V Lužické Nise teče voda čistá, břehy jsou zelené, tok se vyhýbá většině městských center a v okolí je mnoho zajímavých turistických cílů. Na břehu řeky se téměř neprojeví dopad polské elektrárny Turów, jejíž chladící věže jsou vidět přes pobřežní zalesněné svahy, ani negativní vliv blízkých měst. Regulace koryta mezi Hrádkem a Hirschfelde, zakrytá vegetací, umožňuje sjetí řeky i za velmi nízkých vodních stavů. Podél břehů jsou vybudovány stezky, po kterých se lidé mohou pohybovat na kolech, in-line bruslích i pěšky. Zejména Němci již vložili spoustu peněz do rozvoje turistické infrastruktury v okolí řeky.

Přesto jde stále o velmi klidnou oblast, která čeká na své objevení turisty z České republiky, Německa a Polska.

Tato severní řeka je, pro svůj krátký tok na našem území, neprávem opomíjená, Od loňského roku však zažívá pokus o znovuzrození a propojení v mezinárodním rozměru. Letos vyjde i informativní trojjazyčná brožurka s kilometráží, která bude volně k dostání v infocentrech a půjčovnách v regionu.

Za vyšších vodních stavů se jezdí Lužická Nisa z Bílého Kostela, případně Chrastavy, na jaře jí lze splout už od Liberce.

Celoročně je splavná od Hrádku nad Nisou. Na vodočtu v Hrádku označují 20 cm jako hranici sucha, letos jí však projeli někteří vodáci bez extrémního drhnutí i za stavu 18 cm.

Nejčastěji sjížděný úsek je od jezera Kristýna (kde je i možnost zapůjčení plastových kanoí či kajaků) do německého Ostritz. Úsek je dlouhý 20 km a co se týká obtížnosti, je zařazen jako ZW C, s místy až WW I. Hranici tzv. Trojmezí, odtud dosáhneme po necelém kilometru. Pak si prohlédněte stupeň v řece, za střední a vyšší vody je lépe ho přenést – je tam válec! Prvních 10 km řeka teče sice po okraji Zittau (Německo je vlevo) a v závěru na dohled elektrárny v Bogatyni (Polsko je vpravo), ovšem mezi stromy a loukami, nedaleký polský velkolom je zcela ukryt za vysokým břehem a hradbou stromů. Koryto je tu místy regulované, ale břehy jsou zarostlé vegetací a voda slušně proudí.

Kromě protrženého jezu poblíž Zittau jsou dále i dva jezy. První, je vlastně menší stupeň, který je sjízdný od středu doleva.

Druhý velký nesjízdný jez v Hirschfelde je možné přenést jak na polské, tak německé straně. Zajímavostí tohoto úseku jsou technické památky v Hirschfelde – staré průmyslové objekty, s možností prohlídky.

V Rosenthalu se Nisa zařízne do krásného lesnatého údolí, asi 8 km dlouhého, které končí u nádherného kláštera Marienthal – jsou tu historické i technické památky, ubytování, hospoda.

Jez je tu za střední vody po prohlídce na plastové lodi sjízdný, ale většinou se přenáší, po koruně nebo po obou březích. Po dalších asi 2 km lze zakončit plavbu u nádraží na polské straně naproti německému Ostritz. Odtud se klienti půjčovny vracejí do Hrádku nad Nisou vlakem nebo na kolech.

Máte-li dost času, můžete si tu ještě udělat výlet do necelých 10 km vzdáleného rekreačního centra u jezera Bertzdorfersee (směrem na Görlitz), které je od letoška zpřístupněno. Jeho plocha je čtyřikrát větší než Máchovo jezero, kde se dají provozovat i jiné vodní sporty, a na břehu jezera jsou i výborné podmínky pro in-line bruslení.

Řada vodáků už pokračovala z Ostritz po Lužické Nise do Odry a dále až k moři. Jsou tam krásné dlouhé úseky s nádhernou lužní krajinou, se spoustou možností táboření. Řeka celou dobu tvoří hranici mezi Německem a Polskem a provoz přes ní je minimální. Naprostá většina mostů přes Nisu je stále zřícená nebo uzavřená.

Všude je vidět obrovský rozdíl mezi upraveným Německem na jednom břehu řeky a chudším Polskem na břehu druhém. Okolí řeky je však pěkné všude – říční ramena, vysoké stromy, louky a na březích řeky je stále co objevovat. Málo známé a přitom krásné a bez lidí jsou i nedaleké polské řeky Kwisa a Bobr, Jizera a Ploučnice jsou po cestě.

Pádlování má své kouzlo i mimo peřeje a tradiční, mnohokrát sjetá místa! Takže vzhůru na sever, na Nisu.

Placená inzerce:
Půjčování na Lužické Nise, s loděmi z půjčoven společnosti SUNDISK můžete vyrazit na Nisu, Jizeru a další řeky na severu Čech, v Polsku a Německu.