Hodně začátečníků udělá chybu vydáním se na řeku o tabulkové obtížnosti , která by měla být pro něj v pohodě a kterou třeba i za normálního stavu znají . Za vysokého stavu a pak nemohou uvěřit jak se obtížnost změnila .

K tomuhle byla zajímavá diskuse zde:
http://www.hydromagazin.cz:80/forum/vlakno/8680-klasifikace-obtiznosti/
třeba to, co píše Kuře.

Já si myslím, že problém je vidět z té tabulky - charakter, rizika a "co je potřeba umět" se prostě k sobě nedají takto jednoznačně přiřadit. Někde je potřeba umět strašně moc a rizika skoro nejsou. Jinde zase není potřeba umět skoro nic a riziko je šílené. Příklad dotažený do krajnosti na jedno i druhé je slalom na lehkém kanálu vs, sjezd Kaňova za VV. Stejně vybavení, dovedu si představit pětkové splachovadlo, kde neužiju helmu, k tomu jedničkovou vodu, kde si bez helmy rozmlátím hlavu.
Řešení by bylo uvádět všechny parametry samostatně - Charakter, Nebezpečnost, Nároky na techniku, Nároky na vybavení, Možnost záchrany, ... A to bychom se z toho asi zbláznili a už bychom vůbec nejezdili, jen sepisovali :-)

Výborný článek, díky za něj. Jen jednu malou otázečku, na kterou jsem v článku nenašel odpověď - jak je to s hodnocením znaménky + a - za WW? WW II+ je lehčí než WW II nebo obtížnější? Díky Kelt

WW II+ je tezsi nez WW II. Tedy opacne nez to bylo ve skole

Pravda, v textu to nebylo vysvětleno, jen zmíněno. Přidal jsem proto pár vět, aby bylo jasnější, jak se se znaménky +/- nakládá. Je to poměrně logické: + znamená vyšší obtížnost, - naopak nižší...

1. jiný (lepší?) typ hodnocení obtížnosti používaj např. ve Skandinávii, v jednou údaji obtížnost, riziko, dostupnost záchrany
http://www.raft.cz/forum-Svedske-reky.aspx?ID_prispevku=1315

2. údaj WW bez průtoku je na nic, zvláště u tuzemských, věčně suchých řek je průtok rozhodující. A co je to ten "optimální" průtok, při kterém se WW stanovuje? Spodní limit sjízdnosti (MV) nebo už střední voda?

3. hodně lidí zn. "+" používá jako napůl cesty mezi jedn. stupni, "mínus" se skoro nevyskytuje

4. alespoň trochu objektivně může hodnotit jen ten, kdo běžně jezdí ještě těžší věci než právě hodnotí

5. poslední dobou se hodnocení úseku zvrhává ve snahu popsat celý úsek jedním údajem, a pak to končí u nicneříkajícího WW I-III nebo III-V. Pokud je tedy pravidlem hodnotit podle "PŘEVLÁDAJÍCÍHO charakteru jeho nejobtížnějších peřejí", výše popsané tomu neodpovídá.

6. je nepředstavitelný rozdíl mezi krátkou kaskádou a souvislým úsekem stejné obtížnosti, pokud je daná obtížnost pro vodáka taky jeho hranicí sjízdnosti. Jak fyzicky tak i duševně je to druhý násobně těžší...

Pomalu dávám dohromady rozsáhlé info o vývoji hodnocení obtížnosti v čase, proto ještě jeden dotaz.
Kdo vydává oficiální mustr? Údajně ICF, ale nikde jsem nic nedohledal, vždycky jen vágní poznámka o "alpské" stupnici používané v někde zahraničí (Evropě)

Poznámka mimo divokou vodu; škoda že se upouští od značení ZW A, ZW B, ZW C. Je podstatný rozdíl, jestli pojedu po téměř stojaté řece, např Labe 5 km nad Pardubicemi (ZW A) nebo po řece, která sama o sobě teče 5 km/hod. (Dunaj nad Kelheimem). Informace se hodí při plánování denních úseků...

Pro lidi, seznamující se s touhle problematikou, vceku dobrý článek. Jen bych zdůraznil, jak už se tady ostatně psalo, důležitost průtoku v řece pro obtížnost i subjektivní pocity, a to jak průměrného (když jsme začli kdysi po Kamenicích a Jizerách jezdit na vodnaté řeky do ciziny, byli jsme vykulení na dvojkách a trojkách), tak změn na jednotlivých řekách.
Taky souhlasím s názorem na zachování víc stupňů ZW. Krásný příklad jsem měl vloni, když jsme vjeli v Kanadě do Yukonu z jeho přítoku Big Salmon. Yukon je až na malé výjimky zcela bez peřejí a vln, ovšem ta masa vody teče rychleji, než běžné dvojkové peřeje u nás, proti proudu se skoro nedá pádlovat:-)

Hehe, věčné téma, především u obtížností vyšších.
By mě zajímalo kolik pádlerů, by uspokojil komentář k řece á la : 5.2 E,L gama, epsilon, fí a to celé v závorce na druhou, šli a sedli na to.
Racionální člobrda vezme kilometráž (bavím se o evropě) a tam čte : řeka blabla, úsek blabla, ww 4-5(6,X), MV = 10 SV = 20 VV = 30 cm na vodočtu. Pak je obvykle popis úseku. Např. po pěšince k řece cca 3 hod, sjížděný úsek cca 5 hod v sehrané partě. Po 1 km pozor, vpravo před závalem vystoupit a prohlédnout peřej 6-X. Následuje 3-4 v kaňonu, bez možnosti přenášení. A tak dál. Když někdo usoudí, že to dá s Pálavama, jeho problém.
Popis úseku a charakteru řeky je relevantní údaj. Ne sada čísel, písmen a znaků.
A je to především o soudnosti. Posledních hodně let (evropská klas.) je WW6 hranice sjízdnosti. Ovšem velmi širokého spektra (Korsika není Norsko)! Takže soudnost. A shánět info. A seučit, seučit, seučit!

Tyhle dvě věci se trochu stále pletou dohromady. Souhlasím,že souvisí a dosti úzce, ale je to prostě něco jiného. Obtížnostje dána úkazy a překážkami a nevímčímještě vody a koryta jímž teče. Množství vod atd, pak zas určují tu míru nebezpečí. Hondotit Yukon s Botičem lze velice těžko, ale obtížnost podle alpské stupnice je v podstatě stejná. Samozřejmě míra nebezpečí je na Yukonu mnohonásobně vyšší. Asi nikdy nebude stoprocentní hodnocení, které bude zcela jasné a opravdu označení jak píše Megadeth nikomu nic neřekne. Při troše soudnosti, když si k tomu člověk přečte co je potřeba tak by mu to ze současně dostupných pramenů mělo být jasné vocogo. V.