Převaha kajakářů byla zcela očekávaná, zajímavé je malé zastoupení plastových singlů a Amerik, člověk by čekal, že v oddílech, jejichž deblíři a singlíři se proplétají na těchto plastových kanoích v hojném počtu brankami ČPV, bude tolik čtenářů HYDRA, aby počet kajakářů trochu vyvážili. Naštěstí se neobjevily stížnosti, že není zařazen “raft na letní Vltavě”.

Objevily se ale výhrady k možnosti zadat jen jeden typ lodi. Samozřejmě, že na Čerťáky a na letní vodu pár kilometrů pod nimi si asi nebudeme brát jeden typ lodi (i když kluci z HYDRA to letos zkusili a přežili, viz HYDRO 4/10 pozn. red.). Rozmanitost a možnosti dnešního vodáckého vybavení jsou fantastické. Na našich řekách se pohybují nostalgici s 30 let starým laminátem pevnosti balícího papíru, kteří své lodi celou zimu obcházejí v obavě, jestli se už nerozpadly. Na druhou stranu jsou tu především kajakáři, pro které rozdíl mezi půl roku starým modelem lodi a novinkou z Kanumesse je tak propastný, že se jim denně o novém modelu zdá, o ničem jiném nemluví a nechodí s kamarády na pivo ve snaze uškudlit nemalou částku na upgrade. Buďme rádi, že tu obojí jsou.

Naprosto nezávisle na stáří lodí pak existuje zvláštní kategorie, zvaná tuneři. Pojďme si jejich zvláštní koníček rozebrat podrobněji. Zatímco majitelé stále zánovních kajaků mají možnost si něco za drahé peníze dokoupit a k tomu maximálně dolepit tenkou pěnu, majitelé laminátových a jiných starších plavidel a všech kánoí jsou na tom lépe. Například taková otevřená plastová kanoe nabízí mnoho možností vyžití: Popruhy na kolena, vaky, čerpadla, pohodlnější sezení, podložky kolen, zabránění bočního posuvu. Kam zmizely šikovné české ručičky, aby si i plastové kanoe vylepšily? Naštěstí ale ubývá Patů a Matů, kteří vycpávají lodě polystyrenem, foukají do nich polyuretanovou pěnu, zatloukají dřevěné šprajcy, natírají olejovým emailem. Při vší úctě k nostalgii, tyto metody jsou opravdu v dnešní době lodím spíš ke škodě než k užitku. Zato slalomáři, jezdící bosky a s holýma nohama v kevlarových plackách, mají v rámci dané výšky pohodlné klečení, pečlivě vykotlané díry v pěnových blocích, poměrně široké a správně uchycené popruhy. Polepení tenkou pěnou různých barev z nich dělá v oboru tunerství opravdové mistry. Musím se přiznat, že jsem na tuto filosofii také přistoupil, sebemenší detail v opření kolen může značně vylepšit mučící schopnosti zavřených kanoí. Více se o tom dočtete zde.

I další mistři tunerství mají můj obdiv. Je obrovská škoda, že u nás neexistuje (pokud se nepletu) žádný web, který by se opravám a úpravám lodí věnoval. Zkušenosti a rady jsou roztroušeny jen v diskusích pod články a na pár webech vodáků. V zahraničí je těchto DIY webů spousta, například cboats.net.

Žralokova OC1 je dobrým počinem pro záchranu kanoistické menšiny, která se pohybuje na divoké vodě. V HYDROškole si můžete přečíst pár argumentů, proč to s kánoí nevzdávat a jaké možnosti kanoista při výběru lodi má.