Motto:
Vděk synů a dcer k zásluhám otců je věčný, někdy jej lze ale těžko vyjádřit…

Ta myšlenka přišla jako blesk z čistého nebe při jednom z nekonečné řady večírků na loděnici. Dejme šanci našim dcerám a synům veřejně projevit to, co mají skryto v hloubi duše a za co se zcela jistě nemusí stydět. Dejme šanci pohladit na duši táty, kteří své ratolesti přivedli k vodě a trpělivě, nadšeně a nezištně podporovali jejich první pokusy.

První zájezd nového typu se uskutečnil v roce 2003 na Salzu a byla uplatněna následující pravidla:

Zájezd je určen pro děti starší 16 let, které mají otce. Je tematicky zaměřen na maximální možnou podporu otců při sportovním výkonu. Vděční synové (výjimečně dcery) budou otce podporovat různými způsoby, čímž vyjádří svůj vděk za odříkání otců v minulosti. Program je soutěžní, dohlíží a sleduje vodní ombudsman. Základními hodnocenými prvky jsou:

● provádět veškerou manipulaci s loděmi a potravinami

● stavět stany a vařit

● zajišťovat dřevo na oheň

● poskytovat tatínkům maximální záchranu na vodě a v odůvodněných případech zajišťovat svezení např. na palavě

● připravovat zábavná čísla do kulturního programu k večernímu ohni

● léčit případná zranění či jiné indispozice tatínků

Nejlépe vyhodnocený syn (či dcera) budou odměněni. V případě rovnosti bodů bude rozhodovat další nadstandardní péče na zpáteční cestě. Jako obvykle bude na otcích zajištění finančního krytí zájezdu a řízení celého průběhu víkendu díkuvzdání.

Čtvrtek 26. června 2008

Po pěti letech skupina tatíků znovu na loděnici KTL v družné zábavě s potěšením sleduje koncert při navazování lodí. Chybí sice Domino, nejlépe hodnocený syn pilotního ročníku, ale o to více je cítit soutěživost ostatních. Spokojeně odcházíme „na jedno“ a za chvíli přijíždí minibus, aby nás nočním přesunem dopravil na slovinskou Soču.

Letos sice nebude k vidění pětimetrový singl Oldy Špičky, ale nově zavedená soutěžní kategorie „Vylov svého tatínka“ slibuje vzrušující zábavu. Z hloubi autobusu zaznívají různé návrhy natěšených synků, na kterémže úseku se soutěž uskuteční. Za ranního kuropění jsou rozprostřeny spacáky pod II. soutěskou, dospává se noční cesta a někteří po očku sledují Petru, jedinou dcerku zájezdu, jak pilně pracuje pro svého tatínka. Ranní siesta je necitlivě přerušena místním lesníkem, který přichází na udání z protějšího campu, a opět slyšíme staré dobré „jebem ti…“. Ano, jsme na čarokrásné řece Soča.

Pátek 27. června 2008

Poslední kontrola foto a videotechniky, sčítání tatínků, podávání nápojů, a vyrážíme. Nebe a voda jsou blankytně modré. Už na prvním zablokovaném místě si řeka vybírá svoji daň a Srb získává první body za vyloveného tatínka. Mírným zklamáním pro ostatní je pouze velmi krátká délka rozplavby.

(Tonda) …ráno jsem přemýšlel jak Srbíka dostat trošku do popředí celkové klasifikace a zvýšit mu sebevědomí, protože na péči mimo vodu byli v zájezdu jiní borci. Chtělo to pěkné, přiměřené místo s mnoha vracáky a nepříliš silným proudem. Byl jsem rád, že se brzy našlo a začali jsme bodovat…

Ve třetí soutěsce je už živo podstatně víc a správně roztřídit chumel tatínků a jejich loděk je těžký úkol. Nicméně při vyhodnocení první etapy jsou všichni opět v nejlepší kondici a nekonečný tok pochoutek připravovaných ambiciózním mládím je úžasný.

V podvečer se přesouváme do campu v Trnovu, kde známý architekt tábořišť Roman předává pokyny svým synkům, kteří s velkou zručností naplňují jeho představy. Mladší Karel se pohotově staví k pípě a toto místo opouští až v neděli, za což později získává jednu z prestižních cen. A jak už to tak bývá na vodáckých zájezdech, večírek plný historek, zpěvu a moudrých rad končí až brzo ráno.

Sobota 28. června 2008

Sobota nás vítá opět modrou oblohou a po bohatýrské snídani vyrážíme na klasický úsek Žaga – Trnovo. Úsek není dlouhý, tatínci na kajacích i palavách se snaží a na oplátku je při provozní zastávce baví mládež bizarními skoky ze skalního bloku. Někteří z tatínků mají ale jiné starosti, než pozorovat skokanskou exhibici. Rozhodli se zúčastnit odpoledního průjezdu Velkým kaňonem Soči a je jasné, že to až tak velká legrace nebude.

Slalomka byla zdolána bez větších problémů, vodní stav, podle největšího znalce místních poměrů Megiho, ideální. Pokračujeme dál a jako první odstupuje ze sestavy mladší z rodu Jelínků. Po prvním kilometru je jasné, že soutěž o počet vylovených tatínků bude měnit lídra. Karel pilně zaměstnává synka a Rudi, přestože předvádí pěkného eskymáka, nepůsobí zrovna nejjistějším dojmem.

Jeho osudové místo přichází ve válci před první velkou lagunou. V přeplněném vracáku se nechytne a do válce potupně padá bokem. Za to je řádně ztrestán rozplavbou a několika nucenými válcovými rotacemi. Měl jet rovně! Když navíc ještě sklouzne z kamenitého srázu při hledání loďky, stává se druhým odstupujícím. Zanedlouho ho následuje ještě singlíř Karel, neboť počet eskymáků a plavání přesáhl i jeho práh odolnosti.

(Kubos) …v této chvíli mezi synky zavládla lehká starost o zdraví tatínků, ale železná vůle přeživších vlila do skupiny další dávku nadšení. Následoval krásný skluz, který tatínci zvládli s naprostým přehledem. Poslední peřej někteří přenesli. O vzrušení se postaral nejmladší člen skupiny Karlík svým (už několikátým) eskymákem. Dojezd do Trnova probíhal už za nadšeného povykování tatínků, kteří se pod vlivem adrenalinu synkům přiznali, že to bylo trošku moc. Později při sklence zlatavého moku ovšem připustili, že Kobaridská soutěska byla pro mnohé z nich jedním z vrcholů vodácké kariéry…

Neděle 29. června 2008

Poslední den zájezdu. Ráno balíme a podle programu se přesouváme do Gmũndu na Lieser. Řeka má vody dost a po kratší zastávce u místního dřevozávodu vyrážíme. Sluneční žár a nostalgie posledního dne zájezdu, obvyklé fórky a hodnocení předešlých dní. Kromě jednoho Romanova eskymáka a několika slečen nahoře bez se nic mimořádného neděje. To ale platí pouze do okamžiku, který velmi silně poznamenal myšlenku díkůvzdání. Po průjezdu pobřežními vrbičkami a následném tatínkově komentáři k této drobné chybičce vystupuje háček Petra z lodi a odchází kukuřicí na nedalekou silnici.

Pokračujeme dál a končíme pod slalomkou, kde se formujeme k závěrečnému fotu. Tento drahocenný dokument je ale bohužel bez Petry a Jardy, pro které jsme nuceni vyslat pendla. Zase se budou muset změnit propozice…

Článek byl otištěn ve 2. čísle magazínu HYDRO 2009.