kajakářů z kvalifikace. Jede se standardním způsobem, čtyři kajakáři najednou přes solidní dvě peřeje, dovoleno skoro vše a první dva v cíli postupují do dalšího kola. My však ještě dopoledne stíháme řeku Lagen nad městem Otta za krásného počasí a je to fakt parádní svezení.

Pak samozřejmá káva na Statoil benzínce a už zpět na Sjou na závody. Mně se daří probojovat do top osm a při rozjížďce o finále poslední dva metry před cílem podcením situaci a míjím cílový banner o půl metru a ztrácím šanci o finále. Ve finále pak vítězí Philip Gibss z Austrálie, druhý Palo Andrassy a třetí Jamie Sutton. V holkách vyhrává Mariann Seather, když se ji úspěšně po sedmi letech podaří chytit cílový vracák.

foto: Maťo Fabiánek, Tomo Andrassy a Jakub Šedivý