Dračice vytéká z rybníka východně od Kaprounu v České Kanadě v nadmořské výšce 668 m.n.m., píše kilometráž. Protéká několik rybníků u Nové Bystřice a opouští republiku do Rakouska. Tady na svém středním toku, dlouhém asi 25 km, se jí říká Reissbach. Česká kilometráž uvádí sjízdný úsek až od hranic, kde se vrací Dračice zpět na naše území. Nás ale zajímal právě ten kousek v Rakousku a proto jsme se vydali přez hraniční přechod Halámky a hned za „čárou“ odbočili doleva na Nagelberg a Gopprechts. Tady jsme se poprvé potkali s Reissbachem. Nebo spíš se zalitými loukami a pár vytopenými statky. Krátký výlet proti „proudu“ nám ukázal jen další zalitá luka a lesy a proto se vracíme zpět do Gopprechts, posledního možného místa nasedání ještě na rakouské straně.

Můžeme směle nasednout již před statkem, u kterého jsme zastavili a převlíkli se do hydra a pak projet dvorkem, skrz slepičárnu, okolo psí boudy doleva ven dírou v plotě, ale necháváme si na tuhle provokaci zajít chuť. Raději nasedáme až za statkem a jsme rádi že nepojedeme zbytek cesty se zapíchlejma vidlema v zádech. První kilometr bloudíme po louce a hledáme někde pod hladinou meandry koryta. Vyhýbáme se krmelcům, posedům a hustým lesíkům s křovisky. To už se říčka ale začíná stahovat do mírného lesního údolí a vracet se do svého koryta.

Naprostý klid a nádherný lesy se zbytky sněhu nás dostávaj. Všude voní čerstvá pryskyřice a my si libujeme jaký jsme našli kouzelný místo. Reissbach líně meandruje údolím a někde za zatáčkou před námi už slyšíme šumět první peřejky. K naší velký radosti zde nejsou ani napadané stromy a tak se můžeme jen pěkně bavit a užívat si. Pod první lehkou peřejí se řeka opět uklidní aby se za pár stovek metrů opět rozbila o kameny a svižně protekla dalším pěkným místem. Takový charakter si Reissbach udržuje až k hraničnímu pásmu.

V oblasti hraničního pásma se nám říčka pod zadkem opět na chvíli rozlila do širokých luk. K protahovací a jiné pauze jsme zvolili pěkně označenou státní hranici a vyzkoušeli si pár osvědčených vtípků na téma „jdu na sever, a teď jdu na jih“. A aby toho nebylo málo dali jsme si kousek hraniční strouhy, která ústí do Reissbachu a zároveň i do Dračice přesně mezi patníky označujícími Österreich a Czech.

Od hranic dolů se peřejky v Dračici objevují stále častěji. Žádná z nich nepřesahuje obtížnosti WW III. Nebezpečím mohou být jen padlé stromy, kterých tu ale naštěstí moc není. To ovšem neznamená, že se situace nemůže časem změnit. Příjemná jízda ubíhá až k prvnímu mostu na tomto úseku. Ten vede z osady Velký Londýn a dostanete se na něj pouze pěšky.

Za mostem říkám klukům, že už se dostáváme do úseku popsaného kilometráží a proto se Dračice zklidní na ZW a máme po legraci. Jaké je naše překvapení, když za první zatáčkou přicházejí ty nejlepší a nejdelší peřeje na řece. Dračice se valí přes starý jez z levé strany usměrňovaná starou polorozpadlou navigací. Po cestě je pár pěkných ale hodných válečků. Celá peřej může být dlouhá přes 200 metrů možná kapku víc. Teprve pak se dračice krapet zklidní, ale pořád pěkně teče až do Františkova, kde jsme sobotní plavbu ukončili.

Musím říct že jsme byli z Dračice úplně nadšení. Nádherná říčka v přenádherný a díky hraničnímu pásmu nedotčený přírodě. Ještě na závěr tedy pár mouder z naší chytré krabičky. Nasedali jsme v Gopprechts na souřadnicích N 48º 53.441' E015º 01.856' . Vysedali na N 48º 53.468' E014º 56.833'. Vodočet v Klikově ukazoval 200.8 cm, průtok 11.0026 kubíků, a tím těsně vstupoval do zeleného políčka označujícího první povodňový stupeň. Méně vody bych určitě nedoporučoval.

Ahoj Fantomas